Maďarsko je i naše záležitost

Maďaři konečně jako po děsivé noční můře procitli. Pohled na desítky tisíc občanů procházejících v pondělí 2. ledna ulicemi Budapešti na protest proti ústavě, která vstoupila předešlý den v platnost a kterou považují za antidemokratickou, je pro premiéra Viktora Orbána výrazným napomenutím. Až do pondělí 2. ledna se opozici ještě nikdy předtím nepodařilo vystoupit v takové síle, které by se dostalo tolik pozornosti. Teď se tak stalo.

Další významnou iniciativou jevýzva, kterou podepsalo třináct bývalých maďarských disidentů, z nichž někteří stáli spolu s Orbánem v čele boje proti komunistickému režimu. Disidenti ve výzvě uvádějí, že „maďarská společnost je nejen obětí hospodářské krize, ale rovněž obětí své vlastní vlády“. Tato vláda, jak tvrdí spisovatel György Konrád, bývalý disident a odpůrce režimu László Rajk, někdejší starosta Budapešti Gábor Demszky a další, „se zmocnila nástrojů demokracie a připravila o ně ty, kdo by je mohli použít k řešení svých problémů“. Signatáři zašlou evropským institucím 7. ledna petici.

Maďarsko se EU vysmívá

Evropská unie se vůči maďarskému enfant terrible, které je jejím členem teprve sedm let, ocitla v delikátním postavení. K praktikám Orbánovy vlády – útoky na pluralismus médií, ohrožování nezávislosti soudnictví – nemůže zůstat netečná. Ostře protestovala už v roce 2010. Koncem prosince adresoval předseda Evropské komise José Manuel Barroso Orbánovi dopis (za poslední dva týdny už druhý), v němž ho upozorňuje na rizika jeho politiky. Varování se podle všeho minulo účinkem, podobně jako dopis Hillary Clintonové nesoucí se ve stejném duchu. EU má ještě možnost odvolat se na článek 7 Lisabonské smlouvy, podle nějž může být členským státům porušujícím demokratické principy odebráno hlasovací právo.

Trestat vládu vzešlou z demokratických voleb ale není snadné. Rakouský precedens ostatně v Bruselu zanechal špatné vzpomínky. V roce 2000 Evropané ostře reagovali na vstup krajně pravicové strany do rakouské vládní koalice, nakonec ale od protestů ustoupili, protože je shledali neefektivními. Posílení moci maďarské opozice, občanské společnosti a intelektuálů je důležité, protože zvyšuje nátlak na EU, která se prohlašuje v prvé řadě za společenství sdílející demokratické hodnoty.

Brusel rovněž nesmí přistoupit na hospodářskou politiku maďarské vlády. V souladu s pozoruhodným nacionalistickým krédem se Orbán zřejmě rozhodl, že si jeho země, ač vážně postižena krizí,dokáže pomoct sama. Odmítá podřídit se požadavkům, které si EU a MMF kladou jako podmínku poskytnutí pomoci. Proto tyto instituce jednání s Budapeští přerušily. A mají pravdu. Evropa nesmí dotovat stát, který si tropí posměch z jejích pravidel.

Názor

Dvojí metr

DeníkSüddeutsche Zeitung kritizuje Evropskou unii za to, že neustále přehlíží skutečnost, že Viktor Orbán v Maďarsku zavádí „autokratický režim“. Mnichovský list připomíná, že Spojené státy považují situaci za natolik znepokojující, že dokonce uvažují o oživení maďarského vysílání na rozhlasové stanici Svobodná Evropa, která dříve vysílala pro posluchače z komunistických zemí. EU se tváří, že nechce nic slyšet, a pokračuje ve vztazích s „demokratem Orbánem“.

Podle německého deníku se Evropská lidová strana (ELS), jejíž součástí je i Fidesz, vůči budapešťskému samovládci jednoduše chová jako kongres překrucovačů. Být solidární ve finančních a ekonomických otázkách nestačí: je třeba mít také na paměti demokratický blahobyt národů. Jedno je totiž jisté: s takovými zákony by Maďarsko nebylo nikdy do EU přijato. Jako členskému státu však jeho vládě vše promíjíme. Evropa potřebuje zpytovat svědomí na základě svého demokratického přesvědčení. Maďarsko k tomu poskytuje dost důvodů.