Rumunský premiér Victor Ponta na setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem 2. července v Pekingu.

Rumunsko se obrací na Východ

Schůzka v Pekingu a hned nato v Moskvě... v rozmezí několika dnů se rumunská vláda obrátila ke dvěma velmocem, na něž doposud pohlížela s nedůvěrou. Ekonomický pragmatismus, nebo ideologické rozhodnutí?

Zveřejněno dne 15 července 2013 v 14:07
Rumunský premiér Victor Ponta na setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem 2. července v Pekingu.

O budoucnost Rumunska se nedávno hrálo v Moskvě a Pekingu. Bukurešti se nabízí nové linie zahraniční politiky, které mohou její prozápadní politiku doplnit, konkurovat jí nebo ji podrývat, v závislosti na momentální vizi a zájmech rumunských představitelů.

Rumunsko až dosud přistupovalo k dárkům z Východu s nedůvěrou. Možná kvůli tomu přicházelo o velké zakázky, ale chránilo si tak nejen prozápadní politický kurz, ale i důležitý manévrovací prostor země na pomezí dvou světů.

Nyní to vypadá, že pragmatismus získal nad historickými dilematy navrch a není zřejmé, zda se tato další nenadálá změna v rumunské zahraniční politice zakládá na dobře promyšlené strategii, nebo se jedná pouze o reakci na podněty z Moskvy a Pekingu. Jde o dvě různé rovnice: Rusko buduje své diplomatické styky na starých hořkostech, ale i zjevných obchodních zájmech; Čína usiluje o expanzi svého vlivu ve světě, zabodávajíc vlaječky do mapy svých ekonomických vítězství.

Moskva přijala rumunského ministra zahraničních věcí [8.-10. července] s velkou pompou jako vyslance spřátelené země. Ministr podepsal plán zahrnující harmonogram bilaterálních jednání na období 2013-2014 a odjel s příslibem, že plyn z Ruska bude levnější, protože zmizí zprostředkovatelé.

Čínský pád se nekoná

[[Co Rumunsko poskytne výměnou za nové přátelství s Moskvou? Větší pružnost?]] Jednání o budoucnosti Moldavské republiky? Dvojí osu Bukurešť-Washington a Bukurešť-Moskva, jak to naznačil bývalý prezident George Bush, který už přemýšlel o tom, že by se Rumunsko mohlo stát mostem mezi Ruskem a Západem? Nebo změnu kurzu?

Kreml považuje Rumunsko za teritorium, které se vymanilo z ruského vlivu, ale i za území vhodné k tomu ho znovu dobývat či udržovat v nezdaru. Oteplení vztahů s Moskvou může být odrazovým můstkem jak pro Rusy, tak pro Rumuny, ale těžko si představit, že by přineslo vítězství oběma stranám.

Tanec s Pekingem je o něco delikátnější. V první řadě by Rumunsko mohlo těžit z čínských investic, stejně jako by zisky z nich mohly být ku prospěchu Číně. Premiéru Viktoru Pontovi se zatím v Číně dostalo vřelého přijetí [30. června-2. července], i když se nevrátil s konkrétními přísliby a podepsanými smlouvami. První krok je symbolicky spjat s mocí: premiér si potřásl rukou s těmi, kdo by mohli rozhodovat o velkých investicích.

[[Peking si už dávno vytyčil strategickou mapu zemí, kam hodlá vstoupit]] a odkud by mohl ovlivňovat nejen jejich státní politiku, ale i politiku regionální. Čína dobývá Evropu krok za krokem a americký dolar je na Pekingu přímo závislý. Zhroucení čínské ekonomiky, které předpovídají mnozí západní analytici, na sebe nechává čekat, a čínská ekonomická expanze se zatím soustředí na zdroje v Africe a Latinské Americe.

Manévrovací prostor

Na prvním evropském turné nabídl čínský premiér Německu „svatbu snů“ a poté přesvědčil Švýcarsko, aby s ním podepsalo dohodu o volném obchodu. Curych, sídlo velkých bank, se chce stát evropským centrem transakcí v jüanech, měně komunistické Číny, a čínská pojišťovna Ping An nedávno odkoupila sídlo Lloyd's, nejznámější budovu v City. Číňané kontrolují největší řecký přístav Pireus a odkoupili i polovinu firem na Islandu a několik velmi kvalitních kousků ve Francii.

Nejde jen o rentabilní kontrakty, ale i výboje s hlubším významem, jimiž chce Čína ukázat, že svět může ovládnout mírovými prostředky, tzv. měkkou silou, přestože nezanedbala ani vojenský arsenál. Své postavení na světové scéně upevňuje udržitelnými a odvážnými projekty.

Čína chce například do roku 2025 propojit železniční tratí Šanghaj s Londýnem, ale do té doby by ráda získala jako trofeje i další země situované v nárazníkové zóně [mezi Evropou a Asií], které by pro ni mohly být v blízké či vzdálenější budoucnosti zajímavé. Součástí jejího plánu jsou Balkánské země. Rumunsko se ale doposud snažilo hledět k Západu a přijímání čínských darů se vystříhat. Přicházelo tím sice o obchodní příležitosti, ale udržovalo si větší manévrovací prostor pro budoucnost.

Rumunsko se obrací k Východu ve chvíli, kdy Rusko a Čína budují svou vlastní zónu vlivu. A v tytéž dny, kdy probíhají společné čínsko-ruské námořní manévry, si rumunský premiér a jeho ministr zahraničí potřásají s Pekingem a Moskvou přátelsky rukou.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma