Vyberte si jazyk
V sedmadvaceti členských zemích Evropské unie se nyní analyzují důsledky evropských voleb především v perspektivě národní. Přitom nový poměr sil, o němž rozhodly volební urny, předznamenává nové rozložení parlamentních většin, jež budou ovlivňovat unijní politiku.
S příchodem nového parlamentního období, které započne 14. července tohoto roku, zasáhnou klasické parlamentní většiny, jaké tvoří PPE (Evropská lidová strana) a PSE (Evropská socialistická strana), významné změny, které budou mít rovněž dopad na nalézání kompromisů v oblasti ekonomických směrnic a rozdělení křesel evropských komisařů. Důsledky této skutečnosti bychom neměli podceňovat, neboť Evropský parlament se v minulosti ukázal být skutečnou politickou laboratoří. Spojení lidovců a socialistů nahrálo ve Štrasburku jmenovitě velké německé koalici mezi CDU (Křesťansko-demokratická unie) a SPD (sociální demokraté).
PPE se radovala z vítězství, které stvrdilo narůstající moc evropského pravého středu, a to i přes relativní neúspěch Berlusconiho strany v Itálii. Oslabení PSE vedlo k likvidaci sekulární většiny, kterou tvořila krajní levice spolu s liberální stranou ALDE, Zelenými a levicovou GUE (Evropská sjednocená levice). Ta se formovala v momentech, kdy se hlasovalo o etických otázkách, týkajících se například homosexuálních svazků nebo využívání kmenových buněk, a kdy bylo zapotřebí dostat křesťanské demokraty z PPE do menšinového postavení. Nicméně k tomu, aby dosáhla většinového počtu hlasů, tj 369 (z celkových 736), jich PPE chybí ještě 100.
Ukončení rotačního předsednictví Evropského parlamentu, které bylo pro PPE a PSE vyhovující, by mohlo pro konzervativce znamenat první povolební změnu. Socialista Martin Schulz a konzervativci Jerzy Buzek (Polsko) a Mario Mauro (Itálie) se společně dohodli na střídání postu. Do závodu o předsednictví se ale vložil britský lídr strany ALDE Graham Watson s tím, že „výsledky voleb by měli přinutit PPE, aby zapojila svou fantazii“.
Watson naznačil možnost vzniku nové parlamentní většiny PPE-ALDE spolu s nacionalisty z UEN (Unie pro Evropu národů) nebo se Zelenými a zároveň vyjádřil požadavek dosazení liberálního předsedy do čela Evropského parlamentu, a to výměnou za potvrzení Josého Manuela Barrosy na postu předsedy Evropské komise. Ovšem strana Daniela Cohna Bendita, která si odnesla volební vítězství, se jasně postavila proti obnovení mandátu tohoto politika, který je rovněž značně kritizován ze strany socialistů. Britští konzervativci, kteří pod vedením svého lídra Davida Camerona taktéž tvoří silný blok, hledají nová koaliční partnerství, díky nimž by mohli získat zpět britské euroskeptické voliče, které jim přebrala UKIP (Strana za nezávislost Spojeného království) a nová ultrapravicová Britská nacionální strana (BNP). Poslanci nezařazení a ti, kteří se ocitnou mimo skupinu, nebudou mít totiž na činnost Parlamentu žádný, anebo jen velice malý vliv.
