Terminál 2E letiště Roissy-Charles de Gaulle, Paříž.

Letiště v zataveném obalu

Mrak sopečného prachu z Eyjafjöll zasáhl miliony příležitostných cestujících, ale rovněž komunitu tak zvaných „frequent flyers“. Španělská redaktorka Joana Bonetová popisuje tuto paralelní a umělou společnost.

Zveřejněno dne 21 dubna 2010 v 14:07
Slightlynorth  | Terminál 2E letiště Roissy-Charles de Gaulle, Paříž.

Letiště coby satelity velkých měst s postupem času zabrala nová území a stala se symbolem kočovného a uspěchaného života. Lidem v neustálém pohybu, neustále registrovaným, kontrolovaným a procházejícím skenery, se zkrátily vzdálenosti. Ovšem snaha vměstnat celý svět do světelné obrazovky jenom znásobila frustrace. Obraz zavřených, prázdných a tichých letišť vyvolává větší úzkost – jestli je to ještě vůbec možné – než když jsou zahlcena frequent flyers [pravidelnými zákazníky leteckých společností], jak je popisuje George Clooney a Vera Farmigová ve filmu Up in the Air. Tito cestující vlastní slušnou sbírku karet, které jim poskytují celou řadu výhod. Létání se pro ně stalo rutinou, na letištích znají každý kout a jsou mistry v umění přežít fronty, čekání na zavazadla a netrpělivost.

Mrak a doba plynová

Neosobní a do plastu zatavená „nemísta“, jak je popsal francouzský etnolog Marc Augé, na sebe berou podobu metaměst, odkud se člověk vydává na nebeské dálnice. Singapurské letiště s podlahami bez poskvrnky či vycpaní medvědi v Anchorage na Aljašce i přes svou neosobnost s důrazem upomínají na vlastní idiosynkrasii. Životně důležité otázky se přechodně odsouvají do pozadí, neboť veškeré naše konání směřuje k jedinému cíli: dojet.

Občas ale zakašle sopka a nebe pokryje prach. Do vzdušného prostoru se dostanou částice hornin, krystalů a písku. Je jen málo věcí, které jsou tak sofistikované a zároveň tak škodlivé jako pyroklastický materiál (částečky hornin vyvržené do vzduchu), který drze chrlí islandská sopka. Evropské nebe je uzavřeno, miliony lidských příběhů zrušeny. I arogantní moc musela zaplatit svůj díl: Angela Merkelová musela přespat v Portugalsku, značný počet předních světových činitelů se nemohl zúčastnit pohřbu Lecha Kaczynského (ten jako by se tak stal podruhé obětí letecké osudovosti) a dánské královně Margrethe zbyla spousta královského čajového pečiva přichystaného na oslavu jejích sedmdesátin.

Newsletter v češtině

Podle odhadů by se v roce 2020 mělo uskutečnit 200 milionů letů ročně. Přelidněné nebe bude přetínat nekonečné množství krásných bílých linek – kondenzačních čar, které ukazujeme dětem, když letí letadlo, jako kdyby to byl anděl. Čar, které jsou synonymem znečištění, jež je třeba velice naléhavě omezit. Stejně jako je třeba zlidštit letový obřad v naší společnosti, která se pohybuje mezi nebem a zemí a která je dnes navzdory své hygieničnosti a na kontrolním věžím sledujícím vesmír ochromena houbovitou hmotou složenou z organických forem – sopečným mrakem jako metaforou naší plynové doby.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma