Vyberte si jazyk
Energie z fotografií přímo sálala. Vycházela především ze slunce, které se od odklonu od jaderné energie stalo symbolem řešení energetického dilematu. A také z pouště, symbolu šíře, prostoru, nekonečna – i nekonečna nápadů. Pouštní projekt Desertec, který měl Evropu zásobovat elektřinou ze Sahary, vyvolal senzaci - byl největším ekologickým nápadem posledních let. Byl tak přitažlivý, že koncerny stály frontu, aby se do něj mohly zapojit – Siemens, Deutsche Bank, Munich Re a další. Podepsalo se pod něj zhruba 50 podniků z Německa i ze zahraničí.
Ale zájem opadá. Rozhodující podílníci odstoupili, jednatelka, která se až do poslední chvíle držela velkých plánu, musela odejít. Bylo to celé jen snový PR projekt, velká myšlenka, která ztroskotala na malicherném jednání?
Nebylo by správné záměr pouze odložit stranou jako něco, co se prostě zrovna nepovedlo. Desertec i poučení, která z toho máme, symbolizují budoucnost politiky životního prostředí, úspěch či neúspěch v mnoha politických odvětvích, která operují s velkými neznámými.
Poučení první: Inženýři, manažeři a vědci politiku nenahradí. Dívat se na mapu světa či země jako na kus papíru, na kterém se dle libosti dají kreslit dlouhé či kratší čáry, je přitažlivé. Kdo ale chce nějaký velký projekt uskutečnit, měl by se předem pořádně zamyslet nad zapojenými politickými aktéry, jejich zájmy, hranicemi zemí a regionů. Je potřeba zapojit starousedlíky a sousedy. Dokud nebude možné každému partnerovi realisticky říci, co z toho bude mít, nebo alespoň co ho čeká, vytváří si člověk potenciální nepřátele. A ani nevíte jak a máte o pár nepřátel víc, než na kolik stačíte. Při spolupráci s nestálými režimy, jako těmi na severu Afriky, nemá leckterý obchodní partner dneška zítra již o čem jednat. I ten, kdo směle plánuje elektrická vedení skrz naskrz zeměmi, by si to měl uvědomit.
PR humbuk
Poučení druhé: PR, tedy Public Relations, se nesmí zaměňovat za politický dialog a proces. PR je velký humbuk s PowerPointem, reklamními spoty a kampaněmi. Šťastné obličeje mezi izolačními deskami, solárními kolektory, u elektromobilu nebo v záři pouštního slunce. Panuje doba profesionálním poradců. Úspěch PR se ale měří tím, jestli zadavatel svůj plán nakonec prosadil. Oproti tomu na konci politického procesu většinou stojí kompromis. Tak tomu teď bude i v projektu Desertec, nejprve zásobí severoafrické země samy sebe. A to by vůbec nebylo špatné. Výsledek by pak sice vypadal úplně jinak než původní návrh na rýsovacím prkně, zato by byl ale uskutečňován těmi, kdo v něm jsou přímo zahrnuti.
V ekologickém hnutí jsou lidé, kteří by si v zemích přáli politiku životního prostředí podle Číny: autoritářské státy, jejichž vedení vybojuje svou představu politiky. Ze zkušenosti ale víme, že svět většinou nezachrání jeden chytrý mozek, nýbrž několik mozků, které nápad vymyslely. Participace a zprostředkování zájmů mohou mnohá rozhodnutí zpomalit, dělají je ale trvalejší. Technologie je sice možné nařizovat shora, ale pokud má být politika životního prostředí udržitelná, je důležitá změna spotřebních vzorců a způsobů chování a změna zalíbení v inovacích a výrobních procesech.
Poučení třetí: Malé, decentralizované a vratné má přednost před velkým a centrálním. Zůstaneme-li u požadavku, že by růst měl být inteligentní, tedy bez zbytečné zátěže pro životní prostředí, naskýtá se nám otázka: Kdo rozhoduje, co je inteligentní? Zastánci jaderné energie si například dříve mysleli, že našli klíč k čistší a nevyčerpatelné energii. Zůstalo ale jen zoufalství. Kam se současnými ruinami a odpadem z nich?
Velké vize vytvářejí malé projekty
Sociolog Jeremy Rifkin připisuje ve své knize „The Third Industrial Revolution“ solární energii revoluční potenciál, který se zakládá na decentralizaci. Píše, že každý by se ve svém domě mohl stát výrobcem energie. Již brzy by tedy mohla existovat možnost sériově zabudovávat solární buňky do střešních tašek či do omítky. Kdo by pak ještě potřeboval elektřinu vedenou přes celé kontinenty?
Malé decentralizované projekty mají nejen tu výhodu, že je možné je při změněných podmínkách jednodušeji upravit. Mohou se také stát zárodky inovace a testů přijatelnosti.
Poučení čtvrté: Velké vize vytvářejí malé projekty a nápady. Původně se začalo s plánem ve výši 400 miliard eur. Ten sestával z dodávek elektřiny ze Sahary do Evropy. Zatím vznikly pouze elektrárny v Africe. Katastrofa? Asi ne pro lidi tam, ti z výsledku mají užitek. Občas je potřeba velký obrázek, abychom si vytvořili cíl, který má smysl sledovat. Když se dlouhá cesta rozdělí na kratší, přehledné etapy, může to být dokonce výhoda. Radikální přemýšlení je občas nutné. Pragmatické jednání je nutné většinou.
