Vyberte si jazyk
Za poslední kapitolu evropské krize nemohou Kypřané, ale Angela Merkelové a její vláda. Neztrácejte čas hledáním nějakého vysvětlení. Na vině není přebujelý bankovní sektor o objemu 128 miliard eur v zemi, kde HDP dosahuje 17 miliard. Na vině je Angela Merkelová.
Chyba není na straně bank, které se zavřenýma očima a bez okolků přijaly od ruských oligarchů a arabských milionářů 21 miliard eur (nedoložitelného původu), jak v listopadu 2012 zjistily německé zpravodajské služby. Tyto banky nabízely tzv. international personal banking [osobní bankovnictví pro movitou klientelu] a „daňovou optimalizaci“, zatímco Angela Merkelová má protestantskou morálku.
Chyba není ani na straně ředitelů těchto finančních ústavů, kteří z čirého vlastenectví investovali 50 % - ano, 50 % - aktiv do řeckých dluhopisů (Kypr je z poloviny řecký), přestože věděli, že mohou o všechno přijít. Ne, vinit z toho musíme Angelu Merkelovou.
Despota z komsomolu
Za nic nemůže ani sympatický lídr německých sociálních demokratů Sigmar Gabriel, který kancléřce sebral veškerý manévrovací prostor: „Neumím si představit, že by německý daňový poplatník pomáhal zachraňovat kyperské banky založené na modelu nahrávajícím daňovým únikům.“ Celé je to samozřejmě hlavně a především vina Angely Merkelové.
Newsletter v češtině
To samé platí i pro patetického kyperského exprezidenta Dimitrise Christofiase, v komsomolu vyškoleného despotu, což možná vysvětluje vysoký počet ruských účtů. Christofias nekonzultoval situaci ani s ministry, ani s parlamentem, ani s centrální bankou. Deník The Guardian, který nikdy nebyl nařčen z nepřátelských postojů, ho loni v prosinci obvinil z toho, že zemi dovedl do „žalostného stavu“.
Byl to Christofias, kdo trval na tom, že v jeho přístavu [Limassol] musí zůstat zakotvena loď Mončegorsk naložená zbraněmi a municí pro Hizballáh. Loď v roce 2011 explodovala a vyřadila z provozu jedinou elektrárnu v zemi. Christofias rovněž podpořil ředitele jedné ze dvou velkých kyperských bank, Marfin Laiki Bank, která přes odpor centrální banky přemístila své sídlo do Řecka. Jeho poslední hloupostí bylo, že odmítl jednat o fúzi kyperského bankovního systému s řeckými bankami ve chvíli, kdy padlo slavné rozhodnutí o odpisu řeckého dluhu. Ekonomický génius dotlačil zemi k úpadku. Ale může za to Merkelová.
Neochota bojovat s vlastním šlendriánem
Vinu nelze zřejmě přičítat ani jeho brilantnímu nástupci, Nikosi Anastasiadesovi, slabochu, který místo toho, aby se měl k činu, raději „svaluje odpovědnost na Evropu“. Anastasiades se opírá o polopravdy a své spoluobčany ždíme až do poslední kapky namísto toho, aby donutil platit akcionáře a věřitele bank. To by samozřejmě znamenalo skoncovat s výnosným finančním systémem, který zde někteří zavedli a v jehož pokračování doufají. [Německý ministr financí] Schäuble Anastasiadesovi včera připomněl, že okrádání střadatelů nebylo německým nápadem. Ale za všechno stejně může Merkelová.
Tím spíš, že Merkelová Anastasiadesovi umožnila zahrávat si s prestiží eurozóny, stejně jako to před ním dělal Papandreu. Nehledě na to, že jí před čtyřmi lety chyběla síla k tomu, aby vstup Kypru do eurozóny vetovala. Dodejme, že se nechala obalamutit ujištěním OECD, že Kypr naplňuje 40 směrnic proti praní špinavých peněz. Ostatně je to i chyba Christine Lagardeové, ředitelky MMF, která jej podpořila. A vzpomínáte si, kdo poskytl řeckému ministrovi seznam neplatičů daní, který se kdesi ztratil? Jako kdyby Lagardeová nevěděla, co se v kyperském bankovním systému děje... Ale kdepak, může za to Merkelová. A jinak tomu ani být nemůže, nechceme-li se postavit vlastnímu šlendriánu.
Pohled z Německa
Vyvlastňovat je spravedlivé
V úterním německém tisku vyniká komentář deníku Süddeutsche Zeitung obhajující vyvlastňování: „Kdo na něčem bohatne, musí platit,“ píše středolevicový deník a dodává:
Ano, vláda má právo [vyvlastňovat] – a v případě Kypru je to dokonce spravedlivé, alespoň z principu. […] Ekonomický model, v němž se snoubí fiskální dumping se slabou finanční kontrolou a lákavými nabídkami pro zahraniční milionáře, nevznikl v Berlíně nebo v Paříži, ale v Nikósii. […] Proto jsou vklady ohroženy tam, a nikoliv tady.
Mnichovský deník se nicméně domnívá, že je zásadní ochránit „drobné nevinné střadatele“. Prezidentu Anastasiadesovi vytýká, že slovy o nevyhnutelném zapojení drobných střadatelů [do záchranného plánu] poštval veřejné mínění proti evropským partnerům. Podle SZ se tím snaží zamaskovat skutečnost, že se ostrovního hospodářského modelu nemíní vzdát.
