Vyberte si jazyk
Francouzští politici často svalují vinu za nepopulární opatření na „Brusel“. Nyní si mohou obohatit seznam viníků o „Olliho Rehna“. Zcela neznámý Fin, místopředseda Evropské komise, se stal hlavním aktérem evropské vlády. Svědčí o tom i jeho projev ze 7. listopadu o ekonomické prognóze pro Evropu.
Nadmíru skromný Rehn své nové výsady nijak nevyzdvihuje. „Nemám žádné superpravomoci,“ řekl deníku Les Echos. „Politicky se zodpovídám Evropskému parlamentu a má legitimita vychází čistě z evropské smlouvy. Posílit hospodářskou vládu se rozhodly členské země a evropský parlament. Mým úkolem je pouze donutit státy k tomu, aby to, co prohlašují, také dělaly.“
Aniž by si toho veřejnost příliš všimla […], došlo v posledních několika měsících k výraznému posunu. Vloni schválená reforma paktu stability – tzv. sixpacku, řečeno bruselským newspeakem – přiřkla Evropské komisi zásadní roli v ekonomické navigaci. Pokud se některá země vymkne ortodoxním rozpočtovým pravidlům (deficit pod 3% HDP a dluh pod 60% HDP) a nepřijme účinná opatření k nápravě, může jí Brusel snadno uložit sankce. Lze uniknout tomuto trestu? Ani náhodou. Leda že by ohrožený stát získal kvalifikovanou většinu v Radě, což je prakticky nemožné.
V roli špatného žáka není není nijak snadné škemrat druhé o pomoc. Generální ředitelství Olliho Rehna má nadto podle smluv za úkol identifikovat případy „makroekonomické nerovnováhy“ uvnitř států, jako je ztráta konkurenceschopnosti Francie nebo první náznaky realitní bubliny v Nizozemsku. Brusel může vydat svá slavná „doporučení“ a požádat státy o přijetí akčního plánu k nápravě těchto odchylek. A to vše je pouhý začátek. V roce 2013, až vstoupí v platnost rozpočtová dohoda zavádějící tzv. „zlaté pravidlo dluhové brzdy“, postavení Bruselu jako dozorce zesílí.
Komu volá Amerika?
A nakonec je tu soubor dvou právních předpisů zvaný „two pack“, mladší bratr „sixpacku“, o němž nyní jedná Parlament. Ten by Brusel oprávnil se vyjádřit každý podzim k návrhu rozpočtu každé členské země ještě předtím, než ho schválí národní parlament. „Pozor, nejde o žádné právo veta, pouze o vyjádření,“ uklidňuje Olli Rehn. Navzdory svému rozhodujícímu postavení je eurokomisař nadále zdrženlivý. Až přehnaně zdrženlivý. Před pár dny byl zveřejněn výpis telefonních hovorů amerického ministra financí Timothyho Geithnera. S kým mluvil o krizi eura? V prvním pololetí letošního roku volal zhruba dvacetkrát Christine Lagardeové do MMF a přibližně stejně často Mariu Draghimu doECB. U Olliho Rehna zvonil telefon pouze… čtyřikrát.
Tato diskrétnost nijak neudivuje ty, kdo se s mužem, který v předešlé Komisi zodpovídal za rozšiřování EU, dobře znají. Olli Rehn se narodil ve Finsku, což očividně má cosi do sebe. Sami Finové v Bruselu svým kolegům rádi vysvětlují rozdíl mezi introvertním a extrovertním Finem: první se dívá na špičky svých bot, druhý na špičky těch vašich…
Finská zkušenost se špatnými financemi
Eurokomisař má pořád silný vztah ke své vlasti. Právě tam si vydobyl ostruhy na začátku 90. let jako šéf kabinetu premiéra. V Řecku, Portugalsku či Irsku dnes lidé zlořečí „mužům v černém“, vysokým úředníkům MMF či Komise, kteří do těchto zemí přišli zavádět bolestivou léčbu škrty ve státním rozpočtu. Ovšem tehdy hrozilo, že se tito „muži v černém“ usadí v Helsinkách. „Finsko v té době procházelo vůbec nejhlubší hospodářskou recesí ve svých dějinách. Vím proto, co znamená mít za zády MMF. V roce 1992 jsme museli čtyřikrát přepracovat státní rozpočet na následující rok, abychom uvedli finance do pořádku a nemuseli tak přijmout mezinárodní pomoc,“ vypráví Olli Rehn.
V minulosti se často objevovaly spekulace ohledně jeho ambicí ucházet se doma o prezidentský úřad. Je respektovanou osobností a nikdy neopomene dát najevo svou lásku k finským tradicím, třeba k sauně.
Proti „Pravým Finům“
Na začátku října vydal knihu, kterou se postavil proti růstu preferencí populistické strany „Praví Finové“ a neochotě spoluobčanů pomáhat „jižnímu křídlu“ Unie. Jmenuje se „V oku bouře“ a pojednává o krizi eura, přičemž hájí Evropu. „Je to můj příspěvek do finské debaty o Evropě,“ prohlašuje o své publikaci kovaný stoupenec EU. A co je neobvyklé: většina zisku z prodeje knihy poputuje na podporu mládežnických fotbalových klubů. Fotbal je totiž Rehnovou velkou vášní. „Právě díky tomuto sportu jsem se blíže seznámil s Evropou,“ vysvětluje fanoušek Manchesteru United a sype z rukávu názvy evropských klubů.
Rehnovy ekonomické názory jsou pevné a rozhodně mají blíž k severní Evropě než k výzvám k rychlému sjednocení dluhu prostřednictvím eurobondů. Co se týče krize eura, je tento Fin zastáncem politiky úsporných opatření. „Pán tří procent“ se příliš nezabývá názory politiků a ekonomů, kteří vyzývají ke zmírnění politiky škrtů. Nepřesvědčila jej ani poslední studie MMF, která kritizuje škrty, protože prohlubují recesi.
Místo homeopatie tak dává přednost koňským dávkám léků, které jsou sice nepříjemné, ale léčí rychle. Z bruselské kontrolní věže proti sobě staví příklad Lotyšska, jež je v této chvíli už téměř zralé na členství v eurozóně, a Řecka, které neustále ztrácelo čas a potřebuje stále silnější léky. Naproti tomu Olli Rehn neustále opakuje, že rozpočtová smlouva vůbec „není hloupá“ a že v případě ekonomického zpomalení ponechává vládám určitý manévrovací prostor. Ostatně od léta umožnil prodloužení lhůt [na snížení schodku veřejných financí pod 3 % HDP] Portugalsku a Španělsku. Ano, postupoval případ od případu a neposkytnul žádný všeobecný odklad. Komisař je připraven odolávat jakýmkoliv politickým tlakům.
