Vítejte ve Spojených státech evropských!

V noci z neděle na pondělí schválili evropští ministři financí záchranný plán, který má financím Evropské unie zaručit trvalost. Celkem se jedná o 750 miliard euro. Balík zahrnuje jednak přímou finanční pomoc, jednak záruky na úvěry. Nejneuvěřitelnější na tom je, že Evropská centrální banka (ECB) začne kupovat státní dluh, což je dosud bezprecedentní krok. Ostatně je zajímavé, že Evropa došla v roce 2010 v podstatě ke stejnému řešení jako Američané na podzim roku 2008 [plán v hodnotě 700 miliard dolarů na odkoupení bankovních toxických cenných papírů].

Každopádně lze říct, že byly položeny základy pro širší hospodářskou integraci. Brusel a Frankfurt [sídlo ECB] se mohou víc než kdy dřív vměšovat do ekonomických a rozpočtových záležitostí členských států. Opatření přijaté 9. května je opatření ad hoc: nyní bude třeba přejít k další etapě a zasadit novou situaci do nového politického rámce.

Jednotné řízení společného měnového prostoru

V budoucnu například bude Brusel schvalovat státní rozpočty, stejně jako zvyšování či snižování daní. Pokud bude některý stát chtít zvýšit důchody nebo učitelské platy, bude muset požádat Evropskou komisi o svolení. Rovněž se zintenzivní spolupráce mezi zeměmi v oblasti reforem.

Pokud některý stát nebude respektovat pravidla, přijde o evropské dotace. Nebo těm státům, které nebudou respektovat kritéria eura týkající se rozpočtového schodku, budou odňata hlasovací práva v evropských záležitostech, tak jak to navrhuje Angela Merkelová. Je pravda, že dnes tato kritéria respektuje pouze Estonsko, Lucembursko a Finsko. Představa, že by Evropu řídili tři trpaslíci, je poměrně legrační.

Nová pravidla se zatím nacházejí ve stádiu spekulací. Ještě přesně nevíme, jak bude vypadat politická realita. Nicméně zavedení politických mechanismů umožňujících evropským institucím dohlížet na situaci v členských zemích začíná být naléhavostí. Bez nich nebude mít měnový prostor dlouhého trvání.

Zapomeňme na sociální stát

Diskuze o záchranném plánu umožňuje už nyní konstatovat určitá fakta. Za prvé: problémy nebyly vyřešeny, ale pouze odsunuty. Dluhy nahradily jiné dluhy. Vyřešili jsme krizi likvidity, ale krize schopnosti splácet přetrvává.

Za druhé: evropské státy jednoduše nemají peníze na financování slibů, které daly [voličům] ohledně platů, důchodů, dotací či stipendií. Stav je znepokojující zejména ve středomořských zemích, ale k podobné situaci nakonec dojde i v dalších evropských zemích včetně Estonska a Finska. Evropská ekonomika zaznamenává takřka nulový růst, zvláště v porovnání se severní Amerikou či Asií. Rychlý ekonomický růst Asii jí na rozdíl od Evropy umožňuje splácet dluhy. Sociální stát ve své současné podobě se de facto blíží svému konci.