Vyberte si jazyk
Od bleskové rusko-gruzínské války, která se odehrála mezi 7. a 12. srpnem 2008 a která skončila porážkou Gruzie a jednostranným vyhlášením nezávislosti dvou separatistických regionů – Jižní Osetie a Abcházie – se Rusko a Gruzie přetahují o zodpovědnost za rozpoutání konfliktu. Zpráva uzavírá, že to byla Gruzie, kdo válku s Ruskem rozpoutal a zároveň obviňuje Moskvu z vystupňování tlaku prostřednictvím provokací. Potvrzuje etnické čistky na gruzínských občanech a odmítá veškeré argumenty, které Rusko předkládalo pro odůvodnění své invaze do Gruzie.
Více než 1,5 milionu euro. Tolik se utratilo za objev, že Rusko v srpnu 2008 kavkazský region rozpálilo, ale že to byla Gruzie, kdo ve skutečnosti válku začal, ironizuje Dziennik Gazeta Prawna. „Pokud zpráva EU stála tolik peněz a přišla tak pozdě, tak je to proto, že Unie nechtěla nic vysvětlit, ale spíše obě strany uklidnit.“
Toto léto zveřejnil deník Spiegel závěry zprávy objednané EU, které byly pro gruzínskou vládu devastující. Velice záhy se ukázalo, že řada expertů komise figurovala na „výplatní pásce“ ruského gigantu Gazprom, píše varšavský deník. Byli tak jmenováni noví oborníci, mezi nimi i několik Poláků. Jeden z nich DGP prozradil, že nový tým měl za úkol zprostit Gruzii od veškeré a výlučné zodpovědnosti za válku. A tak se také stalo. Experti dospěli k závěru, že ke gruzínské genocidě proti Osetíncům nedošlo, ale že vojenská operace Gruzie byla proti mezinárodnímu právu. „Oportunismus? Ne, geopolitika,“ píše DGP , který zdůrazňuje, že EU tak přišla s šalamounským rozsudkem. „Klást vinu výlučně Gruzii by zemi poškodilo a přenesení plné odpovědnosti na Rusko by zas byla jednoduše lež.“
Západ potřebuje Rusy, nikoliv Gruzínce
Názor expertů pod vedením předsedkyně vyšetřovací komise Heidi Taglaviniové vůbec nepřekvapuje sloupkaře Lidových novin Zbyňka Petráčka. „Odborníci neposuzují politickou a mocenskou stránku věci, (…) neptají se moc na to, proč strana A střílela na stranu B, ale spíše na to, kdo zmáčkl spoušť jako první.“ Postoj Bruselu podle Petráčka nebere v potaz skutečnost, že Rusko vyprovokovalo Gruzii, zejména tím, že začalo rozdávat ruské pasy obyvatelům Jižní Osetie.
„Dokud zůstane prezident Michail Saakašvili u moci, bude Gruzie představovat pro NATO nebezpečí,“ domnívá se Frankfurter Rundschau. „Jakýkoliv čestný člověk by ihned stáhl příslib vstupu Gruzie do NATO (daný během summitu v Bukurešti v roce 2008).“ Saakašvili by měl být partnerem „stejného řádu jako Afghánec Hamid Karzáí, tedy přijatelnou osobou, zatímco se čeká na někoho lepšího.“ Jak posledně připomenuly Spojené státy, Rusko je nevyhnutelným partnerem v mezinárodních věcech. „V tom je celý ten rozdíl. Západ potřebuje Rusko. A ne Gruzii,“ píše tento německý deník.
Tím, že zpráva dementuje tezi, které se až doteď Michail Saakašvili držel zuby nehty, a sice že jeho ofenzíva nebyla ničím jiným, než aktem legitimní obrany, podkopává pozici gruzínského prezidenta. „Kavkaz je složitější region než si myslíme. Pohotovost gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho s jakou se postavil před kamery CNN, z něj samo o sobě demokrata nedělá,“ komentuje Guardian ve svém editorialu. „Tato zpráva by měla přimět k větší obezřetnosti ty, kteří vynáší unáhlené soudy o vztahu Ruska k jeho blízkému zahraničí.“
Obě strany porušily mezinárodní právo
„To, čemu se dalo vyhnout, se transformovalo v zuřivou bleskovou válku, která nejenže zamíchala kartami v daném místě, ale také vztahy mezi Západem a Ruskem,“ shrnuje Heidi Tagliaviniová, předsedkyně komise na řádcích listu El País. Litujíc nedostatku iniciativy ze strany mezinárodního společenství ohledně situace, která byla znepokojující, již před rokem 2008, kvalifikuje situaci jako „smrtící spirálu střetů“. Podle ní je pro tuto válku charakteristické zejména ignorování mezinárodního a humanitárního práva všemi zúčastněnými stranami. „Ačkoliv je pravda, že násilí začala Gruzie (…), všechny tábory (…) porušily mezinárodní právo,“ píše v článku nazvaném „Gruzie, ztracená příležitost“.
Evropská unie rozdělila vinu mezi oba aktéry „a zamaskovala svou vlastní roli,“ domnívá se Tagespiegel, který upozorňuje na měsíce provokací a stoupající nervozity v regionu. „Evropané si potřebují položit otázku, proč nejednali rychleji. Připomeňme si: po pěti dnech se Francii podařilo vyjednat příměří. Nezabránil by konfliktu odvážný zásah před jeho vypuknutím?,“ ptá se berlínský deník.
