Zpráva Volby v Německu 2013

Voliči hledají motivaci

Německo počítá v nedělních volbách do Spolkového sněmu s rekordní neúčastí voličů. Ke klasickým odpůrcům se přidal nový, elitní typ nevoličů, kteří neúčast ve volbách povýšili na společenskou událost, stěžuje si týdeník Spiegel.

Zveřejněno dne 20 září 2013 v 14:43

Centrála hnutí se nachází v kolínské ulici Mittlestraße, má 20 metrů čtverečních, je prázdná, vymalovaná na bílo a leží v ní jen pár letáků. Plakát nad vchodovými dveřmi však slibuje velké věci, změnu doby. „Spící obr se probouzí.“ Spícím obrem je myšlen nevolič, vzbudit ho chce Werner Peters, předseda „Strany nevoličů“. Peters je intelektuál. Napsal několik knih a pravidelně pořádá filozofická setkání. Stranu nevoličů založil již před 15 lety, aby poukázal na slabiny stranické demokracie. Celá ta léta si ho nikdo pořádně nevšímal, a když, tak jen s pobavením. Ale teď, ve svých 72 letech, cítí, že se nálada v zemi změnila. „Všiml jsem si, že se má myšlenka ujala,“ komentuje situaci. „Doba dozrála.“ Doba, která dozrála. Zní to trochu jako slova Svědků Jehovových nebo nějaké malé sekty, ale jedná se o skupinu, která by se v neděli mohla opravdu projevit jako obr.

Jako již v roce 2009 by i letos mohl počet nevoličů být vyšší než počet voličů nejúspěšnější strany. Šéf institutu pro výzkum veřejného mínění Forsa varuje před rekordním počtem nevoličů. „Obáváme se, že k volbám půjde méně než 70 % oprávněných voličů.“ Kdyby se zároveň nejednalo o porážku demokracie, [dalo] by se mluvit o pravých vítězích voleb.

[Kdysi] byla účast ve volbách záležitostí cti. Po politicky-morálním úpadku nacistické doby se Němci chtěli předvést jako ukázkoví demokraté – před zahraničím i před sebou samými. Chtěli využít alespoň druhé šance, když tak tragicky propásli tu první z doby Výmarské republiky.

Domýšlivý nevolič

Přesto není nevolič ani v Německu nic nového pod sluncem. Po prvních desetiletích voličské horlivosti se účast ve volbách pomalu snižovala – až na 70,8 % v posledních volbách do Spolkového sněmu v roce 2009. Dosud k nevoličům patřily především chudší a méně vzdělané vrstvy obyvatel. Ty se odmítly podílet na politickém diskurzu, protože „ty nahoře“ obviňovaly ze svého vlastního osudu. Další skupinou jsou bývalí pravidelní voliči, které jejich dříve oblíbené strany hluboce zklamaly a kteří nepřenesou přes srdce, že by měli volit někoho jiného. Takto se bývalí voliči SPD od své strany distancovali po reformách v rámci programu Agenda 2010.

Newsletter v češtině

Dnes ale existuje ještě třetí skupina, která nevoličům propůjčuje novou dimenzi, především kvalitativně. Přibyl nový typ nevoliče, vzdělaný, často majetný. Absentér z lepších kruhů. Noví nevoliči neznají stud, své nevoličství si před sebou nesou jako monstranci. Rovných sedm procent z nevoličů, kterých se institut Insa v rámci průzkumu zadaného deníkem Bild dotazoval, uvedlo, že se museli vyrovnávat s kritikou ze strany přátel a vlastních rodin. Opovrhování politikou a stranami se tak dostalo až do nejvyšších pater německé společnosti.

Předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert mluví o novém typu „domýšlivého nevoliče“. Tito domýšlivci nežijí z podpory v nezaměstnanosti podle modelu Hartz IV, ani si nestěžují, že jim politika a společnost brání ve vzestupu. Naopak, přicházejí v hávech filozofů, tráví čas především v televizních studiích a košile mají široce rozhalené.

Jediná megastrana

Filozof Peter Sloterdijk nedávno naprosto vážně prohlásil, že ani neví, kdy se volby konají. „Dosud platilo, že kdo chtěl být politicky rozumný, volil menší zlo. Ale co mám dělat, když nevím, co to menší zlo je?“ ptá se Sloterdijk a zdůvodňuje tak svou nepřítomnost u voleb. Jeho kolega Richard David Precht mezitím vysvětluje, že se jedná „o pravděpodobně nejbezvýznamnější volby v dějinách země“. Toto intelektuální hloubavé gesto ovšem v překladu neznamená nic jiného než: „Všichni jsou blázni. Až na mě.“

Domýšlivci se považují za lepší demokraty, rozhodně za lepší, než jsou politické strany a jejich žalostně průměrný personál. Rovněž témata předvolební kampaně sledují pohrdlivě. Chtějí diskutovat o velkých otázkách a stěžují si na nedostatek vizí budoucnosti. Precht mluví o „dětinském předvolebním boji o hračky“ a stěžuje si na „nefilozofickou politiku“ a „kolektivní ztrátu schopnosti tvořit utopie“. Obviňuje strany z rostoucí vzájemné podobnosti, podle Prechta již existuje jen jedna jediná „megastrana“. Ta bojuje za „životní prostředí a Evropu, za vzdělání, rodinu, děti, zdraví“.

Je pravda, že přítomnost si vystačí bez velkých ideologických bojů minulosti, což se odráží i ve stranických programech. Bylo by žádoucí, kdyby opozice přišla v otázkách budoucnosti Evropy nebo energetické revoluce se silnějšími protinávrhy. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby se kancléřka Angela Merkelová tak zarputile nebránila všem věcným střetům. Základem demokracie je soupeření myšlenek a to funguje tím lépe, čím jsou myšlenky odlišnější a jejich zástupci vyhraněnější.

Je ale tento nedostatek polarizace ospravedlněním pro skutečnost, že se stále více občanů přesouvá do role pouhých konzumentů? Do role bytostí, které by od politiky chtěly něco „dostat“, místo aby se o politické nabídce samy informovaly? Může být pravda, že Angela Merkelová chce voliče uspat. Ale musejí se oni proto nechat uspat?

Volební neúčast

Výzva k mobilizaci

„Chceme tě,“ hlásá Die Welt Kompakt dva dny před volbami.

V očekávání rekordní volební neúčasti přes 30 % se prezident Joachim Gauck obrátil 19. září ke svým spoluobčanům, aby jim připomněl, že „demokracie nepřichází jen tak; vytváří se, naším prostřednictvím“.

V německé historii je to poprvé, co prezident „tlačí“ občany k urnám, píše deník.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma