Vyberte si jazyk
1. BNP nezískala větší počet hlasů – celkově jich obdržela méně než v roce 2004. Také to neznamená, že by se propagandou BNP nechalo svést více lidí, ale že se prudce snížil podíl labouristů ve prospěch ostatních stran. Pokud se však labouristé znovu postaví na nohy, nebude důvod, aby BNP nadále získávala křesla.
-
Labouristy by to mohlo přimět k tomu, aby přestali ignorovat své tradiční dělnické kořeny, které jsou nyní tak zašlapané, že se stěhují k jiným stranám. To není obviňování imigrace a multikulturalismu, ale centralizované strany, která ignoruje lokální starosti. Naše média každý den lidem tvrdí, že na vině za upadající infrastrukturu jsou uchazeči o azyl, spíše než nedostatek investic. Imigrace by nebyla takovým problémem, kdyby místní samosprávy do infrastruktury nalily dostatečné prostředky, nebo je naopak vyhradily na něco jiného s ohledem na pohyb obyvatelstva a zajistily tak, aby místní veřejné služby netrpěly. To je také výsledek nedostatku investic v sociálním bydlení.
-
Doufám, že tyto výsledky ukončí politiku prázdných gest proti BNP, kdy všechny strany voliče svorně nabádají, aby volili „kohokoli kromě BNP“. Kdyby nám raději dali důvod volit a nevystupovali v televizi jako prázdní a hloupí roboti, tak by mnohé z nás jít k volbám dokonce přesvědčili. Tyto gesta pouze posilují kredit BNP vůči vládnoucím strukturám, který jim zajišťuje, že ti, kteří nechtějí volit „nic z výše uvedeného“ volí právě je.
-
Ukazuje se, že nefunguje ani přisvojování si jazyka BNP. V labouristické vládě jsou tací, kteří se domnívají, že pokud jednou za čas vypustí pár rasistických dvojsmyslných narážek, tak si hlasy pracujících udrží. To je vůči pracujícím povýšenecké a zároveň to vyjadřuje nepochopení toho, že voliči jsou naštvaní na stranu, která je zklamala a ne nutně na své černé sousedy. Labourističtí poslanci se tvrdě opírali do imigrace v absurdní naději, že si tak zajistí své hlasy. Chybí jim však inspirativní poselství, které by jasně vyjádřilo, tak jak to řekl Obama, „vaše sny se nemusí vyplnit na úkor mých snů.“
Newsletter v češtině -
Mohlo by to přimět média k tomu, aby zvážila, jak jejich „slepenářství“ BNP pomáhá. Místo toho, aby jim kladli nicotné otázky, jestli jsou rasistickou stranou, pomohlo by, kdyby se novináři více zaměřili na jejich aktivity. Vládnoucí garnitura si v přístupu k Britské národní straně zvolila posměch. Avšak tato strana musí být brána vážně, neboť dokázala, že je schopná získat v regionu více než 100 000 hlasů. Měli by být vystavováni na odiv jako banda neschopných šarlatánů, kterou je, i se svými rasistickými předchůdci. Zvolení dvou europoslanců může donutit novináře brát stranu BNP vážněji, místo toho, aby o ní pojednávali se štítivostí, která jen nahrává jejich nenávisti k současnému establishmentu.
-
Je země na pokraji rasové války? O tom pochybuji. BNP sama postupně, čím blíže se dostávala k moci, svůj tón mírnila (zjevně to už není rasistická strana, což by pro mnohé z jejích přívrženců, kteří o sobě říkají, že jsou hrdí na to, že jsou rasisty, mohlo být velkým zklamáním). Většina lidí je dost v kontaktu s někým z etnické menšiny na to, aby věděla, jak hloupý rasismus je. To vždy převýší to, co BNP říká.
To ovšem neznamená, že bychom měli BNP přivítat s otevřenou náručí. Pouze to, že přehnané plašení jim jen nahrává do karet.
ANALÝZA
(Ještě) Není třeba panikařit!
List Guardian položil předním britským historikům otázku, zdali je fašismus v Británii a v Evropě opět na vzestupu. Michael Burleigh, autor Třetí říše: Nové dějiny, tvrdí, že se historie 30. let neopakuje – „Hitler nepoužíval Twitter,“ (sociální síť podobná Facebooku - pozn. red) říká. Také krajní pravice se mění za pomoci síly. Britská národní strana (BNP) je vůči Evropě stále nepřátelská, ale čím více stoupá do vysoké politiky, tím více potlačuje rasistické projevy. Podle Richarda Overyho byl fašismus revoluční imperialistické hnutí slibující nový sociální řád, kdežto dnešní krajní pravice takové vize nemá. Spíš než v situaci třicátých letech vidí David Stevenson z LSE paralelu v úspěchu Jean-Marie Le Pena v 80. letech ve Francii. Stejně jako Le Pen těžil z rozčarování komunistických voličů, využila BNP kolapsu v řadách voličů labouristů. Norman Davies z Oxfordské univerzity věří, že i když má BNP spojence mezi stoupenci evropské krajní pravice, nemohou vytvořit evropské masové hnutí – „jediná věc, na kterou se můžeme spoléhat, je, že se ultra pravicové strany znesváří mezi sebou navzájem.“ Jeden z nejznámějších britských historiků Eric Hobsbawm se domnívá, že největším překvapením letošních voleb je spíše krize levice. „Evropská levice se opírá o dělnickou třídu, která ve své staré podobě už neexistuje, a aby znovu získala dřívější moc, bude muset najít nové voliče.“ Jestli pak ve volbách opravdu něco stálo za to, uzavírá Burleigh, „pak to, jak dobře si vedl pravý střed“.
