Berlín a jeho nový aktivismus

Německo využívá své skvělé hospodářské kondice k posílení svého postavení na mezinárodní scéně. Německá zahraniční politika ještě nepřekonala neochotu k vojenským intervencím, které jsou pro německé veřejné mínění stále těžko přijatelné, a svůj vliv zakládá na obchodu.

Zveřejněno dne 2 dubna 2013 v 15:54

Vladimír Putin je 7.-8. dubna očekáván v Německu. Přesněji v Hannoveru, kde ruský prezident po boku Angely Merkelové slavnostně zahájí mezinárodní průmyslový veletrh, jehož letošním čestným hostem je právě Rusko. Nejlepší ruské firmy si tam samozřejmě zajistily stánek. Loni kancléřka podnikla to samé v doprovodu čínského premiéra Wen Ťia-paa. Čestným hostem byl tehdy Peking. Dva typické příklady osmózy mezi německou diplomacií a ekonomikou.

Vývoz průmyslových výrobků není v Německu považován pouze za důsledek vysoké konkurenceschopnosti, je to cíl sám o sobě, výrobní značka, důvod k hrdosti – a to i pro levici a odborové hnutí. Také pojistka proti demografickému úbytku, protože investice přebytků obchodní bilance umožní v budoucnu zčásti pokrýt sociální výdaje.

Pro zemi, která se několik desítek let po druhé světové válce neodvážila ani k tomu, aby si nárokovala vlastní strategické zájmy – „Měli jsme mít stejné zájmy jako naši spojenci a sousedé“, tvrdí jeden diplomat – představuje obchod ideální vstupní bránu do světa.

Pilířem německé diplomacie je i NATO

Angela Merkelová cestuje, a to hodně. Od roku 2007 vyjela do zahraničí nejméně 274krát: v Evropě podnikla 168 návštěv, v Asii 59, v severní Americe 29, v Africe 11 a v Latinské Americe 7. Dokonce i na malé Moldavsko se jednou dostalo. Čína má v jejím nabitém programu vyhrazeno zvláštní místo. Kancléřka se tam za posledních šest let vydala na dlouhou oficiální návštěvu celkem šestkrát, z toho loni dvakrát. Pokaždé při tom navštíví nejen Peking, ale i venkov. To samozřejmě není náhoda. Zahraniční obchod mezi oběma zeměmi vzrostl za posledních deset let z 36 miliard na 144 miliard eur. Čína se stala po Francii a Nizozemsku třetím největším obchodním partnerem Německa a německý zahraniční obchod skončil v posledních deseti letech šestkrát přebytkem.

Dalším příkladem německé strategie jsou vztahy s USA. Ty samozřejmě dalece překračují ekonomický rámec. Členství v NATO je jedním z pilířů německé diplomacie. V posledních měsících ale Berlín dokázal pozoruhodným způsobem využít privilegovaných vztahů s Washingtonem k oživení rozhovorů o zóně volného obchodu mezi Evropskou unií a USA. Právě v Berlíně dal také viceprezident nové Obamovy vlády Joe Biden 1. února této iniciativě zelenou. Angela Merkelová ve snaze podpořit německý průmysl proto neváhala obejít Evropskou komisi, která má tuto agendu na starost, ani se pustit do nového sporu s Francií, která se k této otázce staví zdrženlivěji, ani se otočit zády k multilateralismu, styčnému bodu německé zahraniční politiky.

Třetí největší světový zbrojíř

Je tu ještě jiné téma, které se v Německu těší naprostému konsenzu: přístup k surovinám. Jde o hodně, protože bez nich mnoha průmyslovým odvětvím hrozí, že se jednoho dne budou potýkat s technickou nezaměstnaností. Výsledek? Loni v únoru uprostřed řecké krize rozvinula Angela Merkelová čevený koberec pod nohama kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva a podepsala s ním dohodu o tom, že německé podniky mohou v zemi bohaté na uran zahájit těžbu. Obránci lidský práv protestovali, vedení podniků tleskalo. U této příležitosti se mimochodem mluvilo o tom, že se kazašský diktátor léčil na hamburské klinice.

Německo se stalo nenápadně třetím největším vývozcem zbraní na světě (po USA a Rusku) a umí také těžit z úspěchu svých ponorek (u izraelského námořnictva) a tanků, kterých by chtěly pár stovek kusů získat Saúdská Arábie a Alžírsko, aby se mohly zhostit diplomatické role v arabském světě a na Blízkém východě. Německo ostatně neváhá využívat nepřátelských postojů některých států vůči Francii, jak to dokládá jeho velmi aktivní účast v Maghrebu.

Ve šlépějích Gerharda Schrödera

Angela Merkelová navíc prolomila tabu: už se nezdráhá prodávat zbraně spřáteleným zemím, dokonce ani v krizových oblastech. Opozice kritizuje krátkozrakou „Merkelové doktrínu“. Zástupci parlamentních stran a řada analytiků v tom vidí pouze oficializaci politiky, kterou už dříve vedl její sociálně demokratický předchůdce Gerhard Schröder.

I když se na druhou stranu Německo účastní operací na udržení míru v některých zemích (konkrétně má 4 500 vojáků v Afghánistánu, 730 v Kosovu, 320 na Somálském poloostrově, 300 v Turecku, 150 v Libanonu a nově 330 v Mali a Senegalu), vysílání vojáků do zahraniční je opatření nepopulární, a pro kancléřku tudíž politicky rizikové.

Spiegel v článku z 25. března pod titulkem „Válka a Němci: věčné trauma“ komentuje rozruch kolem televizního seriálu, který v zemi oživil širokou debatu o účasti řadových německých občanů na nacistických zločinech. Proto Německo při zásahu OSN v Libyi v roce 2011 chybělo. Proto se tak minimálně angažuje v Mali. Proto ty obavy, aby nebylo zataženo do kofliktu v Sýrii. Analytici (a tisk) bázlivost Angely Merkelové a jejího ministra zahraničí Guida Westerwelleho většinou kritizují, veřejné mínění ji ale schvaluje.

„Adaptujce na vývoj ve světě“

Hodně byznysu, trocha lidských práv a omezená účast na operacích NATO a OSN: dává to dohromady koherentní zahraniční politiku? „Ne,“ tvrdí rozhodně šéf skupiny sociálních demokratů v Bundestagu a ministr zahraničních věcí v letech 2005-2009 Frank-Walter Steinmeier. „Přehnaný“ verdikt, soudí jeden z představitelů sdružení DGAP (Německá společnost pro zahraniční politiku) Eberhard Sandschneider. Podle něj se Německo „adaptuje na vývoj ve světě“, i když mu stále dělá problém si svůj vliv přiznat, zejména ve vztahu k USA.

Neúčast Německa na intervenci OSN v Libyi lze interpretovat jako nedostatek odvahy čtvrté největší světové hospodářské velmoci, ale i jako známku relativní nezávislosti, kterou si udržuje vůči svým dvěma hlavním spojencům: Francii a USA. Neochota Německa vysílat do oblasti bojů své jednotky nesmí být důvodem k podceňování jeho zahraniční politiky, i když sami Němci občas nechtějí připustit, jak silný vliv tato politika má, a vyvodit z toho důsledky.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma