Vyberte si jazyk
Ruský byznysmen Alexandr Lebeděv si právě za jednu symbolickou libru koupil The Independent, prestižní středolevicový britský deník známý svou kvalitou, ale zatížený dluhy. Za poslední méně než dva roky jde o třetí koupi jednoho z titulů evropského tisku ruským boháčem. Už minulý rok se Lebeděvovi podařilo získat populární londýnský deník The Evening Standard, zatímco ve Francii připadnul France-Soir jinému oligarchovi Sergeji Pugačevovi. Pugačev dosadil do vedení tohoto francouzského deníku svého syna Alexandra, Lebeděvův syn Jevgenij též sedí v čele The Evening Standard ve Velké Británii. Komerční politika obou deníků naznačuje, že se nejedná o opravdové peníze, ale spíše o hračky pro synky z dobrých rodin. France-Soir v březnu srazil cenu na 50 centů, The Evening Standard je od minulého října zadarmo.
Vlivní agenti Kremlu
Proč si ruští obchodníci, kteří své bohatství vybudovali v bankovnictví či průmyslu, kupují evropské deníky, které již ztratily tempo, nebo jsou přes svou bývalou prestiž, jako je tomu v případě France-Soir, přímo odsouzené k zániku? Tato otázka stále vzbuzuje dohady. V naší racionální společnosti dáváme přednost racionálním vysvětlením: těmto osobám proto přisoudíme roli možných agentů Kremlu. Jisté prvky této hypotéze nasvědčují: Pugačev otec se rád prezentuje jako přítel Vladimíra Putina. A co se týče Alexandra Lebeděva, spáchal onen neodpustitelný hřích mládí: pobíral plat z KGB, organizace, ze které Putin též sám vzešel. Je však koupě deníku, v otevřené společnosti, ve které navíc psané slovo spíše zmírá, opravdu prostředkem uplatňování vlivu? O tom se dá pochybovat.
"Cílem není mluvit o Rusku," prohlásil podle listu Nouvel Observateur mladý Alexandr Pugačev, který kvůli této věci získal francouzskou národnost, když oznamoval znovuuvedení do tisku France-Soir.Pokud jde o The Evening Standard, o zahraničí informuje jen minimálně. "Nemáme žádný důvod si myslet, že v případě The Independent bude Alexandr Lebeděv sahat na zpravodajství o Rusku. I když je jasné, že Rusku je cokoliv, co zlepší jeho image v zahraničí, víc než po chuti", zdůrazňuje George Brock, předseda katedry žurnalistiky na City University v Londýně. Je pravda, že už několik let se Moskva v komunikaci se zahraničím velmi snaží. Oficiální tisková agentura Ria Novosti dokonce v roce 2005 spustila stálý informační kanál, Russia Today (Rusko dnes), který v angličtině, arabštině a španělštině vysílá informace pro ruské autority spíše lichotivé.
Deníky jako šlechtické tituly
V Rusku, kde se oligarchové dlouho mezi sebou bili především o audiovizuální média, než byli na začátku let 2000 vyloučeni ze hry nově zvoleným prezidentem Putinem, rozhodnutým hrát si na dirigenta, přisuzovali analytici těmto koupím politické pozadí. Po vzoru postav z Balzaka, které se opičí po aristokracii, se oligarchové snažili koupit si vstupní lístek do dobré společnosti, samozřejmě té západní, jediné která se počítá. "Jde o jejich osobní komunikační kampaň pro vstup do elity. Umísťují své děti do vedení těchto listů, aby je tak uvedli do šlechtického stavu: přestanou být Rusy a stanou se Evropany," zdůrazňuje analytik Stanislav Belkovski, dřívě mající s Kremlem dobré vztahy a rovněž autor zprávy "Oligarchové a stát", která vyvolala v roce 2003 v Rusku rozruch. Důkaz: připravují své syny na převzetí těchto postů tím, že je od útlého věku posílají na střední školy a univerzity bývalého francouzského a anglického impéria.
Na adresu Lebeděvovy koupě Independentu George Brock říká: "Možná, že se jedná o prestiž. Být vlastníkem deníku s sebou nosí pozvání na všechny možné večírky!". Tito oligarchičtí synkové patří od nynějška mezi celebrity. Mladý Lebeděv, o kterém se často mluví jako o playboyovi, se ukazoval vedle Spice Girl Gery Halliwellové, později vedle herečky Joely Richardsonové (Nip Tuck), dcery herečky Vanessy Redgravové, která pochází z herecké a divadelní dynastie. Oligarchové jsou zaručeně nejmarkantnějším fenoménem transformace ruské společnosti za Jelcinovy éry (1991-1999): přerozdělení obrovského kolektivního bohatství sovětského hospodářství do rukou několika šťastlivců. Část těchto nových obchodníků nepřežila krizi roku 1998, několik málo z nich, toužící příliš silně po moci, bylo nuceno odebrat se do exilu a alespoň jeden, majitel naftového koncernu Jukos Michail Chodorkovský, byl uvězněn. Ostatní se spokojili s politickými sedátky, která jim byla ponechána.
Dva bankéři hledají impérium
V tomto prostředí se Sergej Pugačev a Alexandr Lebeděv cítí jako mezi protinožci. Bankéř Pugačev, před rokem 2002 ještě neznámý a podobně jako Putin a Medveděv původně z Petrohradu, vypadá jako zbožný oligarcha. Sedmačtyřicetiletý muž, který své impérium rozšířil tak trochu do všech stran, včetně sektoru lodní konstrukce, si už dlouho pěstuje podobu s carem Alexandrem III: dlouhý ortodoxní vous a plešatící lebka. To on představil Putina jeho duchovnímu rádci, mnichu Tikhonovi. A Putin mu doporučil znovu otevřít loděnice Severnaia Verf. Zbožný, avšak ne svatý, má údajně "kriminální minulost", jak tvrdí fejetonistka Julia Latininová, která se odvolává na jeho odsouzení v 80. letech. Alexandr Lebeděv, bankéř a průmyslník (zvláště v oblasti letectví) je muž spíše moderního stylu, napojený na likvidátora Sovětského svazu Michaila Gorbačova. Financuje nadaci Nobelovy ceny za mír, která nese jméno jeho zesnulé ženy Raissy a nedávno s ní vytvořil novou mírně opoziční stranu. Tento vlastník deníku Novaja Gazeta, listu, jehož reportérkou byla odvážná a zavražděná novinářka Anna Politkovskaja, dokonce nabídl cenu za informace vedoucí k jejímu vrahovi.
Bylo by však zavádějící stavět proti sebe špatného oligarchu, který s tiskem nemluví - Alexandr Pugačev též odmítl odpovídat na otázky Libération - a nevynechá jedinou příležitost k žalobě o urážku na cti, a dobrého oligarchu, modelový příklad toho, jak se z bývalého agenta KGB může stát liberál zdravé barvy, kterého mají zahraniční novináři v oblibě jako vždy snadno zastižitelného. "Všichni oligarchové prosperují na podkladě toho, že mohli využít státních peněz a zkorumpovanosti funkcionářů," připomíná Belkovski. "Lebeděv je jednoduše sympatičtější a lépe vychovaný." Pugačev, kterého jeho vrstevníci tolik v lásce nemají, není pravděpodobně ani Kremlu tak blízký, jak se sám snaží naznačovat, tvrdí Julia Latininová. A získané zahraniční deníky? Možnost vrátit se zpět do hry? Pokud se ovšem nejedná o praní špinavých peněz nebo o snahu dostat se do pozice výhodné pro získávání lepších smluv? Nebo, pročpak ne, sloužit elitám hostitelských zemí? Zatímco tón France-Soir se už zdá naklonil více vpravo, je jisté, že všechny možné hypotézy ještě zdaleka nebyly vyčerpány.
