Vyberte si jazyk
Nizozemský deníkDe Volkskrant ironicky poukazuje na množství zemí, které již zažádaly o pomoc, a na titulní straně poznamenává, že „záchranný člun už je takřka plný“. List soudí, že pomoc ve výši 100 miliard eur na podporu španělských bank není s předchozími záchrannými plány srovnatelná. Dnes je v sázce mnohem více:
Jestliže pomoc Řecku, Irsku a Portugalsku bylo ještě možné vydávat za léčbu nepříliš významných, okrajových problémů, pak se to má s žádostí Madridu zcela jinak. Poprvé totiž hrozí pád velké zemi eurozóny. […] Evropa nereaguje na krizi chabě a se zpožděním, ale velkoryse a včas. […] Navíc je pozitivní, že opatření z posledních dvou let směřující ke společné hospodářské politice začínají nést ovoce. […] Přitom ale není jisté, zda pomoc bankám zachrání i Španělsko. V eurozóně existují dvě potenciální časované bomby. Tou první je Řecko. […] A tou druhou Itálie. […] V záchranném člunu a kolem něj je čím dál víc plno. A bouře ještě nepřešla.
Francouzský hospodářský deník Les Echoss potěšením konstatuje, že „nástroje zavedené na evropské úrovni ke zvládnutí krizových situací tohoto typu fungují“, a to díky „mechanismu, který ještě před pár měsíci neexistoval“ a díky němuž bude možné „zabránit celkovému zhroucení evropského finančního systému, které by bylo spojeno s daleko většími náklady“. Deník si nicméně klade otázku, zda budou záchranný plán pro Španělsko a rovněž plány předešlé „přijatelné pro veřejné mínění“: „Kolik evropských občanů si uvědomuje, že Evropa tím či oním způsobem uvolní na pomoc státům s finančními problémy přibližně 500 miliard eur?“ List dále soudí, že záchranné plány již brzy nebudou s to zakrývat absenci skutečného projektu pro eurozónu:
Už tři roky hasíme naléhavé případy, protože samotná koncepce eurozóny je vratká. Tyto soustavné a nákladné záchranné plány budou přijatelné pouze tehdy, pokud Evropané ukážou, že mají v zásobě i plán, jak z ní udělat zónu životaschopnou a udržitelnou. Jinak nevyhnutelně podlehne odstředivým silám a my vedle spousty peněz přijdeme z velké části i o schopnost ovlivňovat světové záležitosti.
V Německu reaguje na stávající situaci nejpesimističtěji berlínský deník Die Welt, kterýtvrdí, že každý nový záchranný plán hloubí mezi evropskými státy novou propast:
Již nyní můžeme vyloučit, že oněch 100 miliard eur pozmění klima nějak trvaleji. Mohlo tomu tak být v případě, kdyby tuto pomoc bylo možné interpretovat jako projev odhodlanosti Evropy. Je tomu ale naopak. Způsob řízení krize ve Španělsku vypovídá spíše o tom, jak hluboké existují v Evropě trhliny. Na jedné straně španělská vláda balancující mezi egoismem a diletantstvím, na straně druhé společenství zemí vyvíjející více či méně tvrdý nátlak – to nevzbuzuje velkou důvěru. Jak se dohodneme na nezbytných pravidlech v budoucí fiskální unii, když jen stěží zakrýváme nesváry už je v otázce záchrany prohnilých bank?
Naděje, že s sebou španělská žádost o pomoc přinese zmírnění záchranného plánu pro Portugalsko,pohřbil portugalský hospodářský deník Diário Económico, který podotýká, že
Evropská komise považuje za „velice obtížné, že by Portugalsko mohlo znovu jednat o podmínkách své záchrany. Lisabonská vláda se nakonec rozhodla, že o revizi podmínek nepožádá. Záchranný plán pro Portugalsko se opíral o tři pilíře: veřejné finance, rekapitalizaci bank a strukturální reformy. Zde se podmínky týkají výhradně finančního sektoru.
Ekonom Federico Fubini se na stránkách Corriere della Seraobává, že evropská intervence nedokáže uklidnit trhy, nebo povede dokonce k opačnému výsledku, neboť Evropský stabilizační mechanismus (ESM), z něhož bude pomoc Španělsku financována, bude mít při splácení přednost před ostatními věřiteli. Těm tak hrozí větší riziko, že své peníze nedostanou zpět. Navíc, jak poznamenává Fubini,
půjčka ESM Španělsku by mohla přispět k navýšení španělského veřejného dluhu během příštích pěti let nad 100 % HDP, což by soukromým investorům nahnalo ještě větší strach. Není mezinárodní banky, která by se tímto scénářem již nezabývala. […] Intervence do bankovního sektoru by mohla být jen prvním záchranným krokem, který bude Madrid potřebovat. […] Itálie je jedinou zemí potýkající se s finančními problémy, která o pomoc zatím nemusela požádat. Může takto pokračovat i nadále. Pokud se španělské úrokové sazby po pomoci poskytnuté bankám stabilizují, bude možné zmírnit i sazby italské. Evropská dohoda o bankovním systému by mohla situaci zatím uklidnit. V opačném případě zavládne veliká nejistota a k Itálii se bude upírat čím dál větší pozornost.
