Vyberte si jazyk
Most mezi Kodaní a Malmö je opravdu krásný: pro tisíce Dánů, kteří jsou nuceni bydlet na švédské straně a musí každý den dojíždět do práce do Kodaně, je most v Öresundu symbolem vyloučení. Každý den musí platit za cestu do vlastní země, kde nemohou bydlet, protože jejich partner je cizinec.
Dánské imigrační zákony jsou proslulé svou přísností. Jsou tvrdé k žadatelům o azyl, zakazují manželství s cizozemským partnerem občanům mladším 24 let a na imigranty kladou vysoké požadavky. K tomu, aby člověk získal povolení k obytu, byl nedávno vytvořen bodový systém. Přistěhovalci se minimálně rok musí "aktivně podílet na dánské společnosti." Dánové, jejichž partner je cizinec, pak musí prokázat, že mají společně více "pout" k Dánsku než k zemi partnerova původu.
Finanční kontrolorka Bolette Kornumová se tak nemohla do Kodaně vrátit se svým manželem, který je Egypťan: imigrační službě se zdálo, že více pout je váže k Egyptu. Ona mluví arabsky, on nemá v Dánsku rodinu a společně několik let bydleli v manželově vlasti. Tak tedy běžte do Egypta, zněla odpověď autorit. "Celý život platím daně, ale ve své vlastní zemi jsem nebyla vítána." 6000 rodin nyní bydlí na druhé straně mostu. "Ničí to životy," tvrdí Bolette Kornumová.
Na okraji vlády
Přísné dánské imigrační zákony jsou předmětem tichého souhlasu mezi téměř všemi politickými stranami. Pouze několik levicových stran se stále snaží odporovat. Sponzor zákona, Dánská lidová strana (DF), se stala stabilním a vlivným činitelem politické mapy a není už považována za stranu extrémní pravice a jako taková odmítána. Jak k tomu došlo?
Vraťme se do roku 2001. DF tehdy získala 12 % hlasů v parlamentních volbách. Někteří ji tehdy odmítali, levice ji odsuzovala, byla napadána z důvodů své politické rétoriky a svých proti-imigračních pozic. Konzervativní strana a Liberální strana si přály vládnout a vymyslely si typicky dánské řešení: menšinovou koalici. Dvě strany pravého středu sestavily vládu a DF je v parlamentu podpořila.
Výměnou za to očekávala drakonická opatření pro boj s imigrací. Koalice se domnívala, že se jí dohoda povedla: mohli vládnout a přitom DF pomalu podrážet nohy. Ta ve skutečnosti koalicí manipuluje: vyvíjí vliv, zatímco na ní ostatní dvě strany závisí a odmítá do vlády vstoupit. Strategie je to skutečně geniální. "Zatímco strana je v závětří, může se rozvíjet a profesionalizovat, získat nejlepší poradce v oblasti komunikace. Jde o zdaleka nejlépe fungující politickou mašinu v Dánsku," potvrzuje politický komentátor deníku Politiken Peter Mogensen.
Sociálně na levo, proti islámu a EU
DF taktéž využívá svého práva veta během každoročních vyjednávání o rozpočtu k tomu, aby žádala o některé taktické maličkosti, které může snadno "prodat" svému voličstvu. Jako je například konstrukce nemocnice v regionu, který čítá mnoho potenciálních voličů. Nebo jednorázový šek pro starší 65 let, který je pak slavnostně udílen. V sociální oblasti je DF spíše nalevo a příznivá zachování sociálního státu.
Je proti islámu a proti imigraci, hájí ale zájmy starších a hendikepovaných osob; je eurofobní a pro-izraelská a nepřeje vstupu Turecka do EU. Uvnitř strany vládne tuhá disciplína: žádné vnitřní boje se netrpí a není zde místo pro rasistické, nacistické a podobné idioty, které strana pravidelně vylučuje.
Předsedkyně strany Pia Kjærsgaardová se o zlepšení hodně snažila. Na začátku byla často mrzutá a v neustálém konfliktu s ostatními stranami. "Nyní se snaží konfliktu se svými protějšky vyvarovat," tvrdí Henrik Kaufholz, člen vedoucí komise dánské asociace investigativních žurnalistů. V závětří menšinové vlády se DF za posledních deset let změnila ve spolehlivého a velmi vlivného partnera. Co se týká voličů, strana zaregistrovala vzrůst - má nyní 14 % hlasů - a několik jejích myšlenek je nyní předmětem konsenzu všech hlavních politických sil.
