Vyberte si jazyk
Z Any Ferreiry vyzařuje optimismus. Je jí šestadvacet let, pochází z Azorských ostrovů a už téměř čtyři roky pobývá v Africe. Nejdříve v Angole, nyní žije v Mozambiku. Dalo by se předpokládat, že je dobrovolnicí, ve skutečnosti je ale placenou zaměstnankyní oddělení lidských zdrojů jedné korporátní firmy.
„Když se podívám na své přátele v Portugalsku, kteří přežívají na studentských stipendiích, s jejich krátkodobými zaměstnáními, jak postupně dokončují absolventská nebo postgraduální studia, říkám si, že jsou odtržení od reality. Žiji v Maputu, kde se mi daří skvěle a kde se moje kariéra skutečně rozvíjí. Proč bych se měla vracet?“
Gonçalo Jorge, osmadvacetiletý marketingový manažer z Lisabonu, se nepotýkal s nedostatkem práce, ale s frustrací. Po získání univerzitního titulu přijal práci v dopravním podniku. „Chtěl jsem dělat velké věci, ale čekalo mě jen výnosné zaměstnání,“ říká. Když konečně narazil na zajímavou příležitost v soukromé firmě, problémem se ukázaly být pracovní podmínky se smlouvou na pouhý rok. A tak se přestěhoval do Angoly a dnes je manažerem portugalského výrobce vína pro celou zemi. Odpovídá za veškeré působení firmy v Angole a vydělává čtyřikrát více než v Portugalsku.
Portugalsko už přišlo o každého desátého vysokoškolského absolventa. Tento exodus pokračuje už několikátým rokem, protože hospodářská krize a vysoká nezaměstnanost zemi postihla daleko dříve než zbytek Evropy. Nezaměstnanost v Portugalsku dosahuje 29 procent a ve Španělsku dokonce stojí na 46 procentech. Kdyby nebylo emigrace, byla by tato čísla ještě vyšší.
Nový svět láká
Ti, jejichž znalosti se v Evropě staly přebytečnými – inženýři, architekti, pracovníci ve stavebnictví – jsou v Africe a Jižní Americe vítáni s otevřenou náručí. Brazílie se plnou parou připravuje na mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a olympijské hry v roce 2016. Inženýři a architekti jsou masově najímáni na práci na veřejných projektech, včetně energetických staveb v celkové hodnotě 200 miliard dolarů. Brazilské hospodářství vloni vzrostlo o téměř 3 procenta. Argentina zaznamenala 8% růst a její 7% míra nezaměstnanosti je třikrát nižší než ve Španělsku.
Oplývající ropou, diamanty a dalšími přírodními zdroji, Angola dnes patří mezi nejrychleji se rozvíjející země na světě. Roční růst HDP dosahuje 15 % a v zemi působí na 3 000 portugalských firem. Stavějí silnice, mosty, mrakodrapy, železnice, ropovody. V zemi po třicet let pustošené občanskou válkou, která skončila teprve před deseti lety, chybějí odborníci, zatímco v Portugalsku je kvalifikované pracovní síly nadbytek.
„Už několik let můžete v každých portugalských novinách najít inzeráty s nabídkami práce v Angole,“ říká Pedro Góis, sociolog migrace na univerzitě v Coimbře. „Ocházejí hlavně dvě skupiny: Starší lidé, kteří chtějí ušetřit, a mladí lidé, kteří hledají profesní růst a zábavu.“
Mladý člověk s chutí do života
Jestliže se Portugalci v Angole cítí jako doma, pak životu v Brazílii se přizpůsobují ještě snadněji. Podle odhadů lisabonského Observatório da Imigração nyní v Brazílii žije a pracuje přes 700 000 imigrantů z Portugalska.
Ve Španělsku, které v posledních deseti letech absorbovalo asi 5 milionů přistěhovalců z Jižní Ameriky, Afriky a Asie, je trend španělské emigrace do bývalých kolonií v Jižní Americe tématem tak novým, že se jím zabývá jen hrstka expertů. Nicméně čísla hovoří sama za sebe. Podle španělských konzulátů v Argentině se v zemi každý měsíc usadí přibližně 1 200 přistěhovalců.
„Typický emigrant je muž ve věku 25 – 35 let, často je to inženýr, architekt nebo odborník na IT,“ říká Marta López-Tapperová, expertka na mezinárodní mobilitu z firmy Adecco. „Zkrátka, je to mladý muž s chutí získávat nové zkušenosti a potýkat se s novými výzvami.“
V bývalých koloniích neexistuje překážka jazykové bariéry a kulturní adaptace probíhá hladce. Zvláště v Buenos Aires. Na přelomu 19. a 20. století do Argentiny přicestovalo třetí třídou na 2 miliony Španělů. Pocházeli zejména z Galície, nejchudší zemědělské oblasti Španělska. Proto se dodnes v Argentině Španělům přezdívá gallegos. V druhé polovině 20. století ale nástup diktatury a posléze i krize osmdesátých let spíše přiváděly Argentince do Evropy. Nyní se trend znovu obrátil.
„Evropská invaze“, „nové Eldorádo“, „expedice za vzrušujícími zážitky“ – podobné pojmy musí evropským uším znít povědomě a znepokojivě. „Ne, není důvod hovořit o další kolonizaci,“ tvrdí s přesvědčením Pedro Góis. „Jsme spíše svědky zrození nové skupiny globálních migrantů, kteří se nikdy nikde neusazují natrvalo. Dříve či později se buď vrátí, nebo se přesunou do další země skýtající výhodnější podmínky.“
Možná je ale tato obrácená migrace výsledkem daleko zásadnějších změn probíhajících ve světě. Rovnováha sil mezi Západem a zbytkem světa, nebo chcete-li mezi severem a jihem, se prostě mění.
Komentář
Jizva nezaměstnanosti
Krize v Evropě postihla každého, ale mladé lidi zasáhla nejvíce, upozorňuje polský týdeník Tygodnik Powszechny. A to nejen v Řecku, Španělsku nebo Portugalsku, ale také v Polsku, kde se míra nezaměstnanosti lidí pod 24 let blíží 30 %, stejně jako na Slovensku, kde dosahuje 35 %. Polský týdeník varuje, že to bude mít dlouhodobé důsledky –
„Nezaměstnanost je bolestivá pro každého. Ale pro mladé absolventy vysokých škol, kteří po léta žili v jistém očekávání budoucnosti a sebe sama, může znamenat šok. Výzkumy ukazují, že vleklá nezaměstnanost v mladém věku sebou později nese následek ztráty sebedůvěry. Říká se tomu ,jizva‘ nebo ,stigma‘ z nezaměstnanosti. A tak i když se Evropa z krize pomalu začíná oklepávat, budoucnost těchto [mladých] lidí zůstává nejistá.“
