Vyberte si jazyk
Po Rakousku Německo. Boloňský proces, vzor evropského univerzitního prostoru zavedený před deseti lety, čelí od začátku školního roku kritice. A je to poprvé, co od revolučních šedesátých a sedmdesátých let vystupují studenti, studentští lídři a profesoři ve společné bojové linii, připomíná Süddeutsche Zeitung.
Studenti podle mnichovského deníku trpí tím, že je „studium příliš svázáno předpisy“ a je takřka nemožné zaplnit kulturní mezery z gymnaziálních studií. Profesoři jsou pak „otroky výkonnosti“, podřízení systému mezinárodních žebříčků, které je nutí dělat výzkum, hojně publikovat a „vyplýtvat vzdělávací a badatelské kapacity“ na shánění financí.
Podle Süddeutsche Zeitung má hnutí své opodstatnění, přestože „studenti směšují vzdělávací politiku s politikou sociální. […] Protesty proti školnému – které je ostatně v Německu v porovnání s jinými zeměmi velice mírné – nejsou na místě.“
„Studenti nesledují pouze racionální důvody (např. 'bohaté rodiče pro všechny'),“ přisazuje si berlínský Tageszeitung.„Obracejí se proti reformám, které mají už dlouhou dobu problém se prosadit: reformám, které chtějí skoncovat se vzdělávacími koncepcemi z devatenáctého století." Tak například bakalářské studium odkazuje k myšlence, že všichni ti, kdou jdou studovat na fakultu, se musejí stát profesory. Podle alternativního deníku „studenti opovrhují koncepcí vzdělávání, podle níž vzdělání musí především sloužit rozvoji osobnosti" (tato stará romantická koncepce je německou specialitou. Mnoho lidí se nicméně domnívá, že umožňuje vzdělávání pouze bohatým, kteří si takové studium mohou dovolit).
"Neoliberální pětiletky"
Počet studentů dnes poráží rekordy. Letos se podle Süddeutsche Zeitung zapsalo do prvního semestru 423 000 studentů, což je „víc než kdy dříve“. V současné době to představuje 43,3 % mladých Němců. Z ekonomického hlediska činí tento vývoj Boloňský proces nezbytným, zdůrazňuje Handelsblatt. „Nikdo se neodvažuje studentům říct, že studovat bylo vždycky unavující. Jak to probíhalo dříve? Masy studentů ztrácely čas, protože byly ponechány na pospas svému osudu.“ Hospodářský deník soudí, že organizace výuky je příliš striktní, ovšem zkrácení studií a flexibilita, které navrhuje Boloňský proces, jsou hudbou budoucnosti.
Rovněž by bylo potřeba, poznamenává Jürgen Kaube ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, aby byly vlády obeznámeny s problematikou. „Zná [německá ministryně školství Anette Schavanová] vysoké školy? Ví, že učitelé, kteří byli nalákáni na výzkum ‚prestižním programem‘, opouštějí výuku bakalářů? Slyšela o tom, že ‚Boloňa‘ demoralizuje chování studentů, protože poměrně všude podněcuje k ryze taktickým strategiím za účelem získání potřebných známek? Že se vytrácí potěšení ze studií, neboť člověk před sebou vidí pouze trať dlážděnou překážkami?“ A „ví, že v Oxfordu či Curychu se vám vysmějí, když chcete uplatnit právo na vysokoškolské studium s německým magisterským diplomem v ruce?“
Je tedy „Boloňa“ neoliberální reformou? Naopak, tvrdí sociolog Armin Nassehi ve FAZ: „Nebezpečně to zavání socialistickými pětiletkami. Podobně jako v plánované ekonomice ve východním bloku, kde se úroda mrkve vypočítávala na pět let dopředu a až po poslední kořen, se zdá být nový model výuky zcela podřízen kontrole.“ Nassehi se domnívá, že je v zájmu studentů požadovat skutečně liberální reformu, která by jim umožnila rozvíjet individuální studijní plány. Protože v Evropě nemusí být nutně všechno stejné.
