Vyberte si jazyk
Ve svém novoročním přání adresovaném národu se prezident Georgij Parvanov pokusil vnést do špatné nálady ve společnosti trochu entuziasmu. Vyzval k naplňování národních ambicí, které by přesahovaly mandáty politických stran. Zbývalo mu však nadefinovat alespoň jednu jedinou ambici, abychom si mohli z jeho dvojitého mandátu, který letos vyprší, do budoucna něco zapamatovat. Avšak jeho výzva vyšla naprázdno, hlava státu se spokojila s omíláním stále toho samého, vět a témat, která známe už 10 let.
Po přijetí Bulharska do Severoatlantické aliance [v roce 2004] a do Evropské unie [v roce 2007] naší zemi zoufale chybí velká národní témata: něco, co by dokázalo zmobilizovat společnost v naději, že tato zneuctěná transformace, chápaná jako nekonečná krize, pomalu končí. Iluze, že nám bohatší a lépe spravované státy EU pomohou zvolit tu správnou cestu, existovaly ještě v uplynulém roce, kdy Bulharsko žilo v naději na vstup do eurozóny a Schengenského prostoru volného pohybu osob. Na začátku roku 2010 jsme dostali studenou sprchu v podobě zavřených bran do eurozóny a na konci roku červenou před vstupem do Schengenu. Co teď tedy máme vlastně dělat?
Svalnaté tělo s dutou hlavou
Poprvé během tohoto dlouhého přechodného období naše země vstupuje do nového roku, aniž by věděla, kam vlastně směřuje. Bulharsko i nadále bojuje s rozpočtovým deficitem a snaží se jej snížit alespoň na 3 % HDP – což je jeden z hlavních požadavků na vstup do eurozóny. Tento cíl se možná podaří i splnit, ovšem jen pokud vláda zasadí ránu z milosti zdravotnictví, vzdělávání, výzkumu a ... chudým. Bude tak jediným státem, který vstoupí do nového „evropského semestru“ [šestiměsíční cyklus analýz rozpočtové a strukturální politiky členských států s cílem zabránit opakování dluhové krize] s rozpočtem ušitým na míru policii, armádě, zpravodajským službám a soudcům. Ale nikomu jinému. Naše země bude pro rozpočtový rentgen představovat pořádnou kuriozitu: velice svalnaté tělo s dutou hlavou, což ostatně odpovídá image její politické elity.
Co se týče Schengenu, Sofie počítá s tím, že v iluzi bude žít až do samého konce, a to i přes veto, které proti vstupu Bulharska uplatnili dva největší přátelé bulharského předsedy vlády Bojka Borisova v EU: francouzský prezident Nicolas Sarkozy a německá kancléřka Angela Merkelová. Naděje umírá poslední... Až do března bude Bulharsko i nadále „naplňovat technická kritéria“ a až do září předstírat odstraňování všech personálních a politických překážek. Technické podmínky ve své podstatě znamenají masivní nákup západních technologií na sledování a kontrolu hranic, a to vše prostřednictvím fondů poskytnutých právě těmito západními zeměmi. To by tedy nemělo představovat žádný problém.
Dostat za mříže hlavy organizovaného zločinu
Splnění ostatních podmínek, které na poslední chvíli přidaly Francie a Německo, je však mnohem komplikovanější. Vyžadují, aby se za mříže dostali vůdcové bulharského organizovaného zločinu, kteří organizují nelegální přeshraniční obchod s cigaretami, alkoholem, zbraněmi, drogami a nelegální imigrací. Ve vězení by se k nim měli přidat současní i bývalí vysocí představitelé země (včetně „kolegů“ bývalého policisty Borisova), kteří nad těmito nelegálními obchody přivírali oči nebo na nich sami měli podíl. Stejně jako v předešlých letech se Evropská komise vyjádří ke zmíněným kritériím dvakrát. Nejprve ve své průběžné zprávě v únoru a poté ve výroční zprávě v červenci. V září Rada pro spravedlnost a vnitřní věci sdělí, zda se závěry Komise souhlasí, či nesouhlasí. Stejně jako v uplynulých čtyřech letech se zajisté spokojí s jejich odsouhlasením. Právě v této chvíli se Borisov rozhodne oznámit, že ve snahách vstoupit do Schengenu už nebude pokračovat. Tedy za předpokladu, že okamžitě nepropadne vznešeným cílům spočívajícím ve snaze pochytat a vsadit do vězení všechny bandity včetně těch, kteří se považují za jeho přátele. Neměl by se však spokojit pouze s jejich zadržením, ale také zveřejnit jejich střety zájmů s mocí, a to jak v oblasti výkonné, tak zákonodárné a soudní. Až tehdy by mohli být tito bandité skutečně souzeni a odsouzeni.
Je však málo pravděpodobné, že by současná vláda byla motivována takto vznešenými ambicemi, a tak bychom se měli se Schengenem raději rozloučit. Jaký cíl nám tedy zbývá pro rok 2011? Vlastně nic moc. Snad jen vzít prezidenta Parvanova za slovo a pokusit se sami sebe přesvědčit, že náš život není až tak špatný a že naše země rozhodně není tím „nejsmutnějším místem na zemi“ [týdeník The Economist nedávno Bulharsko umístil na poslední příčku světového žebříčku, který sestavil na základě poměru mezi průměrným příjmem a pocitem spokojenosti občanů].
Kriminalita
Dárek pro mafie
Odložení vstupu Bulharska a Rumunska do Schengenského prostoru je tím „nejlepším dárkem“, který mohl francouzský prezident Nicolas Sarkozy nadělit ... mafiím operujícím v obou zemích, domnívá se Sega. „Pokud existují nějaké skupiny, které dávají přednost tomu, aby Bulharsko a Rumunsko zůstaly na periferii Evropské unie, v určité šedé zóně, pak jsou to představitelé organizovaného zločinu. Tím, že Nicolas Sarkozy spojil otázku Schengenu s jejich vysokou aktivitou, jim zároveň poskytl skvělou motivaci k tomu, aby i nadále pracovaly proti evropské integraci. Čím víc budou aktivní, tím méně šancí budou obě země mít k naplnění bruselských podmínek. Korupce nesnáší světlo, oproti tomu europeizace národních hranic by je dostala pod reflektory všech členských států EU včetně Francie.“
