Vyberte si jazyk
Summit má dále na programu schválení rozpočtu EU na období 2014-2020, které se oddalovalo až do poslední chvíle kvůli pohrůžkám Londýna, že o něm nebude hlasovat, pokud bude ohrožen britský rabat.
Deník podporu zaměstnanosti mladých“ a připomíná, jaké podmínky sedmadvacítce umožnily pustit se „v klidu do toho, co si vytyčila jako prioritu“:
Snaha Francie o uklidnění vztahů s Evropskou komisí po napětí z minulého týdne; kompromis o evropském rozpočtu uzavřený na poslední chvíli po několikaměsíčním tvrdém vyjednávání; dohoda in extremis mezi ministry financí o pravidlech na záchranu bank po déle než rok trvajícím vyjednávání.
Na stránkách lisabonského deníku Público José Manuel Fernandes sérii evropských summitů, které jsou od roku 2010 svolávány, aby jeden po druhém „zachraňovaly euro a odvracely apokalypsu“:
Další červen, další evropský summit. A další trocha ničeho. Program boje proti nezaměstnanosti mládeže má totiž nejenže neuvěřitelně omezené finanční zdroje, ale hlavně je pouze dalším pokusem, který v kontextu neúspěšné „Lisabonské strategie“ přinese jen pramalý výsledek. Zdá se ale, že Evropa dnes ničeho víc schopná není.
„O rok a 1,7 milionu nezaměstnaných později navrhuje Evropa stejný recept,“ lituje El País. Rozhodnutí věnovat na tvorbu pracovních míst na období 2014-2015 šest miliard eur plus dvě další do roku 2020 je podle něj „částečné, poměrně skromné“ a založené na „drobných stimulacích“:
Šest let po vypuknutí krize je bez práce 27 milionů Evropanů. Kontingent, který se rovná populaci Belgie, Rakouska, Dánska a Irska dohromady s rukama složenýma v klíně a bez možnosti pracovat. [...] Z toho se jich skoro půl milionu vyrojilo ve Španělsku, které je v tomto směru skutečnou obilnicí evropské nezaměstnanosti. A růst se vyznačuje nepřítomností.
„Pracovní místa pro mladé v EU: mnoho řečí a málo peněz,“ píše Gazeta Wyborcza. Šest miliard eur, které mají být investovány v období 2014-2020, nebude stačit, řekl polskému deníku André Sapir z think-tanku Bruegel Centre:
Projekty, které jsou určené pouze mladým lidem, mnoho nezmění, protože problémem je nezaměstnanost ve všech věkových skupinách a hospodářský růst, nebo spíš jeho absence. Naše „záruky mladým“ jsou pouhá náplast, protože bez hospodářského růstu žádná nová pracovní místa nevzniknou.
Miliardy určené na nová pracovní místa mají být získány z rozpočtu EU na období 2014-2020, na kterém se evropští lídři při stejné příležitosti dohodli. Podle varšavského deníku ale konečné hlasování v Evropském parlamentu proběhne až za několik týdnů.
Evropský parlament bude hlasovat o nezávazné rezoluci ve prospěch rozpočtu příští úterý nebo středu. Formálně ale europoslanci schválí zákon o sedmiletém rozpočtu [2014-2020] až po [letních] prázdninách. […] Pokud země EU dodrží slib, že fondy pro tento rok o něco navýší, je pravděpodobné, že výsledek hlasování bude kladný.
Během setkání to vypadalo, že „lídři se jednoduše spokojí s tím, vyjádřit souhlas s už dříve uzavřenými dohodami“. Atmosféra zhoustla jen na chvíli, když britský premiér David Cameron požádal o záruku, že nedojde ke změnám v kontroverzní britský rabat, píše zpravodajský server European Voice. Ten připomíná, že:
Na summitech v prosinci a únoru Británie francouzským výzvám, aby její výjimka byla zrušena nebo aspoň omezena, vytrvale odolávala. Francie však ani v následujících měsících nepřestala vyvíjet tlak na změnu, která by podle britských odhadů donutila vládu vložit do sedmiletého rozpočtu EU o 351 milionů eur navíc.
Sečteno a podtrženo, Adriana Cerretelliová v italském hospodářském deníku Il Sole 24 Ore, opatření, na kterých se lídři v Bruselu dohodli, vůbec nejsou průlomová. EU se proto bude dál pohybovat „hlemýždím tempem“, ve srovnání se svými dynamičtějšími konkurenty, především Spojenými státy.
Rozpočet EU na období 2014-2020 nám nabízí možnost podniknout konkrétní kroky. Těch je ale objektivně poskrovnu. [...] Šest milionů bude během dvou let rozděleno mezi 5,6 milionů nezaměstnaných ve věku do 25 let. Evropa se vždycky pouze naklání kupředu - těm v nouzi trochu pomůže, ale nikdy ne dost. Udělá malý krůček kupředu, ale v podstatě jen symbolicky. Protože každá země se musí naučit jít kupředu vlastním způsobem, vyšlapat si svou vlastní cestu, nebo se snažit ji znovu nalézt.
