Vyberte si jazyk
Zatímco čínský vládní letoun pomalu přistává nad zasněženými bruselskými poli, musí si čínský viceprezident Xi Jinping klást otázku, proč vlastně touto návštěvou ztrácí čas: není tu ropa, ani zásobárny minerálů, žádná strategická jednání o hospodářské stabilitě, žádný partner, s nímž by se daly řešit citlivé otázky, tak jako třeba s Íránem nebo Severní Koreou, dokonce ani žádný menší evropský summit. Jaký byl tedy cíl této cesty? Návštěva muzea! Jinak prý Belgičané chtějí obchodovat s diamanty a také tu mají přístav, říkal si asi Xi Jinping. Které jméno bych si měl zapamatovat? Herman Van Rompuy, belgický prezident [který v belgickém království zastává ve skutečnosti funkci premiéra]. A tohle že je jejich státní letiště? Dobrý čínský stavbař by tu nebyl zbytečný luxus…
Před více než stoletím ještě Číňané padali na kolena před belgickými investory, kteří číhali na jejich přírodní zdroje a počítali s tím, že si na smlouvách o výstavbě infrastruktur přijdou na velké výdělky. Dnes už si ani nedávají tu práci, aby se s Unií radili o důležitých otázkách, jako je šíření jaderných zbraní, stabilita v Africe nebo reformy mezinárodních institucí. Oficiálních institucí zaměřených na dialog mezi Evropou a Čínou existuje několik, chybí jim ale obsah. Konkrétně tyto dialogy nevedou k žádnému konsensu. Důvodem není to, že by Lidová republika odmítala strategická partnerství, ale to, že sama Evropa není schopná hrát významnou roli.
Chybí ekonomická spolupráce s 27
Lepší je tedy vsadit na ekonomickou spolupráci, míní Brusel. Evropská unie představuje pro Čínu hlavní vývozní trh a hlavní zdroj odborných technologických znalostí. Ani zde Evropa nedokáže získat politický vliv odpovídající jejímu hospodářskému postavení. Evropská komise má na starosti obchod se zbožím, nicméně evropská sedmadvacítka odmítá postupovat stejným směrem a dojednat globální hospodářskou spolupráci s Čínou. Evropské metropole si raději své výhradní kompetence v oblasti výzkumu a investic střeží, což Pekingu umožňuje stavět jedny proti druhým tak, jak se mu to právě hodí. Čínští odborníci a představitelé státu si stěžují, že EU není schopná čelit hospodářské krizi a že nedokáže investovat do inovací. Ekonomie vědění stagnuje, neboť krátkozrací političtí činitelé dávají přednost krátkodobým zárukám zaměstnání. Vzhledem k absenci důležitých hospodářských reforem zastávají Číňané čím dál více názor, že Evropa nebude mít za chvíli jinou možnost než chránit svůj trh před mezinárodní konkurencí.
Možná se domníváte, že Evropa jde každopádně příkladem v oblasti sociální politiky a trvalého rozvoje. Právě probíhající výzkum na Čínské akademii sociálních věd (CASS) ukazuje, že Evropa představuje v tomto směru pro čínské politické činitele čím dál méně významnou referenci. Jedním z důvodů je to, že stále větší množství Číňanů navštěvuje Evropu a srovnává ideály s realitou. Mnozí z těch, kteří nezapomněli na evropskou kritiku čínské politiky v Tibetu, jsou konsternováni při pohledu na etnickou segregaci a úpadek urbánního života, které pozorují v Evropě. Odborníci si rovněž kladou otázku životaschopnosti evropského sociálního modelu v případě, že hospodářský systém bude nadále vykazovat vady. Renomovaný šanghajský profesor Ding Chun nedávno upozornil na to, že kultura sociálního zabezpečení brzdí sociální mobilitu, nutnou pro uskutečňování reforem. Kultura sociální ochrany navíc Evropanům brání v tom, aby si uvědomili, že zdroje tohoto bohatství postupně vysychají.
Z pohledu Číňanů Evropa nemá jen krásná muzea, ale sama se muzeem stává. Starý kontinent se zdá být mimo hru ještě předtím, než mocenské boje kolem reorganizace nového řádu světa vůbec započnou. To neznamená, že by nové velmoci, jako například Čína, nenarážely na vnitřní problémy. Základy čínského ekonomického úspěchu nejsou příliš stabilní a politická modernizace země nepostupuje kupředu. Právě tyto nejistoty by měly velmoci nutit, aby důrazně hájily vlastní zájmy, a Evropu by měly motivovat k tomu, aby se víc snažila.
