Kde to vázne?

Jediný velký projekt, který se dá dnes považovat za poměrně vyspělý je trh s komoditami. Zrušení obchodních bariér totiž neznamená, že je vše v pořádku. Každý den se na trh dostávají nové produkty, aby se udržel krok s inovacemi a postupným vývojem trendů, zároveň se však neustále objevují nové bariéry, které na sebe berou podobu nejrůznějších povolení, technických a administrativních předpisů národních států, které komplikují život výrobcům a spotřebitele zas zbavují možnosti širšího výběru. Aby se potenciál jednotného trhu mohl využít naplno, tak by bylo zapotřebí, aby byla k dispozici efektivnější normalizace, logistika, doprava a ochrana práv duševního vlastnictví.

Jeden příklad za všechny: každý členský stát používá jiný systém signalizace na železničních tratích, což ztěžuje používání totožných dopravních prostředků v různých zemích. Jednotná nejsou ani řidičská oprávnění ani patentové právo. Iluzí zůstává i mobilita pracovníků. Každým rokem sice 350 000 Evropanů uzavře manželství s občanem z jiného členského státu, 180 000 studentů vycestuje do zahraničí díky programu Erasmus a řada jich zůstává, aby si v cizině našli práci, avšak i tak jim život ztěžuje řada překážek. Jednotný trh je komplikovaný nejen kvůli samozřejmým kulturním a jazykovým bariérám a obtížím spojeným s ubytováním a rodinnými záležitostmi, ale také kvůli množství právních překážek.

Pouze 2,3 % Evropanů žije v jiné zemi

Pro velkou část evropské společnosti představuje imigrace pracovní síly nižší mzdy, ztrátu pracovních míst pro spoluobčany a zátěž pro sociální systém. A přesto Evropa zůstává prostorem s velice nízkou mobilitou pracovní síly. Pouze 2,3 % Evropanů žije v jiné zemi, než se narodili. Aby se věci skutečně změnily, tak by bylo třeba harmonizovat systémy sociálního zabezpečení a práv pracovníků, možnost transferovat nárok na důchod a zcela uznávat profesionální kvalifikace.

Zdravotní pojištění, vymáhání pohledávek u obchodního partnera v jiné členské zemi či byrokratická noční můra a právní zápletka, kterou je potřeba rozmotat ve chvíli, kdy chceme zaregistrovat vlastní vůz v jiném státě EU, představují jen ty nejjednodušší ukázky nepříjemností a nedostatků systému. Dnes totiž musí být automobil zaregistrován v novém bydlišti znovu a znovu zaplacena i místní daň. I výrobci aut splňovat řadu technologických požadavků. Není jasné, proč by změna bankovního účtu v rámci EU měla být složitější než změna telefonního operátora. Typickou evropskou firmou je malý podnik. Devět z deseti společností zaměstnává méně než deset pracovníků. V EU je takových firem zhruba 20 milionů a tvoří tak páteř evropského hospodářství. Skutečně jednotný trh by pro ně byl významným zdrojem potenciálního rozvoje, avšak v současné době pro ně EU není zrovna příznivým prostředím. Jen 8 % z nich má obchodní aktivity na mezinárodní úrovni a jen 5 % má pobočky v zahraničí.

Příznivci integrace plavou proti proudu

Technologická revoluce vytvořila sektory, které ve chvíli zrodu jednotného trhu neexistovaly. Příkladem je obchodování po internetu či zelený průmysl. Ale i zde EU chybí rozumné právní úpravy. Evropa má jednotnou měnu, avšak placení po internetu a elektronická fakturace jsou i nadále rozkouskované v rámci národních hranic. Jednotný trh nebude nikdy úspěchem pokud výhody, které nabízí nebudou uznávat miliony občanů Evropské unie. A ti se cítí frustrováni, protože tyto výhody považují za samozřejmost a soustředí se na jejich nedostatky. Výsledkem je, že Evropa k integraci inklinuje dnes a v blízké budoucnosti i inklinovat bude méně než ve svých počátcích.

Finanční krize otřásla důvěrou ve schopnost samoregulace trhu. Řada lidí to dnes považuje za nemorální a je přesvědčena, že to vede k nepřípustným nerovnostem a je neefektivní, protože přitahuje mnoho zdrojů do finančního sektoru, jehož přínos hospodářskému rozvoji je stále více zpochybňován. „Jednotný trh“ tedy musí lépe reagovat na obavy a námitky, které krize vytvořila. Příznivci integrace musí být přesvědčivější. Ale dnes plavou proti proudu. Spolupráce mezi členskými státy a institucemi EU je zvlášť důležitá pokud se chceme vyvarovat „reformní únavy“, kdy veřejné mínění považuje reformy, jakkoli jsou v nejlepším zájmu každého státu, jako výsledek budování jednotného trhu. Přesto však vzhledem k vzestupu rozvíjejících se nových mocností by byla větší integrace tím nejlepším způsobem, jak reagovat na globalizaci a hájit hospodářské zájmy Evropy. Daleko lepším, než dezintegrace a opětovné soustředění se na národní nástroje.

Vzhledem k velkým rozdílům, které mezi jednotlivými strategiemi členských států panují a moci, kterou mají k dispozici euroskeptické loby, bude zapotřebí najít kompromisy. Podle názoru bývalého evropského komisaře Maria Montiho, který předsedovi Komise José Manuelu Barrosovi předložil zprávu nazvanou Nová strategie pro jednotný trh, by členské státy mohly hrát klíčovou roli v hledání těchto kompromisů a jejich převedení do praxe. Mají totiž možnost více získat pokud bude integrace postupovat více či méně v klidu a více ztratit, pokud se zpomalí, či vrátí do starých kolejí.