Vyberte si jazyk
V Bruselu se jim říká „gazpromci“. Je to skupina lidí, která z různých důvodů dohlíží na to, aby zájmy ruské monopolní plynárenské společnosti Gazprom byly u Evropské unie dobře hájeny. Výsostními lobbisty jsou jak bývalí evropští představitelé, jako je například bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, tak současné hlavy států, které s Gazpromem uzavřely důležité smlouvy, jako je nynější šéf italské vlády Silvio Berlusconi. Dále jsou tu vysoce postavení funkcionáři Evropské unie, jako komisař pro energetiku Andris Piebalgs, a vlivní šéfové významných italských, německých, nizozemských či francouzských státních energetických společností. Ti všichni uzavírají s Ruskem výnosné obchody nebo doufají v jejich uzavření.
Vliv „gazpromců“ na evropskou politiku každopádně přesahuje do oblastí, které s plynem nemají na pohled nic společného. To je případ klimatického balíčku. Tento bruselský soubor ambiciózních opatření, které mají z Evropy udělat světového lídra v boji za ochranu klimatu a proti emisím CO2, je pro „gazpromce“ skutečnou lahůdkou. Z celé palety technologií schopných nahradit energii vyráběnou z uhlí představuje zemní plyn řešení, které se zdá být z dnešního pohledu nejlevnější a nejsnadněji použitelné.
Polsko mezi kladivem a kovadlinou
Není tedy divu, že se země, jako je Polsko, které zároveň jednají o podmínkách evropského klimatického balíčku a dlouhodobých smlouvách o dodávce ruského plynu, dostaly do vážných problémů. Dokud totiž EU nerozhodne o zavedení plánu na snížení emisí CO2, nemohou si tyto státy dopředu objednat plyn na další období. Ocitají se tak mezi kladivem a kovadlinou, tedy mezi nátlakem ze strany Unie, která je vyzývá k transformaci jejich zcela zastaralého energetického systému, a naléháním Gazpromu, který nabízí palivo uvolňující o přibližně 40 % méně emisí CO2 než uhlí a pro který krátkodobé alternativy neexistují.
Dalo by se přirozeně předpokládat, že stejně tak ambiciózní budou projekty směřující k diverzifikaci dodávek plynu do Evropy, které by zajistily zemím EU, včetně Polska, přístup ke zdrojům v Norsku, střední Asii či Kataru. Ovšem tatáž Evropa, která je připravena bojovat proti skleníkovému efektu na úkor chudších zemí EU, se do diverzifikace svých zdrojů na dodávku plynu zrovna dvakrát nehrne.
Stěžejní diverzifikační projekt EU, plynovod Nabucco (který má spojovat Kaspické a Středozemní moře a neprocházet přitom územím Ruska), má čím dál méně šancí obstát proti konkurenčnímu ruskému projektu plynovodu South Stream. V naší části Evropy navrhují „gazpromci“ nová řešení, jak rozrůznit zdroje. Například Andris Piebalgs vidí jako prostředek diverzifikace evropského trhu s plynem rusko-německý projekt na výstavbu plynovodu Nord Stream, jehož hlavním cílem je ve skutečnosti posílení energetické závislosti Evropy na Rusku.
Lisabonská smlouva je pro Gazprom příznivá
K propagaci projektu Nord Stream, který staví do opozice Estonce a Poláky, má lotyšský komisař samozřejmě své důvody. Právě v Lotyšsku se totiž v době ekonomické krize chystá Gazprom stavět sklady plynu přicházejícího z Nord Stream za více než miliardu euro. Projekt získal v nedávné době podporu Dánů, kteří nejen stáhli námitky týkající se životního prostředí, které měli vůči plynovodu, ale rovněž si objednali dvě miliardy kubických metrů ruského plynu z Nord Stream. Finové, kteří byli původně proti projektu, se dnes vůči němu vyjadřují velice pozitivně. Je třeba říct, že k souhlasu je dotlačil Kreml, když zavedl celní bariéru na dovoz finského dřeva.
Ustanovení Lisabonské smlouvy jsou pro „gazpromce“ rovněž příznivá. Ratifikace smlouvy potvrdila změnu ve stanovách Evropské investiční banky (EIB), která je z pohledu Gazpromu, trpícího chronickým nedostatkem okamžitě použitelných financí, nezbytným partnerem pro výstavbu Nord Stream. Předtím, než vešla smlouva v platnost, potřebovala EIB k financování tohoto investičního záměru souhlas všech členů EU. Nyní jí k rozhodnutí stačí souhlas osmnácti zemí vlastnících 68 % bankovního kapitálu. Země, které se v projektu Nord Stream přímo angažují, to znamená Německo, Francie, Itálie, Nizozemí a Dánsko, vlastní v současné době 55 % kapitálu. Zbývajících 13 % by pro „gazpromce“ nemělo být tak složité najít.
EU-RUSKO
V síti Gazpromu
Než se Evropská unie odhodlá přijmout společnou politiku energetické bezpečnosti, tak ještě uběhne mnoho času, poznamenává rezignovaně varšavský týdeníkWprost. Vyhlídku na její přijetí brzdí Rusko, které obratně uplatňuje princip „rozděluj a panuj“ a dělá Evropu stále závislejší na svých energetických zdrojích. Jako poslední ukázka této filosofie může sloužit uzavření dlouhodobého kontraktu na dodávky plynu do Polska. Podle ruských expertů není smlouva pro Varšavu výhodná a polského plynařského giganta PGNiG by dokonce mohla přivést k bankrotu. Vzhledem k tomu, že vyjednávání s ruským Gazpromem se často podobá jednání se zbraní u spánku, řada zemí se raději rozhodla zvolit bezpečnější řešení: místo toho, aby se na Rusech staly závislými, tak s nimi raději založí firmu, aby se závislými stali druzí, dodává týdeník. Tento přístup ostatně otestovaly skandinávské země, které nedávno odsouhlasily stavbu plynovodu Nord Stream. Takový přístup však kazí perspektivu na úspěch projektu Nabucco, který má politickou podporu EU a USA.
