Vyberte si jazyk
Rumuni a Bulhaři slýchají dobré zprávy jen zřídkakdy, 22. září se tak ale stalo. Rada ministrů EU rozhodla odložit vstup Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru volného pohybu osob na neurčito. V Bukurešti a Sofii toto rozhodnutí jistě vyvolá námitky: Rozšíření schengenského prostoru je prioritním cílem těchto zemí už od jejich přístupu k Evropské unii v roce 2007. Rozhodnutí Nizozemí (s podporou Finska) vetovat zrušení kontrol na hranicích s Bulharskem a Rumunskem je proto přijímáno negativně.
Míra této nelibosti byla dobře patrná na rumunských hranicích. Od 17. září jsou tam blokovány kamiony přepravující nizozemské tulipány. Podle celní správy by mohly být nositeli nebezpečné bakterie. Některé nákladní vozy už byly poslány zpět do Nizozemí. A je pravděpodobné, že se reakce neomezí jen na tuto „květinovou válku“ – bulharský ministr zahraničních věcí již oznámil odvetná opatření.
Nabízí se otázka, zda se Bulhaři a Rumuni přidají k protestům svých vlád. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že občané na nizozemském vetu nic doopravdy špatného nevidí. Každý třetí Bulhar dokonce soudí, že odklad vstupu jeho země do Schengenu je odůvodněný, i když už Bulharsko podmínky k přijetí splňuje. Občané chápou argument Nizozemí, podle nějž obě země musejí ještě více pokročit v boji proti korupci a organizovanému zločinu.
Není to poprvé, co se Nizozemí v Bruselu zhostilo nevděčného úkolu namísto jiných členských států. Haag už vetoval vstup Srbska do EU, protože se Bělehrad odmítl podílet na zatýkání válečných zločinců. Dnes víme, že díky tomuto nátlaku byly nakonec během posledních let všechny hledané osoby zadrženy.
V případě Rumunska a Bulharska nemusí být výsledky nutně méně úctyhodné. Zasáhnout je ale třeba teď anebo nikdy. Jakmile totiž dva nejchudší státy EU svou bitvu vyhrají, přestanou Brusel poslouchat.
Pro všechny ty, kterým leží osud Bulharů a Rumunů na srdci, je nizozemské veto nutně dobrou zprávou. Jsem si jist, že v Bulharsku i v Rumunsku panují daleko větší obavy z korupce a organizovaného zločinu než z kontrol na hranicích.
Před několika lety získala bulharská novinářka Lidya Pavlova cenu za odvahu Courage in Journalism Award, protože si troufla napsat článek o mafii ve svém městě. Zaplatila za to draze: své auto našla zničené a jejího syna zmlátili tak, že skončil dvakrát v nemocnici.
Od té doby se mnoho změnilo. Její kalvárie sice trvala několik let a město ještě není tak docela bezpečné, dva šéfové místní mafie ale skončili za mřížemi. Když jsem chtěl s Lidyí Pavlovou udělat před měsícem rozhovor, odmítla. „Nechci mít problémy,“ řekla mi. „Už dvanáctkrát mi rozbili skla u auta.“ Do té doby, dokud se bude Lidya Pavlova bát o skla svého auta, jsem pro zachování hraničních kontrol.
Pohled z Bukurešti
Rumuni schvalují odklad
Celých 73 % Rumunů se domnívá, že jejich země není na vstup do schengenského prostoru dostatečně připravena, a 85 % schvaluje veto, které proti jejich přijetí do prostoru volného pohybu osob vyslovilo Nizozemí. Průzkumy veřejného mínění, které provedly deníky Adevărul a Evenimentul Zilei, nenechávají nikoho na pochybách: Zdá se, že Rumuni znají velice dobře realitu týkající se korupce – kterou uvádí Amsterdam jako argument – a své vládě nedůvěřují. „Dalo se schengenskému neúspěchu předejít?“ táže seRomânia liberă. Deník soudí, že „rumunská diplomacie bývala mohla nově se vynořující nacionalismus v Evropě, který je příčinou nizozemského a finského veta, předvídat a podle toho jednat“.
