Starbucks kulturního dědictví

Zastánci nominace, mezi něž patří měštští politici a velice konzervativní sdružení pro ochranu památek Přátelé historického centra Amsterdamu považují tento titul udělovaný organizací UNESCO za nejvyšší možné ocenění. A další v tom vidí slepici, jež bude snášet zlatá vejce a přitáhne mnoho turistů navíc. A to přesto, že poradenská společnost PricewaterhouseCoopers v roce 2008 spočítala, že v případě nominace města ze strany UNECO se bude nárůst počtu turistů pohybovat jen v řádu několika jednotek procent. Zastánci však očekávají i změnu složení turistů navštěvujících město. „Uřvaní Britové“ by tak měli uvolnit místo movitým kosmopolitním návštěvníkům. Ostatně se zdá, že jen málo turistů ví o tom, že místa, která navštěvují mají nálepku UNESCO.

Seznam se stále rozrůstá

Navíc, jestliže kdysi byla tato nálepka vyhrazena přírodním scenériím, kterým nejvíce hrozila zkáza, a těm nejvýznamnějším a nejohroženějším městům a památkám, tak dnes na seznamu figuruje více než 900 jmen a každým rokem na seznamu průměrně 26 jmen přibude. Takové rozšíření vede k devalvaci titulu. Američané lační kulturních zážitků tak při cestě za objevováním světové kulturního dědictví UNESCO mohou místo Nizozemí navštívit Cáchy, Kolín, Brusel, Bruggy či Bath. Z této organizace se brzy stane Starbucks světového kulturního dědictví.

Podle kritiků, hlučných aktivistů pod vedením akční skupiny Ai Amsterdam, byla tato nominace pro centrum města ránou z milosti. Amsterdam se stane obrovským „Begijnhofem“ [sídlo amsterdamských Bekyní], muzeem pod širým nebem svázaným nadměrným počtem pravidel. Obávají se, aby hlavní město Nizozemí neskončilo jako opuštěné muzejní město, stejně jako například Bruggy. I když se zdá, že pozapomněli na to, že belgické město na seznam přibylo teprve v roce 2000, tedy dlouho poté, co jeho „muzeifikace“ započala.Často se říká, že zápis Amsterdamu na seznam UNESCO je důkazem jeho „změšťáčtění“. Zapomíná se však na to, že z hlediska památkové ochrany je město ještě přísnější než samotné UNESCO.

UNESCO není trojským koněm

Obava, že se tlak různých omezení bude zvyšovat a že se úřady budou plést do všeho, rovněž není opodstatněná. UNESCO není trojským koněm, který by ostražitě dbal na zákaz reklam na fasádách. Pravidla organizace se vyznačují svou volností a nechávají velký prostor interpretaci. I v Benátkách, prototypu města-muzea, kde se od roku 1950 počet obyvatel snížil na polovinu, je prostor pro modernizaci a obchod. A tak byl před dvěma lety, navzdory velkým protestům obyvatel, uveden do provozu nový most navržený španělským high-tech architektem Santiagem Calatravou. Navíc už několik let řadu těch nejkrásnějších fasád Velkého kanálu a náměstí svatého Marka pokrývají reklamní panely. A toto vše navzdory (či díky) UNESCO a s podporou místních památkářů.

A co teď? Prostě se chovejme i nadále tak, jako by UNESCO neexistovalo. Pro to, aby UNESCO místo ze seznamu vymazalo se musí zajít opravdu příliš daleko anebo být velmi špatný hráč. Když byly ze seznamu v roce 2009 vymazány Drážďany kvůli stavbě nového mostu, tak list Frankfurter Rundschau trefně napsal: „UNESCO sice došlo k rozhodnutí, ale nenašlo řešení.“

Drážďany zvolili inovaci za cenu místa na seznamu. UNESCO přišlo nejen o akvizici, ale též ztratilo pojem o části svých zastánců. Amsterdam si musí vzít příklad z Drážďan a využít své místo na seznamu světového dědictví, aby o něm rozpoutal diskuzi a všem obyvatelům Amsterdamu, turistům a především organizaci UNESCO ukázal, že jakožto historické město „výjimečné světové hodnoty“, může rovněž projevit smysl pro modernitu a odhodlání. Nesmí se nechat odradit postavit mrakodrapy ve čtvrti Overhoeks (na severu města) – což je podle pravidel UNESCO zakázáno – či nový most vedle Amstel Hotelu. Kdyby se jeho kritérii řídili obyvatelé Paříže – kde UNESCO sídlí – tak by světlo světa nikdy nespatřilo třeba Centre Pompidou či skleněnou pyramidau v Louvru. To by byla opravdu škoda.