Vyberte si jazyk
Dnešního rána mohou obyvatelé této země poprvé po mnoha letech vstát z postele v náladě, kterou sice může kalit řada pochyb a obav, ale kterou vylepšuje vědomí, že se konečně někdo stará. Naneštěstí se ten „někdo“ skládá z týmů Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, které zde vyjednávají o podmínkách poskytnutí finanční pomoci irským churavějícím bankám ve vskutku obrovském měřítku.
Jejich přítomnost vypovídá o naší neschopnosti zvládat vlastní záležitosti. Do určité míry to proto signalizuje selháním nás všech. Je to selhání bankovních ústavů, které se chovaly nezodpovědně, oklamaly naši vládu a vyplenily naše kapsy. Avšak především je to ponižující selhání vlády, která neprokázala elementární schopnost vedení, dokud k tomu nebyla donucena vnějšími silami. A co je ještě horší, její uznání vlastních nedostatků je přinejlepším jen částečné. Včera ministr financí Brian Lenihan vyhýbavě připustil, že jeho politika selhala. Předseda vlády Brian Cowen však zcela evidentně ještě nedospěl k tomu, aby si tuto realitu uvědomil.
Restrukturalizovat, nikoliv hýčkat
Nyní existuje skutečné nebezpečí, že se vláda pokusí přesvědčit lidi, že lhůty a podmínky stanovené MMF představují jedinou možnost a že o nich vyjednáváme jako rovní s rovnými. Když už ne nikdo jiný, alespoň ministři by se mohli o této absurditě přesvědčit.Ve skutečnosti jsme zkrachovali a jsme závislí na ostatních v otázce samotného přežití. Finanční záchrana bank bude stát „desítky miliard“. Podle ministra financí nepřesáhne 70 miliard euro, avšak spekuluje se i o 100 miliardách. V každém případě to vysoce převyšuje naše možnosti splácet.
Ministři a obzvlášť předseda vlády rádi hovoří o své schopnosti činit tvrdá rozhodnutí. Jejich kroky za poslední dva roky však dost tvrdé nebyly – a většina z nich navíc minula cíl. Nyní se musí podniknout skutečná, praktická, radikální a úspěšná rozhodnutí. Banky se musí restrukturalizovat a nikoliv hýčkat. Možná bude muset dojít k fúzím, prodejům zahraničním gigantům. Už si nemůžeme dovolit žádné další vyhýbání se zodpovědnosti.
Avšak cena se zkrátka musí zaplatit a může být dost vysoká. Pokud se z děsivých obtíží, které nás čekají, dostaneme usilovnou prací, můžeme časem opět prosperovat a získat zpět svou hospodářskou suverenitu – a s tím i obnovit naši národní hrdost a sebevědomí. K tomu se ale musíme probojovat.
Irská krize
Konec nezávislosti
Na velikonoční pondělí roku 1916 přečetl irský revolucionář Patrick Pearse vyhlášení nezávislosti ze schodů pošty na O’Connellově ulici v Dublinu. Přestože bylo povstání potlačeno a jeho vůdčí osobnosti popraveny, text se považuje za základní kámen irské národní identity. V prvních řádcích prohlášení se píše: „Muži a ženy Irska! Ve jménu boha a zesnulých generací, kterým vděčíme za dlouhou tradici národnosti, Irsko prostřednictvím nás svolává své děti ke své vlajce a k boji za svobodu.“
Téměř o sto let později, když země zasažená hospodářskou krizí očekává pomoc od EU a MMF a přichází tím o svou národní suverenitu, zveřejnil deník Irish Examiner 19. listopadu na titulní stránce„vyhlášení závislosti“. Pearsova řeč byla upravena tak, aby odrážela novodobou realitu: „Mužové a ženy Irska! Ve jménu boha, jak se nám to mohlo stát? Ve jménu zesnulých generací, kterým vděčíme za dlouhou tradici národnosti, svolává Irsko prostřednictvím našich nových pánů v Evropské centrální bance své děti k pohřbu své finanční svrchovanosti.“
