Přemyšl, Polsko.

Dvojí život Přemyšle

Malé polské město ležící na hranicích s Ukrajinou je jednou z východních bran do schengenského prostoru. Avšak obyvatelé na obou stranách hranice i nadále udržují úzké styky a díky benevolentnímu přístupu celníků se daří drobnému pašeráctví.

Zveřejněno dne 28 června 2011 v 15:25
Maciej Zygmunt  | Přemyšl, Polsko.

V časných ranních hodinách narazíte na zákazníka v bahnitých uličkách „ukrajinského trhu“ v Přemyšli, města s 65 000 obyvateli, kterým protéká řeka San a které leží v Podkarpatském vojvodství 15 km od hranic s Ukrajinou, jen stěží. Prodavač se zarudlými lícemi a světlou kšticí zdobí pult svého stánku. Vedle kapesních svítilen jsou naskládané plněné bonbóny, holicí břity a sklenice s husím sádlem. „Je to dobré proti vředům, mám to z kyjevských lékáren!“ láká obchodník. Mozolnatou rukou ukazuje na etiketu v azbuce.

Tento zázračný lék, cigarety a legendární „vodka na rozloučenou“ – je natolik silná, že může mít až smrtící účinky – jsou téměř jedinými ukrajinskými produkty na trhu. Prodavač postávající před stánky se spodním prádlem vyrobeným v Turecku a Číně prohodí: „Ukrajinci sem už nechodí, už jsou tu jen polští prodejci.“

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Přemyšl otevřela vůči sousední Ukrajině. Cukr, benzín, tašky, alkohol... „Mravenci“ na obou stranách hranice využívali cenových rozdílů a každý den proudili sem a tam s cílem prodat své zboží na druhé straně hranice bez administrativních průtahů. Byl to způsob, jak si v této venkovské a slabě industrializované části Polska přilepšit.

Razítka do Polska

Rok 2004 tomu udělal přítrž. Vstup země do EU posunul Přemyšl do přísně kontrolovaného území. Někdejší rakousko-uherská pevnost obléhaná za první světové války ruským vojskem a později během druhé světové války okupovaná sovětskou a německou armádou se stala strážcem pevnosti Evropa. Byly nastoleny kvóty: Do Polska se dnes nesmí dovézt více než dva balíčky cigaret a litr vodky. Ukrajinci musí mít pro přechod hranice vízum. Nejprve bylo vydáváno zdarma, ale po zapojení Varšavy do schengenského prostoru v roce 2007 se za něj musí platit. A také je těžší jej získat.

Newsletter v češtině

Razítko do Polska totiž už platí pro celou Evropskou unii. Pro polské občany se naopak nic nemění: Ke vstupu na Ukrajinu jim stačí cestovní pas. Hrát roli strážce Schengenu vyžaduje od Polska notnou dávku obratnosti. Nechce narušit bratrské vztahy s Ukrajinou. Dějiny obou zemí jsou navzájem propojené. V Polsku žije ukrajinská menšina a naopak. Pro Varšavu platí následující rovnice: Udržet vztahy se svou „sestrou“ a zároveň dostát svým závazkům plynoucím z geografické polohy na vnější schengenské hranici.

Tato citlivá zkouška se odehrává na hraničním přechodu Medyka, 15 km od Přemyšle. V dlouhé řadě čeká padesátka aut na průjezd černým rámem umístěným mezi kukuřičnými poli. Za volantem oranžové dodávky sedí 49letý ukrajinský řidič Bogdan. „Někdy to trvá i tři hodiny!“ povzdychne si. Někdejší sovětský inženýr z letecké továrny tudy projíždí každých deset dnů. Po celodenních nákupech v Přemyšli se vrací s kufrem plným stavebního materiálu, který na Ukrajině dál přeprodává. „U nás není nic k dostání a tady je to i mnohem levnější,“ vysvětluje. „Mám 20% marži, což se mi vyplatí víc než pracovat na Ukrajině za 80 € měsíčně.“

Když se pašovalo, bylo na živobytí

Dovozy pro jednotlivce jsou teoreticky omezeny, ale ukrajinští celníci, kteří mají zboží dovážené z Polska kontrolovat, jsou pověstní svou benevolencí. Medyka je se svými 1 000 průjezdy denně nejfrekventovanějším hraničním přechodem ve vojvodství. Nápor by mohl svědčit o tom, že se od roku 2004 nic nezměnilo. Ale 80 % všech průjezdů tvoří Ukrajinci. Jezdí si doplňovat zásoby do nedalekého království konzumu. Kdysi prázdné okolí hraničního přechodu nabízí řadu supermarketů: potraviny, bílou elektroniku, hobby, oblečení ...

V roce 2009 přišlo Polsko s karetním systémem. Obyvatelům ukrajinského pohraničí umožňuje vycestovat 30 km do polského vnitrozemí bez víza. Zárodek úspěchu. Pro většinu obyvatel Přemyšle Schengen nesymbolizuje růst životní úrovně a sociální vzestup. Nový statut města jen zvýraznil pocit pozapomnění, které je v této východní části Polska rozšířené (v Podkarpatském vojvodství dosahuje nezaměstnanost 15,9 %, přičemž celonárodní průměr je 9,3 %). Na lavičce na náměstí Jana Pavla II. sedí Stefania, svátečně oblečená postarší dáma, a vzpomíná na staré časy. „Pašovala jsem,“ vypráví. „Bylo to sice nelegální, ale vydělalo to na živobytí. Teď už nemám nic. Hranice byly otevřeny moc krátce na to, abychom z toho mohli zbohatnout.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma