Vyberte si jazyk
Předvolební překvapení nebere konce. Podleprůzkumu z 3. září stále vede VVD dosluhujícího liberálního premiéra Marka Rutteho, které předvolební odhady přičítají 35 parlamentních křesel z celkových 150. Jeho hlavním protivníkem už ale zřejmě není vycházející hvězda v podobě Socialistické strany Emila Roemera (radikální levice), která v létě udávala tón předvolebním debatám, ale Strana práce (PvdA) Diederika Samsoma.
26. srpna proběhla televizní debata, v níž se socialistický lídr projevil jako méně zdatný řečník než jeho rival z PvdA. Týden potéNRC Handelsblad konstatuje, že
v předvolební kampani často přichází zlomový moment. Tento okamžik už nastal: byla jím debata na RTL, která ukončila duel mezi VVD a SP. Dramatická proměna předvolební situace [ale] stále může nastat, pokud politici udělají chybu, něčím překvapí nebo se vynoří nějaký vnější element, jako například zrychlené tempo krize eura.
Těsná předvolební kampaň poukazuje na „roztříštěnost“ politické scény, která by mohla být nebezpečná, varujeTrouw:
Velká krize nizozemské politiky se prohlubuje. Čtyři nebo i více středových stran a kolem nich velký počet stran malých. Budeme tak svědky jedenácti, ne-li více parlamentních uskupení, a to vše ve chvíli, kdy je zapotřebí nalézt důraznou politickou odpověď na nejhorší hospodářskou krizi od konce druhé světové války.
V době, kdy Emile Roemer díky odmítavému postoji vůči evropské politice úsporných opatření rychle stoupal v průzkumech nahoru, j e bybyzeurozóny byla v ddním z témat předvolební debaty, nyní kampani vévodí otázky domácí politiky, jako jsou škrty ve zdravotnictví, pokles kupní síly a rušení pracovních míst. To není dobře, domnívá se filozof Paul Scheffer, který na stránkách NRC Handelsblad dále píše:
Sledujeme scénu, na níž naši politici vedou opotřebovací válku, přičemž ale víme, že skuteční herci jsou jinde. Výsledky francouzských nebo řeckých voleb či rozhodnutí ECB jsou pro budoucnost Nizozemska důležitější než naše vlastní volby [...] To, co mě znepokojuje, je skutečnost, že se političtí představitelé vyhýbají zásadní otázce: jak si politické strany představují Evropu? [...] Bez vize ‚účelovosti‘ integrace se už neobejdeme, jinými slovy: jakou podobu by měla Evropská unie mít?
Tato absence evropských otázek možná souvisí s náladou obyvatelstva vystaveného mnohým změnám. Bez ohledu na to, jak volby dopadnou, budou mít jejich vítězové potíž přesvědčit Nizozemce poznamenané krizí, aby přistoupili na nové reformy, upozorňujeredaktor deníku Volkskrant:
Rozmazlený Nizozemec musí strávit nemálo nepříjemných věcí. Věk odchodu do důchodu se zvyšuje, důchod, na který si roky šetřil, klesá, se smlouvou na dobu neurčitou se musí rozloučit, stejně jako s ochranou proti propuštění a podporou v nezaměstnanosti, hodnota jeho domu se snižuje, zdravotní pojištění je čím dál dražší a proplácí se toho čím dál méně. [...]
Nechceme-li v tomto novém světovém řádu sehrát úlohu poražených, musí Evropa sjednotit své síly a stát se energickým aktérem hovořícím jedním hlasem. Tento druh úvah ale není příliš inspirativní, protože mu chybí reálný základ; odkazuje k neexistujícím „nám Evropanům“. Geert Wilders, který nechal padnout dosluhující vládu, již podporoval, aniž by v ní zasedal, podle všeho ztrácí krok. Jeho Strana pro svobodu (PVV), které průzkumy přisuzují 18 křesel oproti 24 současným, by mohla sehrát jen malou roli. V případě vzniku koalice VVD, CDA (křesťanští demokraté), D66 (demokratický střed) a PvdA by se pak „Wildersova nejhorší noční můra mohla stát skutečností“,píše Trouw. Navíc, dodává deník,
tento typ středové vlády bude problematický v tom smyslu, že v něm nebudou zastoupeny dvě strany nacházející se na koncích politického spektra – SP a PVV. Vyvstává otázka, jak se tato politická frustrace projeví. Pravděpodobně tvrdou opozicí (PVV) a mimoparlamentními akcemi (SP).
