Zpráva Obranná politika

Nezvěstná evropská armáda

Lepší pozdě než nikdy. Takovou reakci by mohlo vyvolat zasedání Evropské rady 19.-20. prosince, kde budou hlavy států a vlád EU poprvé po dlouhé době diskutovat o společné obranné a bezpečnostní politice. Diskuze je zcela na místě.

Zveřejněno dne 17 prosince 2013 v 16:05

V roce 1991 přirovnal tehdejší belgický ministr zahraničí Mark Eyskens Evropu k „ekonomickému gigantu, politickému trpaslíku a červu, co se týče její obranyschopnosti“. V posledních letech sice Evropa vyvíjí v oblasti bezpečnostní politiky větší aktivitu, ale mnohokrát vyřčená ambice investovat do skutečné společné obranné a bezpečnostní politiky včetně nezávislé vojenské schopnosti nedošla naplnění. Mezitím se svět kolem nás mění a nutí nás, Evropany, uvažovat o bezpečnosti stále naléhavěji jako o společné agendě.

V čím dál multipolárnějším světě už Spojené státy nejsou ochotny zasahovat jako poslední instance v případech, kdy je evropská bezpečnost ohrožena. Také lze konstatovat narůstající nestabilitu v regionech přímo sousedících s EU – v severní Africe, na Blízkém východě, v oblasti Kavkazu. Nebezpečí se navíc rozrůzňuje, a především se v něm prolíná bezpečnost vnější i vnitřní.

Logická odpověď na tuto situaci tkví v posílení evropské spolupráce a převzetí odpovědnosti na evropské úrovni a Evropská rada se také tímto směrem zaměřila: Evropa se musí v oblasti bezpečnosti zviditelnit, musí pracovat efektivněji, posílit své vojenské schopnosti a více investovat do evropského obranného průmyslu. Na nezbytnost tohoto postupu upozorňují i dokumenty, které v předvečer zasedání Evropské rady zveřejnila Evropská komise a [vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku] Catherine Ashtonová.

V posledních letech lze sledovat úbytek misí vedených pod evropskou vlajkou mimo území Evropy a konstatovat jejich omezenější rozměr. Evropský podíl na udržování bezpečnosti a stability ve světě spočívá především ve výcviku a v podpoře misí, nikoli v rozmístění vojenských sil. [[Vojenský zásah v Libyi ukázal, že EU je kvůli nejednotnosti a nedostatku prostředků nucena přenechat iniciativu Spojeným státům a NATO.]]

Newsletter v češtině

V případě zásahu v Mali a ve Středoafrické republice Francie na názor EU nečekala. „Čekat na Evropu, to je jako čekat na Godota,“ cituje Le Figaro slova jednoho francouzského diplomata. Francie přijala rozhodnutí zcela jednostranně. Ti, kdo mohou a chtějí, se mohou připojit, ale v základě zůstává operace francouzská.

Ještě horší je to s vojenskými schopnostmi Evropy. Už dříve byla nedostatečná, ale nyní musí všechny členské státy pod nátlakem finanční a ekonomické krize škrtat v rozpočtech na obranu. Spolupráce na evropské úrovni prakticky neexistuje. Koordinace úsporných opatření a investic se tak vnucuje právě nyní, kdy se stávající klíčové prostředky ukazují jako nedostatečné. Jinak si evropská obrana stěží zachová důvěryhodnost.

Ale i zde dávají členské státy z praktických důvodů přednost dvoustranným dohodám před evropskými, jak dokládá belgicko-nizozemská [letecká] spolupráce. Pooling and sharing [tj. sdílení obranných schopností] na bilaterálním základě je tu pravidlem. Samo o sobě to není špatné, ale z dlouhodobého hlediska je tento typ spolupráce udržitelný pouze tehdy, bude-li součástí širší evropské strategie. Ta ale neexistuje.

Nákup a rozmístění vojenských prostředků si vyžaduje mnohem větší spolupráci mezi zeměmi než v minulosti a to samé platí i pro značně fragmentovaný evropský obranný průmysl. V porovnání s jinými státy vynakládají členské země EU na vojenský výzkum a vývoj jen malé finanční prostředky. Slabé investice mají navíc minimální dopad, protože si členské státy, zejména ty větší, svůj průmysl chrání. Výsledek? Zdvojená práce, vysoké výrobní náklady, velmi drahý materiál a ztráta konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích.

Ale největší ztrátou by bylo, kdyby tato situace pokračovala a Evropa by už nebyla schopna zajistit si svými průmyslovými prostředky vlastní bezpečnost.

Vojenské ambice jsou různorodé a realitou jsou pouze radikální škrty. Otázkou je, zda budou členské země Unie ochotny a schopny rezignovat na vlastní zájmy ve prospěch zájmů evropských. Pokud ne, bude to další zbytečný summit a slova Marka Eyskense zůstanou i po tolika letech stále aktuální.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma