Rok pohrom

Není to celé náhodou Boží trest? Soužení irského lidu nabírá biblických rozměrů podobných deseti ranám, které postihly starověký Egypt, když faraon nechtěl propustit Židy z otroctví.

Naše dobré bydlo pokazila finanční bouře. Postihl nás mor v podobě prasečí chřipky. Stejně hrůzné jako přemnožení žab je pouhé pomyšlení na světový šampionát ve fotbale, kam místo Irů pojedou Francouzi, a to díky obří ruce Thierry Henryho. Navíc se tento týden náš Nil – řeka Shannon – vylil z břehů a způsobil utrpení mnoha lidem po celé zemi.

Co nás pro boha ještě čeká? Hospodin uvrhl Egypťany na tři dny do tmy. Vzhledem k odborové spolupráci je jen otázkou času, než pocítí zaměstnanci ESB (Irské elektrické podniky) potřebu vyjádřit svým diskriminovaným bratřím ve veřejných službách své sympatie a zahalí nás také do tmy.

Irsku, zdá se, vyskákaly na kůži vředy. Tento týden zkrachovala irská cestovní kancelář Budget Travel a v cizině zanechala 747 svých zákazníků. Opravdu si myslíte, že shoda s modelem Boeingu je pouze náhodná? Je to znamení. Tradiční irský způsob, jak si obstarat puchýře, se stává stále obtížnějším. Zaletět si na dva týdny do Španělska, polehávat deset hodin denně pod sluncem a mazat se olejem na vaření dnes nahrazuje prázdninový pobyt doma uprostřed vydatných domácích záplav.

Otázka, kterou bychom si měli klást, zní: co jsme provedli, že jsme si tyto rány zasloužili? Řekli jsme snad něco špatného? Jsme trestáni? Krása života v zemi založené na katolickém pocitu viny spočívá mimochodem v tom, že odpovědí bude celá řada. Alespoň jednu správnou bychom měli najít co nejdříve – více ran už totiž nesneseme.