Maribor měl vždy pověst města, kde se nic neděje. Volební neúčast tady byla pravidelně vyšší než jinde a místní obyvatelé se nikdy zvlášť neangažovali ve společenském či politickém životě. Jak je tedy možné, že během jediného týdne demonstrovalo proti starostovi na náměstí Svobody 20 tisíc lidí s transparenty? Jak to, že najednou házeli na radnici vejce a Molotovovy koktejly? Stále tomu nemůžeme uvěřit. O to víc, že v jakési všeobecné extázi vyšla na znamení solidarity s Mariborem do ulic nakonec skoro celá země.

Za dvacet let nezávislosti země k ničemu podobnému nikdy nedošlo. O „mariborském povstání“ se dokonce mluví jako o historické události. Ale co k němu vlastně vedlo? Prvním důvodem je rozhodnutí mariborského starosty France Kanglera nainstalovat na všechny významnější křižovatky ve městě stacionární radary.

Během pouhých několika dnů zaznamenaly 70 tisíc přestupků – právě tolik pokut by měly zaplatit obyvatelé, kteří beztak pociťují tvrdé dopady hospodářské krize. A co víc: radary jsou na místech, kde je nejjednodušší řidiče nachytat a nikoliv například v blízkosti škol. Ale to není vše.

Privatizace státu

Provozování radarů totiž dostala na starost soukromá firma. Většinu pokut (zhruba 93 %) tato firma také zinkasovala. Mimo jiné proto, že zrenovuje systém semaforů. A tak se místnímu starostovi povedlo nemožné: zprivatizovat stát. První projevy nesouhlasu na sebe nenechaly dlouho čekat a v Mariboru někdo začal radary zapalovat.

Aféra s privatizací radarů je však jen jednou z mnoha. Maribor skočil rovnýma nohama do neoliberálního kapitalismu. Od roku 1997 se privatizuje ostošest: čističky a vodovody, veřejná doprava, lanovka, pohřební služby... Výsledek? Zemřít v Mariboru je dvakrát dražší než v Lublani!

Národní komise pro boj proti korupci nedávno dospěla k závěru, že v Mariboru docházelo ke „zneužití pravomocí veřejného činitele“ a „systematické korupci“. Tento objev občany samozřejmě nijak nepřekvapil. Komise jen potvrdila to, co už dávno věděli.

Protesty se však rozšířily do celé země. Občané se nevzbouřili jen proti starostovi Kanglerovi a jeho kouskům. V Lublani, Krani, Celji či Trbovlje lidé vyšli do ulic se svíčkami na protest proti korupci, klientelismu a místním oligarchům. V obavě, aby celé Slovinsko neskončilo jako Maribor.

Pohár přetekl

Slovinci dnes závidí Chorvatsku, že odsoudilo za korupci bývalého premiéra Ivo Sanadera k dlouholetému trestu vězení (deset let v první instanci).

Ve Slovinsku nic takového nehrozí. Když svůj post odmítá opustit premiér Janez Janša, který je ovniňován z korupce už několik let, proč by to měli udělat ostatní? Řada slovinských starostů už byla odsouzena kvůli špatnému nakládání s veřejnými prostředky, ale spravedlnost přehlížejí. Odsouzeni byli i někteří poslanci, ale odmítají se vzdát mandátu.

Slovinská politická elita se rozhodnutím justice vysmívá. Vydává je za součást politického spiknutí. To už však Slovinci nejsou ochotni snášet a to, co se stalo v naší zemi, je toho důkazem.