Vyberte si jazyk
Oficiální politikou „Podněsterské moldavské republiky“ je už od dob jejího odštěpení od Moldavska na začátku 90. let snaha o to, aby byla uznána za nezávislý stát a následně se stala součástí Ruska.
Revoluce v Moldavsku, která v dubnu 2009 připravila liberálnímu předsedovi vlády Vladu Filatovi a jeho Alianci pro evropskou integraci cestu k převzetí moci od komunistické strany, zvýšila vyhlídky země na integraci do EU a mezi mladými lidmi, intelektuální elitou a podnikateli vyvolala vlnu optimismu. Změny v Moldavsku měly však jen malý dopad na Podněstří, kde obyčejní lidé i klan, který je u moci, spoléhají ohledně svého blahobytu na Rusko.
Bývalý představitel podněsterského „ministerstva zahraničí“ Sergej Širokov, který dnes v hlavním městě Podněstří Tiraspolu řídí částečně nezávislou neziskovou organizaci Mediator, v rozhovoru pro EUobserver uvedl, že volba pro Rusko je v srdcích a myslích lidí hluboce zakotvena. „Historická paměť má svým způsobem dopad na to, jak se region rozvíjí,“ uvádí. „Podněstří bylo vždy pod vládou Ruska a tak dlouhá historie má samozřejmě dopad i na dnešní situaci.“
Na záplavu symbolů sovětské éry včetně obří sochy Lenina na hlavní Tiraspolské ulici místní nepohlížejí jako na symbol ruského útisku, dodává. „Jsem dítětem Sovětského svazu, a i když to nebyl demokratický stát, respektuji jeho symboly. To nejsou symboly stalinismu, jsou to symboly země, která existovala před Stalinem i po Stalinovi. Tyto symboly představují životy mých rodičů a prarodičů. Pro ně je to celý jejich život.“
Sheriff a opozice držená pod krkem
Podněsterský „prezident“ Igor Smirnov, někdejší sovětský poručík, který se později stal ředitelem jedné továrny, přišel do Tiraspolu v roce 1987 a o několik let později vtáhl tuto oblast do války za nezávislost na Moldavsku, které je samo bývalou sovětskou republikou. Sedmdesátiletý rodák ze Sibiře dnes žije za militarizovanými hranicemi s Moldavskem a Ukrajinou. Miluje ranní plavání, lov a rychlou jízdu ve svém autě. Ovládá společnost Sheriff, firmu, která v Podněstří provádí téměř veškeré ekonomické aktivity, od supermarketů, televize a připojení na internet až po místní fotbalový klub. A šéf jeho tajné služby, který působil jako šéf sovětské policie v Lotyšsku, Vladimír Antufeje drží místní opozici pod krkem.
Na náklonnosti Podněstří k Rusku nic nemění ani skutečnost, že Kreml region odmítá uznat jako samostatný stát či jej k sobě přičlenit. Status quo, který s sebou nese i přítomnost zhruba 1 300 ruských vojáků, je velkou překážkou v integraci Moldavska a Ukrajiny do EU. Mezitím ruská státní energetická společnost Gazprom Podněstří ročně krmí miliony euro v podobě bezplatných dodávek plynu. Region je na tom sice hůř než Moldavsko, nejchudší země Evropy, ale lidé zde mají levnější topení a lepší důchody.
Dvě desetiletí Smirnovova režimu si na podněsterské společnosti vybrala svou daň. Většina lidí má větší zájem získat práci ve firmě Sheriff a žít v poklidu než přemýšlet o možných změnách v Moldavsku. Nezávislý novinář z města Bender Gregorij Volovej upozorňuje na vliv protiunijní kampaně: „Oficiální média Podněstří líčí jako jakousi pevnost. Pevnost na ochranu Ruska, a dokonce i jako pevnost na ochranu Moldavska před jeho ovládnutím ze strany Rumunska. Když lidé přemýšlejí o Západu, pokládají Rumunsko a rozšiřující se teritorium EU jako místa, kde by USA mohly umístit své rakety.“
Podněstří je na tom stejně jako toulaví psi
Na otázku, zda existuje nějaká šance, že by v Podněstří proběhla revoluce podobná té moldavské, Volovej odpovídá: „Ne, ne... Smirnov je jako Castro. Přežil Voronina [někdejšího komunistického prezidenta Moldavska] a možná přežije i Putina.“ „EU nedělá nic pro to, aby tu získala dobrou pověst,“ dodává. „Nic, ani nic malého, co by to mohlo změnit, jako třeba projekt financovaný EU na péči o toulavé psy, kterých je v Benderu tolik.“
Někdejší Smirnovův úředník Širokov rovněž poskytuje cenné informace o tom, jak Tiraspol o vztazích s EU uvažuje. Uvádí, že je jedním z „pěti až deseti“ lidí, kteří rozumí tomu, jak EU funguje, či kteří někdy slyšeli o šéfce evropské diplomacie Catherine Ashtonové. Poznamenává, že Tiraspol si lepší hospodářské styky s Unií přeje, ale její politiky považují Moldavsko a Podněstří za jednu entitu a neberou ohled na to, že se de facto jedná o dva státy. Co je však horší, Tiraspol na EU pohlíží jako na bezpečnostní hrozbu: „Lidé to chápou tak, že EU a Rusko zde soupeří, takže pokud si za strategického partnera zvolíte Rusko, EU vnímáte jako hrozbu.“
Na otázku, zda Smirnovovi záleží na blahobytu jeho lidu, Širokov odpovídá, že u moci se nemůže udržet jen silou: „Nemá na výběr. Žije zde... Máme spoustu problémů – a lidé to vidí. Potřebujeme reformy politického systému a hospodářského systému. Ano, úřady [kolem sebe] mohou postavit hradbu. Ale když tak učiní, selžou. Pokud úřady postaví hradbu, lidé se rozzlobí a donutí je k odchodu anebo sami odejdou.“
Imigrace
Pět tipů jak se dostat do Pevnosti Evropa
Spolu s vyhlídkami Moldavska na zrušení vízové povinnosti pro jeho občany při cestování do EU, se tento východoevropský stát stává stále významnějším tranzitním uzlem pro nelegální přistěhovalectví do Unie,informuje EUobserver. V rozhovorech pro bruselský zpravodajský portál se představitelé tohoto vnitrozemského státu, vklíněného mezi Rumunsko a Ukrajinu, uvádějí některé způsoby, kterými se lidé do Pevnosti Evropa dostávají.
1) „Královská cesta, jak se dostat do EU ilegálně spočívá v podplacení konzulárního úředníka některého státu EU v Moldavsku, aby vystavil skutečné vízum.“ Unijní konzulární úředníci jsou sice těžko zkorumpovatelní, některé členské státy, jako třeba Nizozemí, mají velvyslanectví v sousední Ukrajině a na vydávání víz v Moldavsku si najímají Ukrajince a Moldavany. „Zahraniční zaměstnanci přijetí úplatku podlehnou snadněji,“ dodává EUobserver s tím, že jeho výše může dosáhnout až 5 000 euro. Mezi další využívané metody patří: 2) koupě padělaného polského nebo rumunského pasu či víza, což vyjde na 300 až 800 euro 3) ukrytí se ve vlaku či nákladním voze 4) přeplavání či přeplutí řeky Prut, která tvoří fyzickou hranici mezi Moldavskem a členem EU Rumunskem. A konečně 5) přechod z Moldavska na Ukrajinu, která má dlouhou pozemní hranici s Polskem. Avšak pouze možnost 1 představuje jediný „jistý způsob, jak se dostat do Schengenského prostoru volného pohybu osob, kde poté mohou zůstat i po vypršení víz a ztratit se ve společnosti.“
