Dnes už je jasné, že problémy řeckého hospodářství – a eurozóny – ohromné finanční injekce od ECB a MMF nevyřešily a vyřešit nemohou. Po řecké vládě se žádá, aby zavedla úsporná opatření, která povedou k obrovskému poklesu příjmů a zaměstnanosti a to nejen dnes, ale i v dohledné budoucnosti. Tato opatření nepovedou k vyrovnání stávající nerovnováhy, ale ve skutečnosti ji ještě zhorší.
Silně zadlužené chudé země (HIPCs) afrického kontinentu by Řecku o tomto procesu mohly vyprávět. Mohly by jim povědět, jak deflační opatření, které jsou vlády nuceny přijímat, vedou k tomu, že se pak hospodářská aktivita dostává do sestupné spirály, která ničí stávající kapacity a výhledy budoucího růstu a široké segmenty obyvatelstva pak tlačí do nestálé a nejisté materiální existence.
Mohly by jim vyprávět o tom, jak jsou taková opatření naprosto neudržitelná, protože propad HDP činí obsluhu dluhu ještě těžší. Ten se nejen hromadí, ale dokonce ještě roste, protože k základu se ještě neustále přidávají nezaplacené úroky, a tak dluh země roste dál i bez nových půjček.
Restrukturalizace nebo bída
Mohly by jim vyprávět, jak k restrukturalizaci dluhu nakonec stejně nebude existovat jiná alternativa, protože problém bude jen narůstat do velikosti a to i přes i ty nejpřísněji uplatňovaná úsporná opatření (a částečně i kvůli nim). Mohli by jim něco říci o vlastní zkušenosti sestávající z několika ztracených desetiletí hospodářského úpadku, kterému se dalo vyhnout v případě mnohem včasnějšího uskutečnění restrukturalizace dluhu a včasnějšího přijetí různých nástrojů politik na hospodářské oživení.
Z této zkušenosti by se mělo vyvodit jedno zřejmé poučení: a sice, že k restrukturalizaci řeckého dluhu neexistuje alternativa, což znamená i ztrátu pro mezinárodní věřitele, kteří především nedávali potřebný pozor na to, komu půjčují. Pokud se to nestane dnes, tak se to v každém případě stane někdy v budoucnu. Ještě předtím to však Řecku uštědří pořádnou dávku materiální bídy.
Proč se o tak zřejmém závěru nikde ani nemluví? Restrukturalizace řeckého dluhu by totiž německým a francouzským bankám, které během konjunktury půjčovaly ve velkém a pomohly tak vytvořit nerovnováhu, která vedla k tomu, že se řecká ekonomika stala méně konkurenceschopnou než například německá, pořádně přistřihlo křídla. Nesmí se dovolit, aby tíha opatření dopadla na několik generací po dobu trvání tohoto jasně neudržitelného procesu výhradně na řecký národ.
Drama spojené s úspornými balíčky
Situace se zhoršuje. Ostatní země, o kterých panuje přesvědčení, že mají podobné problémy jako Řecko, už jdou sami vstříc úsporným opatřením a protichůdným makroekonomickým politikám, které mohou ohrozit vratké hospodářského oživení a vyvolat či zintenzivnit příští recesi. Španělsko oznámilo, že utáhne nejen měnovou politiku, ale provede i fiskální kontrakci, která bude zahrnovat snižování penzí a platů ve veřejném sektoru, a škrty v mnoha dalších oblastech.
To je zvlášť pozoruhodné, protože ještě před dvěma lety Španělsko hospodařilo s fiskálním přebytkem (deficit byl způsoben soukromým sektorem) a jeho nedávné deficity jsou zcela způsobené krizí. Irsko již zakouší ten nejextrémnější deflační balíček, který přináší podstatný propad HDP a prudké snížení veřejných výdajů ve všech oblastech, od fyzické infrastruktury po vzdělávání.
Z pobaltských států zaznamenává kvůli přísným úsporným balíčkům dramatický pokles příjmů a zaměstnanosti nejen Lotyšsko, kde běží program MMF, ale i Estonsko, které si tuto bolest způsobuje samo. Rumunsko bylo svědkem, jak policisté vyšli do ulic na protest proti snižování platů. V Británii už nová vláda mluví o opatření na snížení deficitu prostřednictvím seškrtání výdajů a zvýšení nepřímých daní.
Všechny země doufají, že se jim podaří z této kaše vybřednout díky vývozu. Ale to nepůjde, protože čísla jednoduše nesedí. A tak tyto země - a potažmo i zbytek Evropy – odsuzují sebe sama k dlouhému období stagnace či poklesu příjmů, se všemi hospodářskými a sociálními problémy, které to bude vytvářet.