Konec „stupidní“ Evropy

Brusel Španělsku a Francii poskytl čas navíc k ozdravení veřejných financí. Toto rozhodnutí kontrastuje s jeho dosavadním striktním přístupem, který umožňoval hrát s nespolehlivými státy klamavou hru.

Zveřejněno dne 6 května 2013 v 16:00

Chystají se Evropané vsadit na inteligenci a vzájemnou důvěru? Takovou naději vyvolala Evropská komise, když se k všeobecnému údivu rozhodla prodloužit Francii o dva roky lhůtu ke snížení deficitu pod tři procenta HDP, a dát jí na splnění rozpočtového cíle čas nikoliv do roku 2013 nebo 2014, ale až 2015.

Francie neschopná dodržet závazky, které po Nicolasi Sarkozym převzal François Hollande, před tímto oznámením doufala ve skromnější roční odklad. Ale komisař EU pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn rozhodl jinak. Úsilí, které by země musela vynaložit k tomu, aby deficit snížila pod tři procenta už v příštím roce, je podle něj příliš značné na to, aby mu mohla dostát. Aby nezničil veškerou naději už v zárodku, prodloužil jí lhůtu až do roku 2015. Od francouzské vlády na oplátku požaduje rychlejší reformy a snížení veřejných výdajů.

Komise a členské státy konečně opustily hru, která měla neblahý vliv na hospodářskou správu měnové unie a přivedla euro na pokraj katastrofy. Nejprve tu bylo „stupidní“ období, použijeme-li výraz, jímž bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi označil pakt stability. Brusel chtěl upevnit svou moc a uplatňoval účetní standardy, které se státy jako Francie a Německo nesnažily od roku 2003 dodržovat. Gerhard Schröder využil ‚oddechu‘ inteligentně k reformování Německa, zatímco Jacques Chirac s ležérním přístupem se hlavně snažil nic nedělat.

Roky krize odsunuly pravidla do pozadí a otevřely éru akceptované lži: každý dělal sliby, o nichž věděl, že je nemůže splnit. Tak Komise a François Hollande dlouhé měsíce tvrdili, že se Francie letos vrátí pod tříprocentní hranici. Komise neztratila tvář a Paříž se mohla tvářit jako dobrý žák.

Newsletter v češtině

Hra je neudržitelná, Evropu ovládl spor o doktrínu. Stoupenci větších zásahů do ekonomiky (Francie, MMF) stojí proti přívržencům tvrdého šetření (Německo, Komise). První odrazují od kumulace plánů úsporných opatření posilujících recesi, ale nedaří se jim přesvědčit druhé, kteří v tom ze zkušenosti vidí šikovnou záminku k odložení nezbytného úsilí. Výsledkem je recese a hrozba v podobě neuskutečněných reforem.

Rezignací na fetišistická tři procenta se Komise rozhodla hry, v níž všichni prohrávají, zanechat. Rozhodnutí ekonomicky moudré a politicky obratné.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma