Summit má dále na programu schválení rozpočtu EU na období 2014-2020, které se oddalovalo až do poslední chvíle kvůli pohrůžkám Londýna, že o něm nebude hlasovat, pokud bude ohrožen britský rabat.
Deník Les Echos vítá „šest miliard eur“, které „Evropa položila na stůl na podporu zaměstnanosti mladých“ a připomíná, jaké podmínky sedmadvacítce umožnily pustit se „v klidu do toho, co si vytyčila jako prioritu“:
Snaha Francie o uklidnění vztahů s Evropskou komisí po napětí z minulého týdne; kompromis o evropském rozpočtu uzavřený na poslední chvíli po několikaměsíčním tvrdém vyjednávání; dohoda in extremis mezi ministry financí o pravidlech na záchranu bank po déle než rok trvajícím vyjednávání.
Newsletter v češtině
Na stránkách lisabonského deníku Público kritizujeJosé Manuel Fernandes sérii evropských summitů, které jsou od roku 2010 svolávány, aby jeden po druhém „zachraňovaly euro a odvracely apokalypsu“:
Další červen, další evropský summit. A další trocha ničeho. Program boje proti nezaměstnanosti mládeže má totiž nejenže neuvěřitelně omezené finanční zdroje, ale hlavně je pouze dalším pokusem, který v kontextu neúspěšné „Lisabonské strategie“ přinese jen pramalý výsledek. Zdá se ale, že Evropa dnes ničeho víc schopná není.
„O rok a 1,7 milionu nezaměstnaných později navrhuje Evropa stejný recept,“ lituje El País. Rozhodnutí věnovat na tvorbu pracovních míst na období 2014-2015 šest miliard eur plus dvě další do roku 2020 je podle něj „částečné, poměrně skromné“ a založené na „drobných stimulacích“:
Šest let po vypuknutí krize je bez práce 27 milionů Evropanů. Kontingent, který se rovná populaci Belgie, Rakouska, Dánska a Irska dohromady s rukama složenýma v klíně a bez možnosti pracovat. [...] Z toho se jich skoro půl milionu vyrojilo ve Španělsku, které je v tomto směru skutečnou obilnicí evropské nezaměstnanosti. A růst se vyznačuje nepřítomností.
„Pracovní místa pro mladé v EU: mnoho řečí a málo peněz,“ píše Gazeta Wyborcza. Šest miliard eur, které mají být investovány v období 2014-2020, nebude stačit, řekl polskému deníku André Sapir z think-tanku Bruegel Centre:
Projekty, které jsou určené pouze mladým lidem, mnoho nezmění, protože problémem je nezaměstnanost ve všech věkových skupinách a hospodářský růst, nebo spíš jeho absence. Naše „záruky mladým“ jsou pouhá náplast, protože bez hospodářského růstu žádná nová pracovní místa nevzniknou.
Miliardy určené na nová pracovní místa mají být získány z rozpočtu EU na období 2014-2020, na kterém se evropští lídři při stejné příležitosti dohodli. Podle varšavského deníku ale konečné hlasování v Evropském parlamentu proběhne až za několik týdnů.
Evropský parlament bude hlasovat o nezávazné rezoluci ve prospěch rozpočtu příští úterý nebo středu. Formálně ale europoslanci schválí zákon o sedmiletém rozpočtu [2014-2020] až po [letních] prázdninách. […] Pokud země EU dodrží slib, že fondy pro tento rok o něco navýší, je pravděpodobné, že výsledek hlasování bude kladný.
Během setkání to vypadalo, že „lídři se jednoduše spokojí s tím, vyjádřit souhlas s už dříve uzavřenými dohodami“. Atmosféra zhoustla jen na chvíli, když britský premiér David Cameron požádal o záruku, že nedojde ke změnám v kontroverzní britský rabat, píše zpravodajský server European Voice. Ten připomíná, že:
Na summitech v prosinci a únoru Británie francouzským výzvám, aby její výjimka byla zrušena nebo aspoň omezena, vytrvale odolávala. Francie však ani v následujících měsících nepřestala vyvíjet tlak na změnu, která by podle britských odhadů donutila vládu vložit do sedmiletého rozpočtu EU o 351 milionů eur navíc.
Sečteno a podtrženo, píše Adriana Cerretelliová v italském hospodářském deníku Il Sole 24 Ore, opatření, na kterých se lídři v Bruselu dohodli, vůbec nejsou průlomová. EU se proto bude dál pohybovat „hlemýždím tempem“, ve srovnání se svými dynamičtějšími konkurenty, především Spojenými státy.
Rozpočet EU na období 2014-2020 nám nabízí možnost podniknout konkrétní kroky. Těch je ale objektivně poskrovnu. [...] Šest milionů bude během dvou let rozděleno mezi 5,6 milionů nezaměstnaných ve věku do 25 let. Evropa se vždycky pouze naklání kupředu - těm v nouzi trochu pomůže, ale nikdy ne dost. Udělá malý krůček kupředu, ale v podstatě jen symbolicky. Protože každá země se musí naučit jít kupředu vlastním způsobem, vyšlapat si svou vlastní cestu, nebo se snažit ji znovu nalézt.