Vyberte si jazyk
Pod titulkem „Evropa zkazila další záchranný plán” kritizuje deník Financial Times nečekané zdanění bankovních vkladů. „Právě když se eurozóna začala ve svém boji s neustále proměnlivou dluhovou krizí ubírat správným směrem, vrací se zpět ke svým zlozvykům.”
Ačkoli může jít o zcela legální opatření, toto kategorické porušení pravidel pojištění vkladů – EU drobným střadatelům garantuje bezpečnost vkladů do 100 000 eur i v případě krachu bank – je neodpustitelnou zradou na těch, kdo mají nejvíc co ztratit a nesou nejmenší vinu. [...] V situaci, kdy hrozí, že se jeden z jejích členů utopí, nehodili evropští lídři Kypru záchranný kruh, ale naopak mu ještě uvázali balvan na krk. [...] S ohledem na strukturu bilancí kyperských bank bylo jasné, že některé vklady zasaženy budou. Avšak tvrzení prezidenta Nikose Anastasiadise, že k současnému plánu neexistuje alternativa, je urážkou drobných kyperských střadatelů a podnikatelů. [...] Pro Evropu to představuje podstatné riziko. [...] Především riziko politické. Pokud jsou jako univerzální recept předepisována úsporná opatření, avšak s velkými bankovními investory se zároveň jedná v rukavičkách, v očích evropských voličů jde o stále více výbušnější směs. A evropští lídři do tohoto ohně právě přilili trochu oleje.
Podle lisabonského listu Público, není tento záchranný plán ze strany euroskupiny ničím jiným, než obyčejnou „zpronevěrou”, která do evropské politiky vnáší konfiskaci a jiné svévolné praktiky.
Tato slova moc dobře známe. Opět nemáme žádnou alternativu. Ze všech možných řešení šlo o to „nejméně bolestivé”. Avšak neuvěřitelný záchranný plán pro Kypr, který ministři eurozóny v sobotu ráno přijali, ukazuje, že hodnota slov v Evropské unii trpí silnou devalvací. Občané EU kdysi měli svá práva, nyní však lze jejich bankovní vklady bez varování zdanit, tak jak se to stalo na Kypru. (...) Svévole a naprosté pohrdání pravidly a hodnotami Evropské unie se staly něčím zcela běžným. Z tohoto pohledu jsou události posledního víkendu černým dnem v evropských dějinách. (...) Demokracie se stala zcela relativním pojmem. Vydírání nahradilo solidaritu. Slova se změnila. Přišla skutečná krize Evropy.
„Daň z vkladů je dobrý nápad, vyvlastňování peněz Kypřanů by však mohlo mít katastrofální následky,” píše list Trouw. Amsterdamský deník chápe všeobecné rozhořčení, nicméně soudí, že kyperské berní úřady platily dlouho za příliš „přátelská” a že ostrov je každopádně „populární destinací pro špinavé peníze”. Myšlenka, že jeho finanční problémy by se tímto způsobem daly ulehčit,
má proto svá pozitiva. (...) Avšak smlouva podepsaná tento víkend v Bruselu znamená vyvlastňování. Střadatelé jednoduše přijdou o část svých peněz. To se vztahuje nejen na bohaté Rusy, ale i na malé kyperské vkladatele.
Milánský deník Il Sole 24 Ore se domnívá, že sáhnout do kyperských bankovních účtů za účelem ručení za bailout představuje „nebezpečný precedens, který vyvolává nedůvěru”. „Co teď bude s volným pohybem kapitálu v EU?” ptá se list.
Ano, na novou daň přispěje hlavně ruský kapitál, který na Kypr nalákal jeho štědrý daňový systém [...] spolu s neurčitě znějícím zákonem proti praní špinavých peněz. To však nestačí na to, rozptýlit pochybnosti o riskantním opatření mezi vkladateli, na kterých toto opatření jistě zanechá stopu, a kteří mají srdce králičí, nohy zaječí a paměť sloní.
„Zdanění pro záchranu,” shrnuje moskevský deník Kommersant. Zdaněním bankovních vkladů se „EU rozhodla zachránit kyperský bankovní systém pomocí ruské ekonomiky, aniž by se o tom s Ruskem poradila”, píše deník, podle jehož odhadu dosahuje objem ruských aktiv v kyperských bankách 20 miliard dolarů (15,43 miliard eur) z celkových 90 miliard (396 miliard korun). Ačkoliv ruský prezident Vladimír Putin záchranný plán označil za „nespravedlivý, neprofesionální a nebezpečný,” Kommersant se domnívá, že
ruská vláda toho od roku 2011 už tolik namluvila o nutnosti repatriace ruského kapitálu v kyperských bankách zpět do Ruska, že nemá žádné morální právo tento nejefektivnější nástroj kyperské vlády odsuzovat. [...] Skrytým smyslem této „daně” je zachování statu quo, jelikož ruský ministr financí si jako podmínku dalšího úvěrování Kypru vymínil poskytnutí informací o ruských majitelích na Kypru registrovaných firem.
„Důsledky tohoto rozhodnutí jsou neodhadnutelné” domnívá se pařížský deník Le Monde, především zde existuje „možnost, že se nákaza rozšíří na další státy”:
Evropané a MMF na sebe berou riziko, že ještě přiživí odpor proti společné měně. V pondělí ráno se propadly evropské burzy i kurz eura. Bylo by dobré zajistit, aby španělští, portugalští, irští a italští střadatelé také nezačali vybírat své úspory, které očividně nejsou v bankách v bezpečí.
V Německu označuje deník Süddeutsche Zeitung tento „útok na úspory” za „poslední tabu”, které krize eurozóny nechala padnout:
Je pravda, že šlo o složitou situaci. O balíčku záchranných opatření pro Kypr se jednalo devět měsíců a nikomu se nechtělo učinit rozhodnutí. [...] Německo je největší ekonomikou eurozóny, což jí dává největší finanční zodpovědnost a jistě také nejvíce zaplatí. To ale neznamená, že Berlín má na rozhodování o euru největší vliv. Německo je jen jednou ze sedmnácti zemí eurozóny. Částky, které musí zaplatit Francie, Itálie či Španělsko, jsou jen o málo nižší, než ta německá. Žádná z těchto zemí si však nepřála na malém středozemském Kypru vyzkoušet, co se stane, když prolomíme další tabu a požádáme střadatele, aby tentokrát zaplatili oni.
