Vyberte si jazyk
V úvodníku, který zahájil dvoutýdenní sérii výňatků z Lisabonské smlouvy, list The Wall StreetJournal zaútočil na irského ministra financí Briana Lenihanaa jeho tvrzení, že hlasovat Ne v referendu 2. října by „světu signalizovalo, že se Irsko pohroužilo do ekonomické izolace“, která vede „k ústupu kapitálu a vyšším úrokovým sazbám.“ „Nemělo by ani být potřeba konstatovat,“ tvrdí na ekonomiku zaměřený deník, „že pan Lenihan šíří neexistující strašáky, aby vyděsil irské voliče natolik, že budou hlasovat Ano.“
I když je tvrzení, že nedávno ukončené období růstu v Irsku šlo na vrub „velkorysosti EU“, všeobecně rozšířené, Wall Street Journal argumentuje, že „Irsko sálo z cecíku regionální pomoci EU celá dvě a půl desetiletí, bez viditelného účinku. V polovině osmdesátých let minulého století to byla na evropské poměry stále ještě chudá země.“ Až teprve když stát začal s politikou snižování daní ze strany nabídky, dostala se ekonomika do fáze konjuktury. „Časy keltského tygra jsou momentálně sečteny, ale daly Irsku hospodářský základ, na kterém se dá stavět, a který v žádném případě není závislý na dobrodiní bruselských byrokratů.“ Hlasování pro Ano, uzavírá článek, by nemělo být založeno na „strašení a temných výhrůžkách.“
