Najednou jsou tomu roky, co Německo hraje v rámci evropské krize roli bezcharakterního vůdce, původce politických kalkulů, ideologických dogmat a bezdůvodného odmítání. Na jihu se na dlouhou dobu zabydlela recese, částečně z důvodu nekontrolovaného rozšiřování během několika posledních let, částečně kvůli záchranným opatřením, která vedou k solidaritě druhé ligy, a kvůli politice přísných škrtů (nebezpečně přísných), kterou podnítil Berlín chaotickými expanzivními úspornými opatřeními. Tato kouzla měla navrátit eurozóně důvěru, ale místo toho uvrhla euro do existenciální krize. Časy se přesto mění.

Německá kancléřka Angela Merkelová, německý ministr financí Wolfgang Schäuble a prezident německé centrální banky Jens Weidmann upekli v uplynulých dnech staronový návrh. Nikdy za posledních dvacet let nemluvil Berlín tak hlasitě a jasně o politickém sjednocení. Brusel včera zvedl hozenou rukavici v podobě ambiciózního dokumentu, který se snaží předělat evropský projekt: představuje návrh, který vzhledem k nebezpečnému oslabení eura testuje hranice EU. Na oplátku, pokaždé když budou podniknuty jasné kroky směrem ke zmíněnému politickému sjednocení, odstraní překážky, aby Německo začalo v určitých případech otevírat dlaň. Tato cesta je však – jako téměř pokaždé, když jde o Evropu – plná neznámých.

Francie se neomezí na druhé housle

Vyvstávají dvě zásadní otázky: jednak, jakou roli chce hrát Hollandova Francie (Paříž se neomezí na doprovod německých prvních houslí, ale zároveň musí bojovat proti mezivládnímu posunu k federalistickému modelu, z něhož jí naskakuje husí kůže), a jednak, jak vyřešit v krátkém časovém horizontu hlubokou krizi eura a odvrátit tak velký třesk. V návrhu, který vypracovali čtyři vysocí představitelé EU (předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, předseda Evropské komise José Manuel Barroso, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi a předseda euroskupiny Jean-Claude Juncker) zůstávají obě tyto otázky otevřené. Možná východiska se budou projednávat od zítřka v Bruselu na summitu hlav států a vlád EU, který vyvolává očekávání stejně velká jako předchozí nezdary. Vedoucí představitelé rozhodnou, jestli zmíněný dokument ožije, nebo zůstane pouhým rétorickým cvičením bez přesného kalendáře. A jsou povinni hledat rychlé východisko pro země, které jsou v tom až po uši.

Druhá verze EU, inspirovaná přáním Německa, usiluje o to držet všechny všechny státy velmi zkrátka. Podle dokumentu, který stanovuje jako klíčové datum prosinec letošního roku, by Brusel neurčoval jen strop výdajů a veřejného dluhu. Kdyby chtěl členský stát vydat více dluhopisů, než bude stanoveno, potřeboval by povolení evropských institucí. Toto rozhodnutí by de facto znamenalo odevzdat klíč od trezoru jakémusi superministrovi financí, v poslední instanci pak vytvoření společné pokladny. Zvítězilo by tak přání Berlína postupovat co nejrychleji směrem k fiskální unii. Na oplátku by Německo muselo přistoupit na něco, co je stále považováno za tabu: přijetí společného ručení za dluh, samozřejmě v etapách a ve snaze najít obvyklý evropský kompromis. „Ve střednědobém horizontu by měla být emise společného dluhu považována za další součást fiskální unie,“ píše se v návrhu v souvislosti s eurobondy. Mimo to směřuje návrh i k unii bankovní: Evropská centrální banka jako společný supervizor se společným garančním fondem a fondem na rekapitalizaci bank.

„Dokud budu živa, společné ručení za dluh je nemyslitelné.“

Evropský newspeak obvykle nejlépe překládají trhy. „Jde o první kroky směrem k politické a fiskální unii, které jsou nezbytné proto, aby Merkelová přijala něco jako eurobondy,“ vysvětlují ekonomické zdroje. Ty samé zdroje dále upozorňují na bílá místa, kterých se mohou chytit investoři s cílem sázet nadále proti euru. „Není stanoven jasný kalendář. Ani samotný návrh není dostatečně konkrétní, což vede k přesvědčení, že přetrvávají vážné neshody. Dobré je, že Evropa se dala do pohybu. Špatné je, že stále nechává všechno na později: na podzim proběhnou v Německu volby a Berlín vytrvale zdůrazňuje důležitost volebních odhadů, a to i navzdory závažnosti krize.“

Zkrátka a dobře, summit zahřívá motory. Tentokrát je u kormidla François Hollande, který vdechl evropskému projektu nový život, musí však objasnit, kam až chce zajít. A samozřejmě nebude chybět postava, která bude zvedat obočí: německá kancléřka Angela Merkelová si pospíšila se stručným komentářem 48 hodin před začátkem summitu: „Dokud budu živa, společné ručení za dluh je nemyslitelné.“