Hranatá, průsvitná, perforovaná, dějiště hry světla a stínu, jemuž vévodí element vzduchu a vody v souladu s duchem a tradicí islandské každodennosti. Koncertní síň a konferenční centrum Harpa v Reykjavíku byla 29. dubna vyznamenána cenou za současnou architekturu Nadace Miese van der Rohe a Evropské komise.

V její struktuře se odráží moře omývající přístav islandské metropole i nebe severního Atlantiku a Arktidy, ale také znamení: Harpa „přestala být symbolem krize a stala se symbolem zotavení“, tvrdí portugalský architekt Pedro Gadanho, který je zároveň členem poroty. Ta letos udělila cenu Miese van der Rohe za současnou architekturu ateliérům Henning Larsen Architects a Batteríið Architects a studiu Olafura Eliassona.

Porota hledala projekty „symbolizující evropskou jednotu“, které vyzdvihují „architekturu jako aktéra kulturní projekce“ starého kontinentu, pokračuje Pedro Gadanho. Minulý týden se členové poroty vydali navštívit pět evropských projektů, které se dostaly do nejužšího výběru, aby mezi nimi vybrali vítěze. Našli ho na Islandu. Výherní mix: duch spolupráce, veřejný prostor, sen, ekonomický aspekt.

Symbol dynamické obnovy

Harpa zasazená do islandské městské zóny usilující o revitalizaci byla oceněna za to, že „zvěčnila mýtus Islandu, který odhodlaně podpořil výstavbu kulturního centra uprostřed velké recese,“ vysvěluje předseda poroty Wiel Arets.

Interdisciplinární dílo, za něž výherci získali 60 tisíc eur, vyslalo „důležitý vzkaz světu a Islanďanům, protože uskutečnilo dávný sen“, říká Arets. Podle Peera Teglgaarda Jeppesena z ateliéru Henning Larsen Architects je dnes Harpa „symbolem dynamické obnovy Islandu“.

Kurátor současné architektury Muzea moderního umění v New Yorku Pedro Gadanho nezdůrazňuje ani tak islandskou tradici, která projekt inspirovala, jako spíše skutečnost, že „stavbu provázely určité problémy a rodila se v poměrně složitém kontextu“: Lehman Brothers na konci roku 2008, začátek recese a „Island jako první země pociťující důsledky krize“. Tato krize „zachvátila projekt v křečích uprostřed stavebních prací“.

Harpa ale není pouze ekonomickým symbolem, je také vibrujícím svědkem „nové architektury s novými referencemi, která naplnila velkou touhu Islanďanů po koncertním sále“. Gadanho vyzdvihuje spolupráci s architekty a Olafurem Eliassonem na „výstavbě průčelí budovy“, zmiňuje „prostorné koncertní sály pozoruhodných rozměrů“ a „hru světel v kombinaci s umístěním budovy v blízkosti moře“, to vše ve strategické perspektivě „rozvoje města“ a revitalizace přístavní zóny.

Prostor pro hudbu

Nadace Miese van der Rohe a Evropská komise (která poukazuje na významné postavení architektury v evropských tvůrčích odvětvích, která zaměstnávají přes půl milionu lidí a jako celek přispívají k HDP EU až 4,5 %) neodměnily pouze kulturní centrum v srdci Islandu. Udělily také zvláštní uznání pro začínajícího architekta (spolu s peněžitou odměnou 20 tisíc eur), kterou si odnesli Španělé María Langarita a Víctor Navarro za Nave de Música Matadero v Madridu. Za pouhé dva měsíce vznikl v komplexu bývalých průmyslových skladů prostor pro kočovný hudební festival Red Bull Music Academy, sponzorovaný nápojovou značkou, který každoročně sdružuje v různých městech renomované hudebníky a producenty a talentované vycházející hvězdy.

Na Harpu lze pohlížet jako na „dílo staré ikonografie“, „vítězství ‚transparentního‘ obrazu a ikonického předmětu“, tvrdí kritik architektury Jorge Figueira. A na Nave de Música Matadero zase jako na „architekturu krize, objevný prostor pragmatické poetiky přímo vyplývající z poslání prostoru“, respektive jako na „vítězství ne-obrazu a ironie“.

Cena za současnou architekturu se udílí každé dva roky a jako první ji získal [v r. 1988] portugalský architekt Álvaro Siza za projekt banky Banco Borges & Irmão ve Vila do Conde. Letošní, v pořadí již 13. předání ceny proběhne 7. června v Pavilonu Miese van der Rohe v Barceloně spolu s oslavami 25. výročí jejího vzniku.