Zrození politické Evropy

Evropská unie své občany natolik zklamala, omrzela a naštvala, že si jí nakonec nikdo nevšímá. Ať už právem nebo neprávem, je tomu tak. Bylo by ale chybou Unii redukovat na byrokratický přežitek ztracené ambice. Unie, kterou nejprve otřásl finanční krach z roku 2008 a poté ji ohrozily pády Řecka a Irska, byla nucena čelit těmto řetězícím se krizím. Díky nim se však objevily první záblesky skutečné politické Evropy.

V předvečer summitu Evropské rady, na kterém se bude jednat o francouzsko-německém návrhu na vytvoření společného hospodářského paktu, se o víkendu sešla evropská pravice i levice v Helsinkách, respektive Aténách, aby o tomto paktu, kterému Nicolas Sarkozy vdechl princip a Angela Merkelová obsah, diskutovaly.

Evropská lidová strana reprezentující pravici toho k němu neměla moc co říct, protože nemohla protiřečit svým šéfům. Oproti tomu levice, Strana evropských sociálních demokratů (PSE), se proti textu, který je podle jejího názoru „veden vůlí po institucionalizaci úsporných opatření a oslabení sociálních modelů a našich systémů sociální ochrany,“ nejen postavila, ale rovněž předložila protinávrhy, které označuje za „sociálně odpovědné a hospodářsky důvěryhodné“.

Panevropský program evropské levice

Záměrem PSE je vytvořit „evropskou průmyslovou politiku“, která by prostřednictvím investic do budoucnosti přispěla k tvorbě pracovních míst; přijmout společná pravidla v sociální oblasti a zejména stanovit minimální mzdu v každé zemi; zavést ekologickou daň a daň z finančních transakcí ve výši 0,05 %, což by „vygenerovalo dalších 200 miliard euro ročně; emisi eurobondů, evropské půjčky určené na financování přeshraničních projektů a částečně i na společné řešení veřejných dluhů; a konečně i znovuotevřít vyjednávání o pomoci pro členské státy potýkající se s hospodářskými potížemi s cílem snížit dohodnuté úrokové sazby a prodloužit splatnost půjček.

Tyto návrhy evropské sociální demokracie se nechaly inspirovat keynesiánstvím a jejich cílem je v souladu s nejčistší tradicí reformistické levice podporovat hospodářský růst a uvést do rovnováhy veřejné finance prostřednictvím zvýšení kupní síly a tvorby pracovních míst, podporou sociální a hospodářské soudržnosti mezi členskými státy a podporou průmyslového rozvoje veřejnými investicemi.

Jedná se o první náčrt panevropského programu evropských levicových stran, jehož přijetí bylo umožněno ústupem sociálně-liberálních proudů v rámci PSE, který byl vyvolán krachem na Wall Streetu a obecněji i velkým návratem myšlenek politické regulace trhů. Sociálně-demokratické strany od Skandinávie přes Velkou Británii až po Německo se vracejí ke svým kořenům, zatímco evropské pravicové strany svůj liberalismus mírní. To platí pro Berlín, stejně jako pro Paříž.

Změna politického klimatu

V Evropě se nejen začíná měnit politické klima, ale co je důležitější, v posledních třech letech se stále více prosazuje myšlenka „společného hospodářského vládnutí“, ustálení fondu finanční stability, který byl vytvořen na záchranu Řecka před krachem, a teď i jako projev evoluce myšlenka francouzsko-německého paktu, proti kterému levice staví svůj alternativní pakt.

Unie sice stále pouze v hrubých obrysech, ale přece jen směřuje k tomu, aby se stala skutečnou demokracií, ve které většina (v tomto případě pravicová) formuluje panevropskou politiku, proti níž se staví opozice, která předkládá své vlastní návrhy. Je to stále ještě nejistá a křehká metamorfóza. Nejpřekvapivější je, že vznikla z vnitřní potřeby, a je proto pevnější než obyčejný projev voluntarismu. Oslabení komunitárních institucí, které vede k posílení role velkých států na federální úrovni, paradoxně přispívá ke sblížení německé a francouzské levice, jež po letech neshod nacházejí stále častěji společnou řeč, a mají tak velkou šanci se v letech 2012 respektive 2013, vrátit ke kormidlu.

Aniž bychom tomu chtěli věřit, EU se dává do pohybu. Stejně jako se konají společné schůzky německých a francouzských vlád, francouzská PS a německá SPD v Aténách potvrdily, že jejich vedení se bude scházet na společných zasedáních. V Evropě se začíná tvořit „stínový kabinet“, evropská opoziční vláda.

Finance

Europoslanci chtějí zdanit finanční transakce

Evropští poslanci poměrem hlasů 529 ku 127 vyjádřili 8. března „silnou podporu zavedení daně z finančních transakcí v Evropě“, píší Financial Times. Hlasování Parlamentu ale není závazné, upřesňuje deník, a Evropská komise, která má návrh legislativních opatření na zavedení takové daně na starost, považuje myšlenku za „předčasnou“. Nejpozději do léta by ale zodpovědní zástupci Komise měli podle FT „předložit své závěry ohledně možností zdanění finančního sektoru. Mimo jiné posuzují i možnost zavedení daně z finančních aktivit nebo daně z transakcí“. Co se týče přístupu jednotlivých států, „Německo a Rakousko hájí návrh na zavedení podobné daně už dlouho, ale jiné evropské země se obávají úniku kapitálu v případě, že by daň byla přijata pouze na úrovni eurozóny,“ vysvětluje Le Monde. Francie, která předsedá skupině G20, zvažuje, že by na příštím summitu skupiny navrhla zavedení daně na celosvětové úrovni.