Je násilná integrace pro Romy řešením?

V kontextu zpráv z černé kroniky se v maďarském tisku horečně debatuje o situaci Romů. V týdeníku HVG hovoří esejistka Eszter Babarczyová o tom, že mají-li mladí lidé uspět, musí se odstřihnout od svého prostředí.

Zveřejněno dne 27 října 2009 v 15:01

V souvislosti s probíhající debatou o složité integraci maďarských Romůmě můj šéfredaktor požádal, abych napsala „politicky korektní“ článek. To hravě zvládnu, říkala jsem si: „Žádný problém. Kdyby rasisté přestali obviňovat cikány z každého zla, bylo by to vyřešené.“ Opravdu? Samozřejmě, že ne. Posledních patnáct let ukázalo, že tento postoj nejenže problém neřeší, ale ještě posiluje rasistický diskurs ve společnosti.

Jobbik [strana extrémní pravice] vděčí za svůj vzestup z velké části právě tomuto naivismu. Romové, kteří se vyčleňují ze společnosti a žijí v ghettech, nejsou nutně zločinci. Žijí ve společnosti uspořádané v klanech a daleko víc než diskriminace je tíží „špatné rodiny“ v jejich vesnici (které okrádají všechny lidi včetně Romů) a lichváři (rovněž Romové). Ve valné většině nebudou mít k tomu, aby byli diskriminováni, nikdy příležitost, neboť neexistuje cesta, která by je vyvedla z vesnického ghetta.

Vyvedení z ghetta

Otázka, která rozděluje maďarské intelektuály, zní: kdo by měl tedy tyto cesty vytyčovat? Nemyslím si, že by na to ‚zghéttoizovaní‘ Romové sami stačili. Cikánské organizace jsou pouze platformou pro jejich zkorumpované a mocichtivé předáky. [Dva romští představitelé byli nedávno obviněni ze zpronevěry veřejných prostředků]. Tyto posty jsou výplodem pokrytectví a nepředstavují žádné řešení.

Vážně: kdo si dovede představit, že by poctiví, ale nezaměstnaní lidé mohli posílat své děti na gymnázium? Ten, kdo si to představit umí, asi nikdy neviděl romskou rodinu. Tyto rodiny žijí v podstatě bez peněz v hotovosti (tedy pokud nekradou). Vyjma darů a všeho, co si lze po domácku vybudovat nebo vyrobit, je pro ně všechno ostatní (benzín, školní potřeby, doučování) nedostupné. Ať se malí Romové ve škole snaží sebevíc, cíl své snahy nevidí: vesnici opustit nemohou, protože nejsou peníze ani na internát, ani na vlak, ani na učebnice.

Z vězení strach nemají

Vzdělávat“ dospělé Romy je stejně tak nemožný úkol. Rodiny, které v této kultuře založené na bídě vedou poctivý život, mají strach ze zločineckých band, ale vědí, že v případě problémů se budou moci obrátit zase jen na členy rodiny (kde se dozajista najde někdo, kdo se rozhodl pro kriminalitu).Vězení není adekvátním trestem potírajícím kriminalitu. Nemá odstrašovací účinek. A co by takový účinek mohlo mít? To my, bílá střední třída, nevíme. Abychom na to přišli, potřebovali bychom antropologa a znalce cikánské kultury; především pak bychom potřebovali spolupracovat s romskou komunitou.

A konečně: Romové nezačnou hned pracovat. Je naivní očekávat, že najdou nějakou práci. I když ji totiž hledají, žádnou nenajdou. Ne proto, že by byli diskriminováni, ale proto, že na maďarském venkově v současné době práce není. Není ani pro kvalifikované lidi, natož pak pro nekvalifikované.

Romské děti v internátech

Vyrovnávání životní úrovně začalo u amerických černochů tím, že se postavily školy, kam mohly díky stipendiím docházet černošské děti z nejchudších regionů. Michelle Obamová navštěvovala právě takový typ školy.

Na rozdíl od většiny sociologů mi myšlenka umisťování romských dětí do internátů nepřipadá skandální. Jednu romskou rodinu, kterou dobře znám, založil pár mladých lidí, kteří vyrostli v internátu. Dnes jsou vděční za to, že unikli destruktivní síle svého rodinného prostředí. Pokud NYNÍ nepomůžeme dětem od deseti do dvanácti let, aby se asimilovali, pak my, Maďaři střední třídy, vytvoříme svou lhostejností a nezodpovědností další napětí. Tak jako jsme to dělali posledních dvacet let, kdy jsme raději odvraceli zrak a ukrývali naprostou neschopnost za politicky korektní diskurs, který nic nestojí.

DEBATA

„Romská otázka“ rozděluje intelektuály

Poslední rok otřásají Maďarskem kriminální zločiny, jejichž oběťmi nebo pachateli jsou Romové. Heti Világgazdaság (HVG) zahájil na svých webových stránkách debatu, jejímž cílem je hledání řešení „romské otázky“. Sociolog Sándor Romano Rácz, který je jedním z účastníků debaty, doporučuje „trpělivý, dostatečně dlouhý dialog“ s Romy. Romové netvoří pouze odlišné etnikum, říká. Odlišná je i jejich forma civilizace: život na okraji společnosti, v „kokonu dodávajícím skupině pocit bezpečí“.

V dnešním Maďarsku se však pouze muzikanti mohou cítit šťastni, že patří k tomuto společenství. Proto také o sobě čím dál více Romů mluví jako o muzikantech. Nezávislé romské organizace pak Romano Rácz považuje za „neadekvátní jejich mentalitě“. Ekonom János Stadler se zase domnívá, že předsudky o Romech vznikly v souvislosti s jejich „divokým“ způsobem života, který upevňuje romskou zaostalost a bídu. I když už dnes žijí usedle, stále se řídí pravidly kočovných národů: „plení záhony nebo se najednou objeví ve škole a zmlátí učitelku“. „Musíme spolu s nimi prozkoumat příčiny těchto skutků“, píše Stadler. „Nestačí je potrestat, je třeba změnit jejich mentalitu. Musejí se chopit příležitosti a začlenit se do společnosti. A přestat si hrát na obětní beránky a donekonečna opakovat, že je společnost nesnáší“.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma