Vyberte si jazyk
Zhruba deset let se Brusel snažil srazit autoritárský režim v Minsku na kolena sankcemi, treba tím, že vysokým beloruským predstavitelum odepíral víza, vyloucil zemi z mezinárodní spolupráce, bránil obchodu a podporoval demokratickou opozici. Výsledek byl nulový a Unie se pred dvema lety rozhodla zmenit strategii. V rámci „Východního partnerství“ se šesti sousedními zememi bývalého Sovetského svazu Brusel navázal prímé kontakty i s režimem v Minsku. A zároven už tolik nesází na politickou opozici. Podpora se rozdeluje i neziskovým organizacím, spolkum a iniciativám, jako je treba ta v Novopolocku. Je jen otázkou, zda má tato politika šanci na úspech. Nevedou prímé kontakty s autoritárskou vládou spíše ke stabilizaci režimu? A nemel by se Západ radeji držet politiky tvrdé ruky, kterou vuci sovetskému impériu kdysi aplikoval americký prezident Ronald Reagan? (...) Celý článek čtěte na stránkách týdeníku Respektzde.
Bělorusko-Rusko
Na dvou židlích
Sbližování s oběma sousedy – Ruskem a Evropskou unií – začíná být pro Minsk oříškem. Zatímco EU se stále více snaží Bělorusko emancipovat od ruského vlivu, Moskva dělá vše pro to, aby si tuto bývalou sovětskou republiku udržela ve svém lůně, vysvětluje EUobserver. Lavírování se projevilo, když běloruský prezident prohlásil, že je připraven uznat nezávislost samozvaných republik Abcházie a Jižní Osetie. Podle ruského prezidenta Dimitrije Medvěděva Lukašenko tímto „slavnostně přislíbil“ tyto dvě rusky mluvící enklávy v Gruzii, které byly v roce 2008 dějištěm bleskové války, uznat. Běloruský prezident však tvrdí, že si při tom jasně stanovil své podmínky, když Rusko požádal, aby Minsku vykompenzovalo negativní dopady, které by tento krok nevyhnutelně měl na vztahy s EU.
