Rusko znepokojují volby

V prvním kole ukrajinských prezidentských voleb, které připadají na 17.ledna, se utkají proruský tábor postkomunistického kandidáta Viktora Janukovyče a prozápadní tábor vedený dosavadním prezidentem Viktorem Juščenkem a premiérkou Julií Timošenkovou. Pět let po „oranžové revoluci“ mají vztahy s Moskvou, hlavním kyjevským sousedem a dodavatelem plynu, stále významný dopad na volby.

Zveřejněno dne 15 ledna 2010 v 16:57
Kyjev, 14. ledna 2010. Ukrajinci před plakátem proruského kandidáta Viktora Jankovyče. (AFP)

V srpnu 2009 se Dmitrij Medveděv na videozáznamu, uveřejněném na jeho blogu, obrací ke svému lidu… a ukrajinským sousedům: „Naše bilaterální vztahy s Ukrajinou nikdy nebyly tak špatné. Od Saakašviliho vojenského útoku na Jižní Osetii, kde byly ukrajinské zbraně použity k zabíjení ruského civilního obyvatelstva a vojáků, vedou představitelé Kyjeva otevřeně protiruskou politiku.“ Jeho slova jsou jasně namířena proti ukrajinskému prezidentovi Viktoru Juščenkovi, kterého obviňuje z toho, že během rusko-gruzínského konfliktu v srpnu 2008 Saakašviliho podporoval.

Ruská mocnost se může do Juščenka klidně obout, na Západě to žádné dojetí nevyvolá. V roce 2004 byl nadějí Evropanů a části Ukrajinců, než se z něj stal vyvrhel ukrajinské politiky, který zradil Východ a zároveň nedokázal okouzlit Západ. Situace došla tak daleko, že se Juščenko ocitl před prezidentskými volbami bez peněz na kampaň a bez podpory, a existuje jen pramalá šance, že by byl opět zvolen. Od roku 1997 funguje vztah mezi Ruskem a Ukrajinou na bázi ‚velké smlouvy‘. Tato změť bilaterálních dohod pokrývá všechny možné oblasti (energetickou, hospodářskou, vojenskou, kulturní, humanitární atd.). Obě země ale vedle toho mají své vlastní politické cíle, které se občas s duchem dohody rozcházejí. Od té doby, co se dostal k moci Vladimír Putin, je například hlavním cílem Moskvy posílení ruského vlivu v post-sovětských zemích, jmenovitě na Ukrajině. Juščenko, který zvítězil ve volbách v roce 2004, od té doby Moskvu neustále dráždí tím, že toto paradigma zpochybňuje a pouští se do konfliktních témat.

Válka paměti

Nejvýznamnějším z nich je přístup Ukrajiny k NATO. Vstup do severoatlantické vojenské aliance byl přitom na programu zahraniční politiky země už mnoho let, aniž by to Moskvu nějak zvlášť popuzovalo. Juščenkova tvrdohlavost, s jakou kritizuje Moskvu, a jeho vřelé vztahy se Spojenými státy však napružily ruské představitele natolik, že z přístupu k NATO udělali hranici, jejíž překročení znamená konec dalších debat. Ještě je tu plyn, hlavní starost Evropanů a společný jmenovatel opakujících se sporů mezi Kyjevem a Moskvou. Krize z roku 2006 a 2008, které vyústily v přerušení dodávek do Evropy, způsobily, že ukrajinský systém je zranitelnější víc než kdy jindy. Manévr je jasný: je třeba oslabit Ukrajinu a zmocnit se její tranzitní sítě, představující její jedinou strategickou zbraň.

K degradaci vztahů mezi oběma zeměmi rovněž přispěla „válka paměti“, kterou Západ silně podceňuje. Juščenko bojoval za utváření ukrajinské identity založené nejen na revalorizaci národního jazyka a kultury, ale především na utváření historie vlastní „ukrajinskému lidu“, a tudíž odlišné od historie ostatních slovanských národů. Boj za uznání Holodomoru, hladomoru v letech 1932-1933, na mezinárodní úrovni je v tomto smyslu exemplární. Miliony venkovanů, kteří začátkem minulého století zemřeli v důsledku hladomoru, prezentuje prezident jako oběti genocidy řízené Stalinem. Pro Rusy představuje tento tah pokus přepsat společné dějiny.

Dají se po volbách očekávat nějaké změny? Kandidáti zamíchali kartami, když z opozice prorusky a prozápadně orientovaného tábora, která výrazně charakterizovala „oranžovou revoluci“ v roce 2004, udělali mnohem komplexnější problém. Janukovyč, který prozatím vede žebříček volebních prognóz, v minulých volbách výrazně prohrál. Tentokrát se chce obrátit i na jiné než jen své tradiční, prorusky orientované a spíše východní část země obývající voliče. Za tím účelem se musí zbavit image loutky v rukách Moskvy. Janukovyč nemá nic z ideologa. Podle mnohých expertů má omezené pole působnosti, neboť jeho politika vůči Rusku je ovlivněna protichůdně motivovanými zdroji financování a podléhá sporům uvnitř jeho politického uskupení, Strany regionů.

Julia Timošenková-citlivý stratég

Jeho hlavní politická rivalka, současná premiérka Julia Timošenková, hraje rovněž na různých frontách, vzdálena od původních postojů v zahraniční politice, shrnutých v článku „Zkrotit Rusko“, který vyšel v roce 2007 v časopise Foreign Affairs. Bývalá ikona „oranžové revoluce“ ví, že k vítězství potřebuje podporu Moskvy. Jako obratná taktička balancuje mezi dvěma póly. „Janukovyč má daleko větší sémantickou svobodu než ona, analyzuje expert centra pro středoevropská studia Tessier-Stail. Volební základna Timošenkové leží spíše na západě a ve středu země než na východě. Nemůže tedy o Rusku hovořit jako o příteli, může o něm mluvit leda jako o partnerovi. A to i když vede proruskou politiku.“

Kurzorem opět namířeným směrem na východ sledují volební favorité pouze celkovou tendenci usilující o navrácení Rusku jeho role lídra v post-sovětském prostoru. "Francie, Německo, Itálie, Spojené státy, ti všichni dnes uznávají důležitost Ruska," míní Anatoli Zemko, bývalý ukrajinský ministr zahraničních věcí. A naše zahraniční politika není od globálních problémů izolována. Především si ale ukrajinská politická třída nedělá iluze o rychlém vstupu do Evropské unie, která vzhledem k absenci reforem na Ukrajině ztrácí trpělivost.

POHLED Z POLSKA

Julia je krásná, Viktor má také šanci

Dnes už je celkem jasné, že v ukrajinských prezidentských volbách mají šanci pouze dva kandidáti: Viktor Janukovič a Julie Tymošenková, píše deník Polska. „Krásná Julia“ (jak ji titulují ukrajinská media) je ve volebních průzkumech v závěsu za svým rivalem a sází vše na jednu kartu. Na svou stranu chce přivést nerozhodnuté voliče. Včera oznámila svůj příslib udělat vše pro to, aby se Ukrajina dostala do Evropské unie. Rovněž prohlásila, že od moci odstaví oligarchy. Podle kyjevské dopisovatelky informačního serveru European Voice, Susan Stewartové, rozvoj země dusí jak politické, tak podnikatelské elity, které torpédují veškeré reformy ve snaze ochránit si své vlastní zájmy. Po svém odtržení od SSSR v roce 1991 Ukrajina zařadila neutrál.

Od Oranžové revoluce v roce 2004 lidé rychle ztratili důvěru v politiky, což znamená, že se nikomu jednoduše nepodaří je přesvědčit k přijetí reforem,“ domnívá se Stewartová. Odborníci z varšavského Centra pro východní studia se domnívají, že o konečném vítězi ukrajinských nejspíš rozhodne až druhé kolo voleb, které je naplánováno na 7. února. Přístup Ruska může posloužit jako nejlepší názorný příklad toho, že výsledek je těžké předpovědět. Moskva totiž nevyslovila jasnou podporu ani jednomu kandidátovi. „Oba se zdají být pro Moskvu stravitelní,“ uvádí ve své zprávě pro Centrum pro východní studia Tadeusz A. Olszański. Nicméně se zdá, že s 33% podporou se zdá být vítězství blíže Janukovič. „Krásná Julia“ může počítat jen s 19% hlasů.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma