Evropané bojují proti škrtům

Demonstrace, které se 29. září konaly v několika evropských městech, poukazují na obavy zaměstnanců z příliš vysoké ceny, kterou budou muset za krizi zaplatit. Mohou stávky zmírnit rozhodnutí řady států utáhnout si opasky? Není to vůbec jisté, odpovídá evropský tisk.

Zveřejněno dne 30 září 2010 v 14:59
Demonstrace proti úsporným opatřením ve španělské Malaze. 29. září 2010

V evropském hlavním městě „se střetly dvě vize Evropy:“ představitelé Evropské komise, tj. „stoupenci utahování opasků“, a „propagátoři Evropy založené na obřích investicích, které by podle odborů vedly k trvalému růstu a kvalitním pracovním místům,“ domnívá se Le Soir. Bruselský deník nicméně poukazuje na to, že podle průzkumu, který v pondělí zveřejnil německý odborový svaz IG Metall, „není dobrá správa financí ještě synonymem plné zaměstnanosti. Jediná země, která unikla masivnímu růstu nezaměstnanosti – Německo – ponechává velký prostor prekérním pracovním místům. Tato tendence posouvá příchod sociální Evropy na dobu neurčitou.“

„Bylo by jednoduché označit demonstrace, které včera proběhly v Bruselu a na dalších místech po celé Evropě, za bezvýznamné a mávnutím ruky smést hněv těch, kteří nemají jinou zbraň,“ domnívá se The Guardian, podle nějž „má tajemník Evropské odborové konfederace John Monks pravdu, když tvrdí, že by evropské vlády měly naslouchat zaměstnancům stejně, jako naslouchají trhům, a že honba za utahováním opasků by mohla proměnit křehké oživení v recesi či stagnaci.“ Deník rovněž vládám doporučuje, aby „v době schvalování úsporných opatření naslouchaly voličům“.

EUobserver se snaží vyvrátit klišé, podle nějž jsou evropští funkcionáři zazobaní, a připomíná, že „sekretářky, soudní zřízenci a dočasní úředníci málokdy vydělávají více než 1 400 euro měsíčně a mají jen dočasné smlouvy.“ To v některých zemích, jako je Velká Británie, Švédsko či Německo, způsobuje problémy s náborem pracovníků.

Právě v Německu Tageszeitung poukazuje na absenci německých zaměstnanců na celoevropském protestním dnu: „když jsou po celé Evropě na pořadu dne sociální boj a otázky přerozdělování [majetku], účastní se pouze několik aktivistů [z Attacu].“ Levicový deník naznačuje, že odbory, které zastupují šest milionů zaměstnanců, se mnohem víc mobilizují proti důchodové reformě nebo současným dávkám v nezaměstnanosti.

Má obyčejný Evropan jinou možnost než demonstrovat?

V Portugalsku zmobilizovala odborová organizace CGTP „70 000 osob“ a „hrozila generální stávkou,“ píše lisabonský deník Público, který cituje jednoho z představitelů odboru, podle nějž vládou nedávno přijatá úsporná opatření směřují právě ke stávce. K opatřením, která byla oznámena tentýž den, patří mimo jiné 3,3-10% snížení platů státním zaměstnancům a zvýšení DPH z 21 na 23 %. Deník dále podotýká, že „zatímco v Portugalsku, ve Španělsku [viz níže] a v Belgii se protestů zúčastnilo několik tisíc lidí,“ v zemích, jako je Irsko nebo Řecko, „které jsou konfrontovány s tvrdými úspornými opatřeními, demonstrovalo pouze několik stovek osob. Je to příznačné,“ tvrdí deník: „tam se již přání a požadavky roztříštily o tvrdou realitu. U nás zatím ještě ne.“

De Volkskrant se nicméně domnívá, že se vlády, „nezdají být ohromeny“ protestujícím davem a že demonstrace nepřinášejí požadovaný efekt. Dále poznamenává, že *„rozdíly mezi jednotlivými národy j*sou příliš výrazné“ na to, aby zde mohla „existovat skutečná solidarita mezi evropskými zaměstnanci.“ Rotterdamský NRC Handelsblad srovnává stotisícovou demonstraci v Bruselu s americkým hnutím Tea Party namířeným proti prezidentu Obamovi a označuje ji za „gesto bezmoci,“ přičemž vysvětluje, že úsporná opatření nejsou chybou EU, ale „zemí, které špatně spravují svůj rozpočet,“ a že euro projekt „musí uspět.“ Aby se tak stalo, „státy musejí převzít zodpovědnost za důsledky“ svého chování, dodává deník.

Na stejné vlně je naladěna i polská Rczespospolita, která kritizuje stávkující: „Lidé chtějí pracovat co nejméně a vydělávat co nejvíce – nejlépe pro stát – a zároveň chtějí, aby jim stát platil náklady, od zubaře až po školné pro děti. Cože? Že už na to nejsou peníze? Tak je seberme bankéřům a manažerům velkých společností! Rozpočtový deficit? Existuje doopravdy? Hrdinové práce adresovali evropským představitelům jasný vzkaz: ještě je čas, abyste nám přestali utahovat opasky.“

„Příštích třicet let by se mohlo do dějin zapsat jako třicet kalamitních,“ uzavírá Le Soir, podle nějž se „vzhledem k této perspektivě Evropa zavázala k cestě úspornosti. V co ale může doufat průměrný Evropan, když se dozvídá, že mu bude osekán důchod a že ho zdravotní péče bude stát dráž? A že proto, aby byly podniky více konkurenceschopné a mohly vykázat dostatečnou rentabilitu a přilákat investory, bude muset pracovat víc za méně peněz? (…) Průměrnému Evropanovi tak nezbude, než vyjít do ulic. Což udělalo tuto středu v Bruselu 100 000 lidí.“

Španělsko

Stávka téměř generální

„Stávka nebyla generální,“ uvádí La Vanguardia v reakci na včerejší (29. září) demonstrace, které částečně blokovaly celou zemi. Podobně jako zbytek španělského tisku poukazuje i La Vanguardia na jejich omezený dopad, neboť „odborům se nepodařilo zmobilizovat odvětví služeb, ani paralyzovat města.“ Vysokou účast zaznamenaly naopak továrny, podle nichž se stávky zúčastnilo 70 % zaměstnanců, přičemž „vláda se odmítla do debaty o číslech vůbec pouštět.“ „Je to první stávka, která proběhla v době krize, a také první namířená proti vládě Josého Luise Rodrígueze Zapatera,“ která má k odborům tradičně blízko. Deník uzavírá, že „i přes nevyrovnanou účast na stávce reagovaly odbory na reformy a rozpočtové škrty, které postihují zaměstnance s nejnižšími příjmy a omezují zaměstnanecká práva.“

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma