Select a language
Angela Merkel was locked in talks about the euro crisis when the phone rang in the gleaming chancellery in Berlin.
The Portuguese prime minister, José Sócrates, was on the line from Lisbon with a plea for help. Portugal is tipped to be the third of 17 eurozone countries to collapse under the weight of its sovereign debt, needing a German-led bailout. Sócrates sounded desperate and eager to please, according to witnesses.
He asked Merkel what he should do, promised to do anything she wanted, with one big exception. He would not ask for money – for a eurozone bailout with extremely tight strings attached.
According to accounts circulating in Berlin, Merkel left Sócrates to wait while she sought the views of her high-powered visitors – Dominique Strauss-Kahn, the French head of the International Monetary Fund, and Giulio Tremonti, the highly regarded Italian minister of economy who has recently been lobbying for the introduction of "Eurobonds" as part of a solution to the year-long crisis.
Merkel asked Strauss-Kahn about Sócrates' dilemma. The German-speaking IMF chief was dismissive. The Portuguese plea was pointless, he said, because Sócrates would not follow any advice he was given.
The exchange, which occurred last week in Berlin, highlights what a senior German official describes as "Europe's big communication problem". Read full article in the Guardian...
Cesta z krize
Brusel požaduje více škrtů a více peněz
Šéfové vlád mají v rukou „společný plán“, který jim zaslal komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn s cílem překonat dluhovou krizi v eurozóně, píše Der Spiegel. V jedenáctistránkovém dokumentu žádá Rehn od členských států, aby reformovaly svůj pracovní trh a seškrtaly sociální výdaje. Jádro dokumentu se ale týká reformy Evropského fondu finanční stability.
Evropská komise chce, aby měl EFSF skutečně k dispozici 440 miliard eur, které vlády vyčlenily loni v květnu. Protože je známkou AAA, jež udělují ratingové agentury, zatím ohodnoceno jen několik málo zemí, musí EFSF platit za své půjčky vysoké záruky, a na pomoc státům v nesnázích tak připadá pouze 250 miliard eur. Proto byly nejlépe ohodnocené země v čele s Německem požádány, aby do EFSF přispívaly nejvyšší částkou, a proto se také Berlín brání navýšení fondu.
Podle návrhu Komise by měl být EFSF rovněž schopen nakupovat dluhopisy států potýkajících se s problémy, aby ulevil Evropské centrální bance, a pomáhat zemím, které chtějí odlehčit svému dluhu odkupem svých dluhopisů zatížených příliš vysokou úrokovou sazbou. V případě, že by země musela sáhnout k finančním prostředkům EFSF, by byly „úroky z prodlení“ nižší.
„Pokud Komise své plány prosadí, bude výsledek jasný,“ píše Der Spiegel: „Dané země budou sice méně zadluženy u domácích a mezinárodních investorů, ale více u partnerů“ z eurozóny.
Tyto záchranné prostředky by se měly rovněž vztahovat na problémové banky. Vlády mají do začátku února čas na to, aby se k návrhům Olliho Rehna vyjádřily.
Do you like our work?
Help multilingual European journalism to thrive, without ads or paywalls. Your one-off or regular support will keep our newsroom independent. Thank you!
