Zpráva Extrémní pravice

Nákaza jménem strach

Úspěch Švédských demokratů v parlamentních volbách 19. září není izolovaným případem: ve všech severoevropských společnostech, které dříve sklízely obdiv pro svou otevřenost a soudržnost, nahrávají obavy z imigrantů otevřeně xenofobním stranám.

Zveřejněno dne 21 září 2010 v 14:21

Švédsko se vzhledem k výsledku voleb stalo svědkem hlubokých změn, které už několik let otřásají politickým panoramatem severní Evropy, jež bývala imunní vůči endemickým bouřím, neurózám a strachům panujícím ve středomořských a východních regionech evropského kontinentu. To, co ukázaly volby, totiž překračuje rámec prostého posunu volebních hlasů zleva doprava.

Prvním pozoruhodným aspektem je totiž stvrzení toho, co The Economist nazývá „kuriózní smrtí švédské sociální demokracie“. Socialisté v Evropě i jinde po léta s obdivem sledovali vůdčí národ Skandinávie a jeho strohý a zároveň velkorysý demokratický socialismus, schopný udržet pohromadě velice přísnou fiskální politiku, masivní veřejné výdaje, zdravou ekonomiku a vysokou životní úroveň. Sousední a „spřízněné“ země, jako Finsko, Dánsko, Norsko, a dokonce i Nizozemí, se úspěšně pokoušely následovat jeho příklad, což zahrnovalo rovněž pozoruhodnou – a občas odvážnou – toleranci v oblasti občanských práv udělovaných jak státním příslušníkům, tak přistěhovalcům.

Po záhadné vraždě premiéra Olofa Palmeho v roce 1986, která nikdy nebyla zcela objasněna, se začaly nad stockholmským sociálně-demokratickým rájem vznášet první stíny. Politická stabilita začala vykazovat první trhliny, k vládě se dostali konzervativci a v roce 1994 Švédsko vstoupilo do Evropské unie. Po postupném rozšiřování Unie směrem k postkomunistické východní Evropě byli i Švédové, znavení ke švédskému obyvatelstvu příliš tvrdým a k cizincům příliš shovívavým socialistickým modelem, postaveni před dva problémy, s nimiž se kontinent potýká už léta: hospodářskou krizi znásobenou imigrační krizí vymykající se kontrole.

Co se týče ekonomiky, dokázali umírnění konzervativci Frederika Reinfeldta, kteří se dostali k moci v roce 2006, čelit krizi prozíravě a kompetentně, aniž by rozložili základy sociálně-demokratického systému, tím, že dokázali zvládnout ideologické excesy a prosadit liberální opatření rozšiřující manévrovací prostor pro soukromý průmysl. Kompromis zafungoval, HDP vzrostl a nezaměstnanost klesla. Švédsko tak dnes zaujímá přední místo mezi světovými ekonomikami. V porovnání s problémy některých jiných evropských zemí je rozdíl víc než výrazný – je takřka zdrcující.

Nakonec ale stejné nebezpečí, které trýzní skandinávské země, podobně jako mnoho jiných evropských států, zasáhlo i toto stabilizované a hospodářsky vzkvétající Švédsko. Vznáší se coby obzvláště silná neuróza nad Stockholmem, Helsinkami, Kodaní, Amsterdamem a Vlámskem, tedy přesně těmi nejrozvinutějšími líhněmi severské civilizace, které až do včerejška patřily ke kulturně nejotevřenějším vůči toleranci a soužití s cizinci, exulanty a imigranty hledajícími stravu a ochranu. Dědictví tolerance a charity, které severským ledovým zemím předal protestantismus a sociální demokracie, jako by zmařil nával obrovského strachu z potulných migrantů, kteří se dnes tlačí u dveří do Evropy. Zkrat vyvolaný strachem z invaze cizinců – pradávný strach, který často nazýváme příliš zjednodušeně „xenofobií“ – zasáhl i velice civilizované Švédsko. I zde totiž došlo už po x-té k onomu „poprvé“, kdy krajně pravicová strana Jimmieho Aakessona prolomila čtyřprocentní volební hranici a ostudně se dostala do parlamentu.

Nevíme, co se bude ve Stockholmu dít v příštích dnech. Víme ale, že se strach rozšířil i na Sever. Ve Finsku hlásají Praví Finové „důstojnost lesních tradic“. V Dánsku roste popularita Strany lidu, která opírá svou kampaň o „nebezpečí imigrace“. Nizozemská Strana svobody Geerta Wilderse obdržela v parlamentu 24 křesel a navazuje čím dál užší vztahy se svými vlámskými pokrevními bratry z Vlaams Belang. Ti všichni se spolu s radikálními nacionalisty z Budapešti a Bukurešti sejdou na konci října v Amsterdamu na oslavu nynější legendy Wilderse.

Švédský případ je tak všechno, jen ne izolovaný. Evropa se stáhla, zatímco strach, který by bylo třeba studovat a ne jen zavrhnout ve jménu chudokrevné „politické korektnosti“, se dál šíří a roste. Odsoudit šmahem „zlé“ nestačí. Bylo by rovněž zapotřebí hledat vysvětlení pro to, jak a proč se z nich „zlí“ od Baltu až po Dunaj stali.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma