Šéfové eurozóny zapomínají na demokracii

Během mimořádné Evropské rady, která jednala 22. a 23. listopadu v Bruselu o novém evropském rozpočtu, schválili šéfové vlád eurozóny Lucemburčana Yvese Mersche do vedení Evropské centrální banky. A to i přesto, že Evropský parlament jeho jmenování zamítl.

Zveřejněno dne 26 listopadu 2012 v 12:35

Tímto jmenováním Evropská rada jasně ukázala, jak málo váží hlas Evropského parlamentu, ačkoliv jsme od podpisu Lisabonské smlouvy neustále přesvědčování o jeho „skutečné“ moci. Na důvodech, proč jeho europoslanci Merschovu kandidaturu odmítli, tolik nezáleží – vadilo jim, že je to další muž. Samotné důvody můžeme pokládat za nepřijatelné. Avšak názor parlamentu, ten v demokracii opominout nelze. Toto zlaté pravidlo je důležitější, než jeho rozpočtový ekvivalent. Na rozdíl od něj však v evropských smlouvách zapsáno není.

Příchod Yvese Mersche do vedení ECB také ukazuje,jak špatnou cestou se Evropa vydala. Šéfové vlád stále nejsou ochotni dát prostor jiným hlasům, než vlastním. To vede k mnohem nepříjemnějším konfliktům, než jakým je jmenování pana Mersche. Unie už dva roky řeší dluhovou krizi neustálým záplatováním jednoho summitu „poslední šance“ druhým, což je výsledkem tohoto katastrofálního fungování.

Poslední neúspěch euroskupiny, který se řeší právě dnes [na schůzce euroskupiny v Bruselu, která by měla rozhodnout, zda Řecko získá nový díl finanční pomoci], je pouze dalším důkazem.

Ustavení evropského parlamentarismu by mělo být jednou z cest, jak na evropské úrovni vytvořit pocit pospolitosti. Pocit, který nám dnes až kriticky chybí. Tím by zesílila i odpovědnost voličů, poslanců a hlav států, což by bylo velmi přínosné. A zajímavá je i představa, že ti samí evropští lídři, kteří si o hlasy europoslanců právě takříkajíc otřeli obuv, budou během příštích voleb se slzami v očích bědovat nad volební neúčastí, jistě vysokou, a vzdychat nad „zlem, které rozkládá naši demokracii“.

Jmenování Yvese Mersche je ale ve skutečnosti ještě větším důvodem k obavám, než by se mohlo zdát. Představuje totiž vítězství určitého pojetí Evropy. Z pohledu měnové politiky vstupuje do vedení banky jestřáb, který bude hlasem Bundesbanky, a ve jménu „stability“ se bude, alespoň skrytě, snažit brzdit účast ECB na řešení krize.

Pád do druhé ligy

Pak jde také o problém zastoupení v Evropě. Merschův příchod potvrzuje, že Španělsko už nebude mít ve vedení ECB stálého zástupce. Madrid proti jeho nominaci také protestoval. Nenechme se totiž zmýlit: Španělsko bylo z rady ECB vyloučeno kvůli svým finančním těžkostem.

Jinak řečeno, státy v krizi se jasně stávají zeměmi druhé kategorie. Nebo jde o něco ještě horšího: hlavám států se zdálo užitečné zajistit, aby ve vedení existovala určitá rovnováha mezi evropským „severem“ a „jihem“, čímž dali zapravdu „etnické“ vizi. To všechno je pro budoucí správu našeho kontinentu velmi špatným znamením.

A konečně, nominace dalšího Lucemburčana potvrzuje, jak velký vliv má v evropských orgánech velkovévodství, jehož premiér je zároveň předsedou euroskupiny. Klidně uznáme, že poddaní Jeho královské výsosti Jindřicha I. Lucemburského jsou nadanější než ostatní Evropané. V době, kdy sama Evropská komise pranýřuje malou ochotu tohoto malého státu bojovat proti daňovým rájům, zatímco velké země se snaží ozdravit své finance, však nejde o neutrální volbu.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma