Vyberte si jazyk
Volební neděle je pro německé strany to samé co průjezd pyrenejským průsmykem Col du Tourmalet při Tour de France. Občas skolí ty, co jsou si příliš jisti svým vítězstvím, někdy odmění outsidery a nechá vyhrát ty, kterým se podařilo popadnout druhý dech. Tentokrát to tak nebylo.
Dech Steinmeierovi stačil k tomu, aby SPD dovedl hrdě, ale smutně do opozice, tam kde (je) by mělo být její místo už dávno. SPD utrpěla palčivou porážku, ale sociální demokraté vyhráli nového lídra. Vzniku další velké koalice nezabránila Angela Merkelová a její CDU, ale Guido Westerwelle a FDP. Guido Westerwelle je fenomén, zosobněný paradox. Po propadu neoliberalismu udělal z neoliberální strany velkého vítěze voleb.
Uspěl přesně po objevu světového radikalismu trhu, což se nám nikdy předtím nepodařilo. Westerwelle uspěl díky jednouchým prostředkům. Během kampaně neříkal nic jiného, než co prohlašoval pořád: „více trhu“ a „méně daní“.
Nenechal se zmást pádem bankovního sektoru a jednal, jakoby finanční krize neměla s FDP a jejími teoriemi nic společného. Řada voličů otevřeně považovala tento přístup jako liberální verzi trvale udržitelného řízení. Možná to je také důkazem, že voliči nespatřovali v liberálech obránce ideologie, jako spíše představitele postojů, které jsou jim osobně prospěšné – zejména v oblasti daňové politiky. Snížení daní je vzhledem ke stovkám miliard eur dluhů, za takzvané nahození hospodářského rozvoje, by se německé společnosti mohl vrátit jako ruská ruleta. Podle článku 66 Základního zákona nesmí kancléř ani ministři vykonávat obchodní aktivitu. A tak jim ani není dovoleno si s německým lidem (za profesionálním účelem) hrát hazard.
Angelin "zlatý věk" je pryč
Angela Merkelová tak nyní má koalici, kterou si její strana přála. Malá koalice sice není pro kancléřku to pravé, ale musí se chovat, jako, kdyby bylo. V budoucnu se nebude moc schovávat za SPD. V budoucnu se bude CDU snažit stále více udržet politickou linii úzce orientovanou na hospodářství. Zbývá několik otázek: bude kancléřka pokračovat ve své roli maminky národa, má starosti s FDP a svou stranou, stane se také Železnou lady či snad své renomé a reputaci u obyvatelstva ztratí? To znamená, že politický zlatý věk Angely Merkelové skončil. CDU dlouho ze slabosti SPD těžila a získávala z ní sílu. Ale CDU se opotřebovala. Unie by ještě potřebovala podporu, která by vzešla od ní samotné. Ale nezdá se, že Angela Merkelová by byla ve stavu jí takovou podporu poskytnout. Politický střed už je obsazen – stranami střední velikosti.
V opozici bude muset SPD vyjít ze své paralýzy způsobené spojenectvím na spolkové úrovni. Pokud se bude chtít dostat k moci, bude muset najít modus vivendi s levicovou Die Linke. Černožlutá vláda je pravděpodobně vládou přechodnou. Zabírá prostor během období obecného odmítání koalicí – období, během kterého se všechny strany musí naučit, že politické sebeuzavření je v systému pěti stran na škodu. Existuje i spojení mez i neustálým snižováním volební účasti a této stranické paralýzy. Karty, které dnes vypadají, že jsou k sobě slepené, se budou opět míchat. Čas trápení, horoucně oplakávaný během volební kampaně, skončil.
