Povrchový důl v severošvédském Svappavaara

Milé těžební společnosti, poslužte si!

Kontroverzní těžba v nejsevernější části Švédska je hrozbou pro životní prostředí, slouží pouze zájmům průmyslu a nepřinese ani hospodářské výhody slibované vládou, soudí časopis Fokus.

Zveřejněno dne 14 října 2013 v 11:32
Povrchový důl v severošvédském Svappavaara

Na předměstí Jokkmokku [na severu země za polárním kruhem] v borůvkovém lese obklopeném jezery a rašeliništi se odehrává jeden z velkých soubojů naší doby.

Laponští pastevci sobů, podnikatelé v cestovním ruchu, akademici a mladí ekologičtí aktivisté přijeli z jihu země, aby se společně a bez velkých prostředků pokusili ochránit místo přezdívané Kallak před těžbou a průzkumnými vrty. Ani zásah policie je od jejich rozhodnutí neodradil.
Mnoho místních obyvatel čeká na to, až úřady dají těžbě zelenou. Obecní úřad už dal jasně najevo, že s metodami ochránců přírody nesouhlasí.

Jiný způsob, jak zamezit těžebním společnostem v pustošení přírody, ale bohužel neexistuje. Od roku 1992 má Švédsko těžební zákony šité na míru zájmům průmyslu. Cílem je zvýšit těžbu nerostných surovin na maximum. Těžaři mají zelenou a státní báňská správa štědře rozdává povolení pod dohledem Švédské geologické komise.

Rozhodování bez občanů

V praxi funguje báňský úřad jako poskytovatel služeb těžebnímu průmyslu, který má zároveň kontrolovat. Způsob, jakým úřad řešil kauzu s nelegálními vrty, v níž byla poškozena řada vlastníků pozemků v Jakkmokku, ilustruje, jak problematická může tato dvojí správa být. Naposledy, když jedna těžební společnost porušila zákon, jí úřad udělil „poslední varování“, jako kdyby pokáral zlobivé dítě.

Newsletter v češtině

Dalším příkladem může být projekt vápencového lomu Ojnareskogen [zalesněná oblast na ostrově Gotland na jihovýchodě Švédska]. Vyšlo najevo, že [[jeden z členů vedení Švédské geologické komise byl zároveň konzultantem firmy Nordkalk podílející se na projektu a také spoluautorem úředního posudku k projektu]], klíčového dokumentu k posouzení dopadu těžby na životní prostředí. Celý proces provázala série nesrovnalostí. Nebýt občanské neposlušnosti ekologických aktivistů, byl by dnes les zcela zdevastovaný

O projektech těžebních společností se rozhoduje bez účasti občanů. Ani vlastníci pozemků, kterých se týká, nemohou do ničeho mluvit. Nezbývá jim než doufat, že studie dopadu na životní prostředí vyzní v neprospěch dané společnosti, která nebude moct s těžbou začít. Problém je, že studie dopadu na životní prostředí se vypracovává během poslední fáze procesu, ve stádiu, když už společnosti investovaly hodně peněz a mají velká očekávání.

Příklad hledejme v Norsku

Političtí představitelé doufají, že těžební boom posílí švédské hospodářství, zejména v méně osídlených oblastech. Je překvapující, že si stát nenárokuje svůj podíl ze surovin. Po zprovoznění dolu požaduje pouze 0,05 procenta z ceny nerostných surovin. Pro srovnání: Ghana požaduje 5 procent, Indie 10 procent a kanadské provincie si na příslušných daních vyberou zhruba 15 procent. Austrálie zavedla specifickou těžební daň ve výši 30 procent ze zisku.

Ve Švédsku platí těžební společnosti jen nedávno sníženou daň z příjmu právnických osob, kterou si nadnárodní firmy navíc dokážou lehce odečíst. Pak už zbývá jen daň z příjmů zaměstnanců společnosti, kterých je za dobu, než se důl vytěží (zhruba deset až třicet let), v nejlepším případě jen pár stovek.

V současné době stát investuje mnoho veřejných peněz do důlní infrastruktury. Minulý podzim vláda představila své vynaložené úsilí v dané oblasti, když premiér vysvětlil, že naše doly jsou srovnatelné s ropou v Norsku. Ve skutečnosti je tomu však zcela naopak. [[Strategie norské politiky v oblasti nerostných surovin je neupřednosňovat těžbu za každou cenu, ale dbát na ekonomický přínos v dlouhodobém horizontu]]. Takové uvažování převzala již většina zemí těžící nerostné suroviny.

Deset let těžby jednoho dolu může mít dopad na životní prostředí po dobu několika staletí. Nemůžeme obnovit horu, z níž se stal ementál, stejně tak jako nemůžeme zcela zabránit rizikům pro životního prostředí. I když jsou těžební firmy oficiálně povinny po sobě zanechat pořádek, největší riziko podstupuje stát. Vyklizení dolu v Blaikenu, nedaleko od Storumanu na severu Švédska, po dvou těžebních společnostech, které zkrachovaly a zanechaly po sobě místo dolu cedník, přišlo stát na 200 milionů švédských korun [23 milionů eur].

Švédská správa pro ochranu životního prostředí v roce 2008 odhadla, že náklady na odstranění starých dolů a zpracování zanechaného odpadu vyšly stát na 230 až 350 milionů eur. V tuto chvíli je těžké odhadnout, jak vysoký účet si vyžádá současný těžební boom. V každém případě můžeme počítat s tím, že vrty, které ničí poslední evropskou divočinu, budou jednoho dne považovány za pomník lidké hlouposti.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma