Milé těžební společnosti, poslužte si!

Na předměstí Jokkmokku [na severu země za polárním kruhem] v borůvkovém lese obklopeném jezery a rašeliništi se odehrává jeden z velkých soubojů naší doby.

Laponští pastevci sobů, podnikatelé v cestovním ruchu, akademici a mladí ekologičtí aktivisté přijeli z jihu země, aby se společně a bez velkých prostředků pokusili ochránit místo přezdívané Kallak před těžbou a průzkumnými vrty. Ani zásah policie je od jejich rozhodnutí neodradil.
Mnoho místních obyvatel čeká na to, až úřady dají těžbě zelenou. Obecní úřad už dal jasně najevo, že s metodami ochránců přírody nesouhlasí.

Jiný způsob, jak zamezit těžebním společnostem v pustošení přírody, ale bohužel neexistuje. Od roku 1992 má Švédsko těžební zákony šité na míru zájmům průmyslu. Cílem je zvýšit těžbu nerostných surovin na maximum. Těžaři mají zelenou a státní báňská správa štědře rozdává povolení pod dohledem Švédské geologické komise.

Rozhodování bez občanů

V praxi funguje báňský úřad jako poskytovatel služeb těžebnímu průmyslu, který má zároveň kontrolovat. Způsob, jakým úřad řešil kauzu s nelegálními vrty, v níž byla poškozena řada vlastníků pozemků v Jakkmokku, ilustruje, jak problematická může tato dvojí správa být. Naposledy, když jedna těžební společnost porušila zákon, jí úřad udělil „poslední varování“, jako kdyby pokáral zlobivé dítě.

Dalším příkladem může být projekt vápencového lomu Ojnareskogen [zalesněná oblast na ostrově Gotland na jihovýchodě Švédska]. Vyšlo najevo, že [[jeden z členů vedení Švédské geologické komise byl zároveň konzultantem firmy Nordkalk podílející se na projektu a také spoluautorem úředního posudku k projektu]], klíčového dokumentu k posouzení dopadu těžby na životní prostředí. Celý proces provázala série nesrovnalostí. Nebýt občanské neposlušnosti ekologických aktivistů, byl by dnes les zcela zdevastovaný

O projektech těžebních společností se rozhoduje bez účasti občanů. Ani vlastníci pozemků, kterých se týká, nemohou do ničeho mluvit. Nezbývá jim než doufat, že studie dopadu na životní prostředí vyzní v neprospěch dané společnosti, která nebude moct s těžbou začít. Problém je, že studie dopadu na životní prostředí se vypracovává během poslední fáze procesu, ve stádiu, když už společnosti investovaly hodně peněz a mají velká očekávání.

Příklad hledejme v Norsku

Političtí představitelé doufají, že těžební boom posílí švédské hospodářství, zejména v méně osídlených oblastech. Je překvapující, že si stát nenárokuje svůj podíl ze surovin. Po zprovoznění dolu požaduje pouze 0,05 procenta z ceny nerostných surovin. Pro srovnání: Ghana požaduje 5 procent, Indie 10 procent a kanadské provincie si na příslušných daních vyberou zhruba 15 procent. Austrálie zavedla specifickou těžební daň ve výši 30 procent ze zisku.

Ve Švédsku platí těžební společnosti jen nedávno sníženou daň z příjmu právnických osob, kterou si nadnárodní firmy navíc dokážou lehce odečíst. Pak už zbývá jen daň z příjmů zaměstnanců společnosti, kterých je za dobu, než se důl vytěží (zhruba deset až třicet let), v nejlepším případě jen pár stovek.

V současné době stát investuje mnoho veřejných peněz do důlní infrastruktury. Minulý podzim vláda představila své vynaložené úsilí v dané oblasti, když premiér vysvětlil, že naše doly jsou srovnatelné s ropou v Norsku. Ve skutečnosti je tomu však zcela naopak. [[Strategie norské politiky v oblasti nerostných surovin je neupřednosňovat těžbu za každou cenu, ale dbát na ekonomický přínos v dlouhodobém horizontu]]. Takové uvažování převzala již většina zemí těžící nerostné suroviny.

Deset let těžby jednoho dolu může mít dopad na životní prostředí po dobu několika staletí. Nemůžeme obnovit horu, z níž se stal ementál, stejně tak jako nemůžeme zcela zabránit rizikům pro životního prostředí. I když jsou těžební firmy oficiálně povinny po sobě zanechat pořádek, největší riziko podstupuje stát. Vyklizení dolu v Blaikenu, nedaleko od Storumanu na severu Švédska, po dvou těžebních společnostech, které zkrachovaly a zanechaly po sobě místo dolu cedník, přišlo stát na 200 milionů švédských korun [23 milionů eur].

Švédská správa pro ochranu životního prostředí v roce 2008 odhadla, že náklady na odstranění starých dolů a zpracování zanechaného odpadu vyšly stát na 230 až 350 milionů eur. V tuto chvíli je těžké odhadnout, jak vysoký účet si vyžádá současný těžební boom. V každém případě můžeme počítat s tím, že vrty, které ničí poslední evropskou divočinu, budou jednoho dne považovány za pomník lidké hlouposti.