Takový proces by si Franz Kafka nevymyslel. Poprvé od roku 1945 se německé a izraelské kulturní instituce přou o dědictví „nejvýznamnějšího německy píšícího židovského spisovatele“. Příčinu ke sporu zavdaly dopisy a rukopisy uložené v curyšském trezoru. Kafka je věnoval básníku Maxi Brodovi, který je odvezl do Izraele a poté předal své asistentce Ester Hoffeové, která je chtěla před svou smrtí prodat německému literárnímu archivu.
Stát Izrael si dokumenty nárokuje jako národní kulturní majetek a odmítá dvěma dcerám Ester Hoffeové umožnit přístup k jejich dědictví. Jeruzalémská národní knihovna požádala před soudem v Tel Avivu o to, aby byly rukopisy převezeny ze Švýcarska do Izraele a aby jí německý literární archiv navrátil rukopis „Procesu“. Celou aféru rozpoutal Max Brod, když po spisovatelově smrti v roce 1924 „nespálil texty, jak si to Kafka přál,“ poznamenává Zeit.