Můj soused nacista

Pro jednou strávili Lohmeyerovi klidný týden. V neděli si policejní jednotka zvláštního určení odvezla jejich nejhoršího souseda. V úterý zmizela z příjezdové cesty do vesnice plechová cedule, která hlásala „Jamel, svobodná, národní a sociální obec“ a dávala návštěvníkům jasně najevo, kdo tu vládne. I tabule udávající směr k Braunau, rodišti Adolfa Hitlera, byla rozhodnutím úřadů konečně odstraněna.

Aktivista NPD si ve vsi vybudoval neonacistické impérium

Vesnice Jamel konečně vypadá jako kterákoliv jiná vesnice v regionu, a ne jako bašta nacistů, kterou dosud byla. Loni na Silvestra pozval německý prezident Christian Wulff Lohmeyerovi do Berlína, kde též obdrželi desítky dopisů vyjadřujících podporu z celého Německa i ze zahraničí. Hudebník a jeho žena, spisovatelka, jsou řádní občané, kteří touží po klidu stále stejně, jako když před šesti lety opouštěli Hamburk. Tehdy se rozhodli usadit se v Jamelu, malé obci schované mezi Wismarem a Hrevesmühlenem [na západě spolkové země Meklenbursko-Pomořansko na severovýchodě Německa], ležící na konci silnice a za hranicemi demokracie.

Policisté znovu vyslýchali Svena Krügera, aktivistu NPD (Národnědemokratická strana Německa), který byl již několikrát trestán. Šestatřicetiletý Krüger si v Jamelu a okolí vybudoval malé nacistické impérium. „Jsme chlapi na špinavou práci,“ zní nápis nad vchodem do jeho demoliční firmy, kterou vede v sousední vesnici Grevesmühlen. Krüger má pověst obzvláště násilného člověka, kterému je lépe se vyhnout. Momentálně je ve vazbě kvůli obvinění z přijímání kradeného zboží a z porušování zákona o držení zbraní. Stačí se však podívat na jeho „Thing-Haus“ v Grevesmühlenu, kde NPD vztyčila svůj velící stan, a hned pochopíme, jaký myšlenkový směr Krüger vyznává. Budova je obehnána dřevěným plotem s pletenci ostnatého drátu, za kterým se tyčí strážní věž vybavená světlometem. Psi štěkají, jakmile se někdo přiblíží. Hlavní stan NPD připomíná pevnost koncentračního tábora a je jasné, že to je přesně dojem, který se snaží vyvolat.

Na střelbu v lese si už místní zvykli

Lohmeyerovi přijali zprávu, že Krüger zůstane prozatím ve vazbě, se směsicí zděšení a úlevy. Ano, mají z něj a z jeho kumpánů strach. „Myslí si, že jim vesnice patří,“ vysvětluje Birgit Lohmeyerová, která již ve své dopisní schránce našla mrtvé krysy. O této epizodě i o střeleckých cvičeních v místním lese mluví téměř nenuceně. Pitky neonacistických kamarádů na návsi však nahánějí strach. Večer jejich účastníci vyřvávají kolem táborového ohně nacistické písně. Když se letos v létě Krüger ženil, přijeli na oslavu do „národně liberální“ vesnice Jamel stovky ultrapravicových aktivistů.

Jamel přitom není jedinou obcí, kde se neonacisté a NPD stále více rozpínají. Podobným způsobem jsou terorizovány i dvě sousední vesnice. V nich nechce o problému otevřeně mluvit nikdo. „Většina obyvatel si řekne: není se co divit, že když se někdo moc vyklání s okna, spadne,“ říká Horst Lohmeyer o atmosféře strachu, která v regionu vládne. V roce 2007 se přesto se ženou odhodlali vykročit z řady, když se jeden z deníků rozhodl o Jamelu otisknout článek. Všichni místní obyvatelé nejsou nacisté, řekli si tehdy. Od té doby s nimi oněch pár sousedů, kteří nepatří mezi Krügerovy spřežence, přerušilo veškerý kontakt. Dieter Maßmann tento pocit samoty dobře zná. Starosta Hoppenradu, malé vesnice ležící asi o sto kilometrů dále na východ, bydlí v regionu plném obcí, jako je Jamel, které čelí stejnému problému.

Rolníci země a krve

To, co nám pak vypráví, je poněkud zvláštní: Extremistické rodiny patří k hnutí Artamanské Ligy. Tak si říkají „rolníci země a krve“, kteří se usadili po německém znovusjednocení. Považují se za dědice lidového hnutí Artamanů, které bylo založeno ve 20. letech minulého století a mezi jehož členy patřil například Heinrich Himmler, velitel SS, či Rudolf Höß, velitel osvětimského koncentračního tábora. Takzvaní „neo-armatané“ vypadají na první pohled mírumilovně. Mají hodně dětí, věnují se pěstování biopotravin, protestují proti geneticky modifikovanému zemědělství a podporují NPD, která má v krajském zastupitelství šest zástupců. V roce 2007 však došlo k incidentu v mateřské školce nedaleko Hoppenradu: Děti z artamanských rodin začaly zpívat nacistické písně, které se zjevně naučily během prázdnin. Artamané jsou inteligentní a šikovní lidé. „Snaží se být více přítomni ve veřejném prostoru skrze různá sdružení a hasičské sbory,“ vysvětluje Maßmann.

Dvakrát za rok přijedou místní zastupitelstvo školit zástupci zpravodajské služby. Jinak se však místní na velkou pomoc spoléhat nemohou. Letos v létě Lohmeyerovi uspořádali hudební festival, aby nacistům ukázali, že jim vesnice ještě stále úplně nepatří. Co žádají? Zákaz NPD. Jde o jediný způsob, jak neonacisty zbavit organizační základny. Dieter Maßmann tento názor sdílí, naději mu však velkou nedává: Dokud bude Berlín považovat extrémní pravici za ryze východoněmecký problém, šance na úspěch je malá. V srpnu alespoň Lohmeyerovi znovu zorganizují svůj festival. „Potřebují nás tu,“ říká Birgit Lohmeyerová.