Vyberte si jazyk
„Katalánsko žádá o záchranu,“ oznamuje El País den poté, co [předseda katalánské vlády] Artur Mas oznámil, že jeho autonomní společenství bude potřebovat od centrální vlády finanční pomoc. Katalánsko je jedním z nejbohatších a zároveň nejzadluženějších španělských regionů. Jeho dluh dosahuje 42 miliard euro, z toho 5,7 miliard musí splatit v roce 2012. Po Valencii a Murcii se tak jedná o třetí region, který byl nucen požádat o pomoc fond na podporu likvidity autonomních společenství (Fondo de Liquidez Autonómico, FLA) disponující 18 miliardami euro. Podle listu El País přichází tato „krize regionů“ uprostřed finanční krize sužující Španělsko a eurozónu. Riziková prémie, tedy rozdíl mezi úrokovými sazbami španělských a německých dluhopisů, dosahuje rekordních 6,5 %. V případě desetiletých obligací dokonce 7,6 %. Tato situace ukazuje,
„autonomní společenství vstoupila do ostré fáze finanční krize, jejímž největším a nejzávažnějším dopadem bude další snížení důvěry investorů ve schopnost Španělska splácet svůj dluh.“
Podle deníku za to „nesou odpovědnost nejen autonomní společenství, ale také vláda Mariana Rajoye:
„Autonomní společenství dlouhá léta systematicky neplnila své hospodářsko-finanční programy, v důsledku čehož narůstal dluh, který řada vlád za sebou shovívavě přehlížela a - ať už z politických důvodů, či jednoduše z laxnosti - opomíjela bezpodmínečné vyžadování deficitních závazků. [...] Avšak tím, co vysílá velice špatný signál veřejnému mínění a investorům, je chaotický vztah mezi centrální vládou a vládami autonomních společenství. [...] Exekutiva nebyla zatím schopna odpovědět na otázku, jaká je skutečná situace regionálních účtů, a toto selhání nás – vedle dalších pochybení – vede do bezvýchodné situace.
„Katalánsko připouští svůj bankrot,“ píše v titulku list El Mundo. Madridský deník kritizuje regionální představitele a soudí, že je třeba „osekat vše přebytečné“:
„Nikdo by nepochopil, že zátěž, kterou by s sebou nesly tyto záchranné operace, by dopadala na obyvatele, zatímco mocenské struktury představitelů autonomních společenství by zůstaly nedotčené. Do této chvíle nepřišla žádná reakce regionů, která by odpovídala závažnosti situace. Centrální vláda se drží požadavků Bruselu mnohem více než řada regionálních lídrů. [...] Vzhledem k tomu, že je známa neochota autonomních společenství redukovat své struktury [regionální televize, „ambasády“ a další instituce okopírované od centrální moci], měla by vynaložit úsilí na jejich omezení vláda. Existuje řada institucí, které je možno zrušit, aniž by tím utrpěla kvalita života občanů. [...] Pokud se Rajoyovi nepodaří dostat regiony pod kontrolu teď, když krachují, bude se s touto chybou muset potýkat napořád.“
Katalánské deníky upozorňují na to, že záchrana přichází ve chvíli, kdy regionální parlament diskutuje o „fiskálním paktu“, jehož prostřednictvím hodlá opětovně vyjednat s Madridem účast Katalánska na národním fiskálním systému. Jeho cílem je snížit příspěvek do fondu na financování ostatních regionů a ponechat si víc hospodářských zdrojů po vzoru Baskicka, které má v rámci španělského fiskálního systému výjimku. Katalánsko však není „ani bohaté, ani plné“, píše list El Periódico v narážce na fiskální pakt. Mělo by tedy „dát fiskální pakt stranou“, domnívá se ředitel deníku Enric Hernández:
„Stejně jako tonoucí nežádá náhradu po tom, kdo mu hází záchranný kruh, nepředstavuje podřízení se diktátu ministerstva financí a souběžná žádost o klíč od státní pokladny dobrou strategii. Pro Katalánsko by bylo nejdůstojnějším východiskem držet se požadavku na fiskální pakt, ale nevyjednávat o něm se státem, dokud se nezmění okolnosti.
La Vanguardia se domnívá, že „Generalitat [katalánská vláda] učinila jeden velice významný krok: „státní pomoc mění za omezení své autonomie“. Deník s notnou dávkou ironie upozorňuje na paralelus reakcí Mariana Rajoye na pomoc EU španělským bankám:
„Katalánská exekutiva ujišťuje, že nedochází k žádné záchranné operaci ani intervenci, že jde jen o omezení úvěrování a že vlastně nejde o nic jiného než půjčené peníze. To samé říkal Rajoy ohledně záchrany bank, a podmínky jsme se záhy dozvěděli. A úspěch této teorie je až moc dobře znám.“
